Jaké byly tvé první pocity, když se do Evropy přihnala první vlna pandemie, zavřely se hranice a všem bylo jasné, že Logo: Co nám covid vzal, co nám covid dalZdroj: Deníkpřichází období cestovatelské nesvobody? Musel jsi kvůli koronaviru změnit své plány?

Co se cestování týče, jednám spíše impulsivně. Jakmile zjistím, že rodině nechybím u oběda, tak si odskočím třeba na tři týdny do světa. To je tak zhruba doba, za kterou si všimnou, že nejsem na toaletě. Tento rok byl pro mě důležitý i v jiném ohledu. Hned z jara jsem po dvaceti letech ukončil pracovní činnost ve firmě s přesvědčením, že toužím po životní změně. Rozhodl jsem se totiž naplno věnovat koncertování a cestovatelským přednáškám. Ve stejném měsíci byla ale díky jarní pandemii zrušena veškerá kultura a já se tak musel smát sám sobě. V tu dobu jsem žil v přesvědčení, že jedinou mou přednáškou bude přehrávání Cimrmanovy pohádky „Jak chudák do ještě větší nouze přišel“ (smích). Naštěstí to nebylo tak horké, aby se to nedalo sníst, a já mohl naplno využít tři fůry volného času. Veškeré resty jsem vyřešil, vše, co jsem odkládal, jsem odložil ještě o kus dál a rodina se stmelila jako nikdy předtím. Přesto jsem cítil nutkání vycestovat a moje kolo zřejmě úmyslně padalo ze stojanu, aby na sebe přitáhlo pozornost.

Kam jsi zamířil?

Využil jsem pomyslné doby temna a vyrazil na kole po naší krásné zemi. Snažil jsem se najít cestičky a pěšiny, po kterých jsem ještě nikdy nejel, a využíval přitom naprosté opuštěnosti turistických klenotů. Ještě děti mých dětí budou dávat k dobru sci-fi příběh, kterak byl děda kdysi v pravé poledne úplně osamocen na Karlově mostě, či jak mu donesl ospalý číšník espresso za necelých třicet korun na prázdné pěší zóně Českého Krumlova. Bylo to magické až natolik, že jsem zanedlouho vyrazil na cesty znovu a prošmejdil tak naši zem křížem krážem. Samotný průběh epidemie dělal cesty matematicky nevypočitatelné. O to více byli lidé přátelštější a jídlo z polystyrenu chutnější.

Po poslední výpravě do Kyrgyzstánu, kterou mapovala i loňská výstava fotografií ve výstavní síni Pasáž v Přerově, jsi zvažoval cestu do Francie. Pomohlo částečné uvolnění opatření během letních měsíců?

Asi v polovině září jsem usedl i s kolem do poloprázdného letadla a odletěl do francouzského Lyonu. Středobodem mé cesty bylo projet pohoří Jura na francouzsko-švýcarské hranici po jedné z legendárních tras GTJ. Byla to čarokrásná cesta. Náročná. Sáhl jsem si občas na dno a vrátil se po třech týdnech přes Švýcarsko a Německo v radosti domů. Po návratu jsem ale musel konstatovat, že se svět změnil. Při putování v horách mi totiž mé tělo poslalo depeši, že není v pořádku, a že se něco děje. Byl jsem nucen vyhledat lékárnu a uhýbat vystrašeným pohledům okolí. Určitý strach z infekce, nejistota a obavy postihly i tak ořezaný způsob cestování, jako je courání po světě na kole. Tam v horách jsem se rozhodl, že se nebudu vyjadřovat veřejně k problému jménem Covid, neboť mi to nepřísluší. Je jednoduché mít názory u piva s poliklinikou za zády, ale ve chvíli, kdy vyvstanou zdravotní obavy ve spacáku v cizí zemi, zdá se být najednou člověk pokornější.

Jak tráví nelehkou koronavirovou dobu kapela D.U.B., kterou jsi založil? A máš konkrétní představu, kam bys chtěl vycestovat v příštím roce, pokud se situace zlepší?

I když máme s kapelou opět zrušené všechny koncerty, netruchlíme. Myslím, že máme nahráno do zásoby a navíc trávíme čas ve studiu, kde stále doděláváme další a další písničky. To se neomrzí.

Co se cestování týče, jen v tomto týdnu jsem měl otevřené podrobné mapy Senegalu, Mauretánie, Kapverdských ostrovů, Malorky a Brna. To hovoří za vše. Říká se, že člověk míní a Bůh mění. Tudíž to Brno bude asi jediná jistota a zbytek může jen a jen překvapit. Jedinou věcí, která funguje i ve stavu pandemie, je dobročinný projekt Kola Dětem. Dětská radost je totiž nepřerušitelná a uzdravující. Letos jsme předali dětem patnáct kol a dalších deset si má vyzvednout co nevidět nějaký pan Ježíšek. Budou putovat do Dětského domova ve Staré Vsi, v Šumperku a k dalším super čerchmantům po celé republice. Svět potřebuje nové cyklistické šílence!

Co ti covid dal, a co naopak vzal?

To vím jistě. Naučil mě porozumět rčení „co tě nezabije, to tě posílí“ a také tomu, že „za každým mrakem je ukryté slunce“. A nebo jinak – hlavně se z toho nezbláznit.