Jeho nevýhodou bylo, že když měl popito, jeho sebedůvěra vyrostla prudce vzhůru, až kamsi do nebes… Jednou takhle večer, když jeho ego zrovna balancovalo vysoko mezi hvězdami, zastavili jej na náměstí strážníci. Strážníci nechtěli nic mimořádného, jen si řekli o doklady. Pepa se na okamžik snesl z výšin na zem, zavzpomínal, kde vlastně občanku má, a vydal se o kousek dál k zaparkovanému vozu. Hoši v uniformách zaraženě hleděli, jak muž, který předtím evidentně vrávoral, suverénně odemyká auto. Vyplašené strážce zákona ovšem Pepa bohorovně uklidnil, že vozem samozřejmě v žádném případě nepojede. Pánové si udělali nějaké poznámky o kontrole totožnosti a pokračovali v obchůzce.

Další činnost strážníků ovšem zhruba za tři minutky přerušil zvuk nárazu. Nějaký řidič při couvání na parkovišti neodhadl vzdálenost a hlasitě narazil do jiného zaparkovaného vozu. Dotyčný neznámý řidič vynadal ženě, která seděla v nabouraném autě, a vyjel na silnici. V tu chvíli už pospíchající strážníci viděli, že za volantem sedí samozřejmě starý známý Pepa, kterému sebevědomí bohužel opět vystřelilo vzhůru k nebi, a tak sebejistě pokračoval v jízdě. O pár ulic dál ho už ale zastavila přivolaná jízdní hlídka.

Když se pak při vyšetřování ukázalo, že pan Král má už z dřívějška zakázáno řízení, situace se dost výrazně změnila v Pepův neprospěch. Bez ohledu na sebedůvěru nakonec u soudu dostal podmínku za maření výkonu úředního rozhodnutí a také hezky tučnou pokutu.