Portrétoval jsem Boha;
měl vážný a blažený výraz
v (ne)viditelné Tváři.

Zachycenou Rukou
mě požádal,
ať přestanu mlčet.

Prý, že chce
slyšet z mých úst,
z úst božího služebníka,
jak doopravdy vypadá…

Nikdy nespatřil
svoji pravou Tvář
& její levé poloviny
se bál, přec ji
znetvořila krása času.

Času, který dělá historii
již Tímto (!) okamžikem

Když jsem Bohu
nastavil zrcadlo,
spatřil pouhý obrys.

Obrys hlavy
a krku
i roztřepených konečků
řas.

Neviděl se
v tom správném světle.

Viděl jeden z možných úhlů
(pohledu).

Ale věřte, že
v mých očích
bude navždy mlád,
jako když mi portrétem
seděl Muž, jež si
přál být nespatřen…

Zcela pochopitelně
jsem maloval ve vlastní fantazii.

Každý z nás
Boha vidí
s jinou Tváří..

Amen!

Tomáš Přidal