Milé kamarádce Hance M., se vzkazem: Mám Tě rád!

Ač život, zdá se být
(a mnohdy skutečně je!)
nespravedlivým soudcem
ve výrocích Osudu,

člověk je jako
ono pouhé zrnko písku
v přesýpacích Hodinách,

kdy se nám všem krátí čas;
ten nesmlouvavý element,
a vskutku jediný Spravedlivý
ve vesmírném prostoru.

V enklávě lidského bytí,
kde naděje umírá poslední
a láska naopak žije věčně,
(přebývá s námi & v nás)

byť člověk musí stále věřit.

Ve chvílích, kdy s ním Osud hraje
zrovna ne férovou hru;
ovšem člověk by neměl
nic dávat lacino!

A lásku naopak
rozdávat,
přec věřte, že
každému z nás

jeho šťastná hvězda
na nebeském plátně našich životů
ve správný čas zazáří s povděkem

a ve chvíli, kdy to nejméně čekáme
nám vrátí štěstí
(v ruku v ruce)
se zdravím.

V té nejlepší dobré víře.

Člověk musí bojovat,
člověk musí věřit!

Když věříte, je ten Boj mnohem snazší.

Tolik potřebné zdraví
je největší výhra - všichni o něj hrajeme;
někdo dříve, jiný později…

(roky nám všem přibývají)

Úspěch potvrzen,
pochybnosti vyvraťte!

Věřte tomu.

Kdo má onu sílu
věřit,
sám je vítězem
vlastního .

Víra posunuje
                       vpřed!

vzad

ukážeme jenom strach

Tomáš Přidal