Upil jsi z vínově rudé,
krve svých bratrů;
Ty, vlastní anonymitou
a nevlastními rty

jakoby mimoděk.

Mešita se Ti rozpadla v hlase,
jen, co jsi ji jemně vyslovil,
nedokázala ustát akustický tvar;
bludná to veličina!

Zcela vážně
se polovina dobré myšlenky
stala lacinou pravdou;
obscénní štětkou mluvy,

vykřikující táhlými povzdechy.

Pořádně jí to natři;
roztahuje se i v umění
a nemá morální zásady
slušné a obstojné faktografie.

Jak si dnešní společnost stojí (?)
když věčně polehává (!)

Jakoby mimoděk
svět stává se trychtýřem
do kterého naléváme životodárnou krev
a z něj dál, skrz síto,
zachytává se onen dobrý a zlý úmysl.

Je dobré vědět,
Co je & Co není,
a přestože se to
(na jednom řádku)
zdá být v koexistenci

logicky se
míjí v čase…

Tomáš Přidal