Holubí dům

Otevírám tisíce oken,
pouštím ptáky
z holubího domu.

Snáší se večer,
ve víru křídel
a exkrementů.

Jsou zcela tiší,
očima pátrají
po úniku z reality.

Mají vážné pohledy,
zobáky jako šavle,
v duších jsou odlišní.

Jiní než obyčejní holubi,
znají trasy zvuku,
přenášejí nebeské texty.

V odhodlaných výrazech
a nesmazatelných křídlech,
kterými rozčeřují větrné vodopády.

Holubí dům zpustl,
obrůstá ho znepokojení.

Tisíce otevřených oken
úpí v mučivém skřípění.

Holubí dům ztemněl,
tma jej pojala za milence,
okna nyní slastně oddechují.

Nepřejí si být zavřena,
proto opouštím prázdné místnosti,
opouštím po špičkách tenké zdi.

Vtáhnuté pod vodopády
větrných eskapád…

Zborcené překlady ticha.

Tomáš Přidal