Milé kamarádce Hance M., se vzkazem: Mám Tě rád!
Ač život, zdá se být
(a mnohdy skutečně je!)
nespravedlivým soudcem
ve výrocích Osudu,
člověk je jako
ono pouhé zrnko písku
v přesýpacích Hodinách,
kdy se nám všem krátí čas;
ten nesmlouvavý element,
a vskutku jediný Spravedlivý
ve vesmírném prostoru.
V enklávě lidského bytí,
kde naděje umírá poslední
a láska naopak žije věčně,
(přebývá s námi & v nás)
byť člověk musí stále věřit.
Ve chvílích, kdy s ním Osud hraje
zrovna ne férovou hru;
ovšem člověk by neměl
nic dávat lacino!
A lásku naopak
rozdávat,
přec věřte, že
každému z nás
jeho šťastná hvězda
na nebeském plátně našich životů
ve správný čas zazáří s povděkem
a ve chvíli, kdy to nejméně čekáme
nám vrátí štěstí
(v ruku v ruce)
se zdravím.
V té nejlepší dobré víře.
Člověk musí bojovat,
člověk musí věřit!
Když věříte, je ten Boj mnohem snazší.
Tolik potřebné zdraví
je největší výhra - všichni o něj hrajeme;
někdo dříve, jiný později…
(roky nám všem přibývají)
Úspěch potvrzen,
pochybnosti vyvraťte!
Věřte tomu.
Kdo má onu sílu
věřit,
sám je vítězem
vlastního já.
Víra posunuje
vpřed!
vzad
ukážeme jenom strach
Tomáš Přidal