Města smrdí kanály,
svatí hledí v úšklebcích,
sekty vraždí nemocné,
rozpadá se morálka lidí
jako tkáně mrtvých krys.

Města na sebe žalují kletby,
vyřizují si účty v tajných
řečech falešných mučedníků.

Města do sebe vrážejí údy,
oplodňují chrámy neřestí,
v jejichž klínech rodí
se noví přívrženci kultů.

Města zpopelňují mrtvé
a jejich popel zvysoka sypou
do strojních zařízení,
které řvou ústy trubek a převodů.

Města chřadnou,
v jejich centrech
zhasínají ohně svíček
v oprýskaných očích lamp.

Města mají svoji kulturu,
masky, za nimiž se postupně
otevírají pohledy
do očí šílených herců.

Šílené scenérie srdceryvných tragédií
brnkají v popěvcích na nervy
milostivým bratřím, kteří
se v apokryfech odvolávají
na bohyni Afrodité,
kterážto ví, že jejich milost
je někdy k nesnesení.

A proto si žádají lásky,
jejíž oči jsou plné života
a rty smyslné jako
tváře mladičkých kurtizán.

Města stále stojí,
pláčí v deštích,
a hoří vzrušeními
při velkých požárech.

Města tančí blues…

Tomáš přidal