To se však pana nadporučíka netýkalo. Místo metálů si vysloužil leda z ostudy kabát, finanční problémy a ještě soud a trest. Na rozdíl od svých předchůdců z dob rakouské monarchie si ovšem nevstřelil kulku do hlavy, ale prostě a jednoduše odešel do civilu.

Jak je známo, vojáci z povolání se ve srovnání s civilisty relativně často stěhují. Nadporučík Ivan sloužil od roku 1991 dva roky v posádce v Budějovicích, jeho manželka však bydlela o několik set kilometrů dál na východ, v Kroměříži.

Nadporučík proto od armády kromě žoldu pobíral i takzvané odlučné, tedy finanční kompenzaci toho, že je nucen sloužit daleko od domova. Po oněch dvou letech byl nadporučík převelen do Kroměříže, kde sídlila tehdy ještě velká vojenská posádka.

Milému Kalinovskému se ovšem nechtělo přijít o příjemné peníze, na které si už s manželkou tak nějak zvykli. Do papírů tudíž uvedl, že bydlí v Olomouci, což je rovněž dost daleko na to, aby dál dostával odlučné. Ivan Kalinovský i jeho žena byli spokojeni.

A to až do dne, kdy se za nadporučíkemk útvaru stavili pánové od vojenské policie. Vše prasklo.

A jak? Celkem banálním způsobem. Na adresu, uvedenou v dokladech, chodila nadporučíkovi pošta, včetně nějakých zpráv ohledně vypláceného odlučného. Jenže na oné olomoucké adrese ve skutečnosti bydlel starý mrzutý strýc, který se synovcem Ivanem moc dobře nevycházel a o podvůdku neměl ani tušení.

A tak se stalo to, že starý pán vyrazil na vojenskou správu a listiny tam odevzdal s tím, že adresát u něj nebydlí, ať mu to tedy posílají do Kroměříže, kde žije. Nadporučík byl prozrazen, ztrapněn a postaven před armádní justici.

Od soudu odešel s nařízením, aby uhradil zhruba šedesát tisíc korun, které neoprávněně inkasoval, s podmíněným trestem a ostudou. Strýci z Olomouce od té doby neposlal ani pohled k Vánocům…

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z OLOMOUCKA

Moje OlomouckoSportKulturaPodnikáníČerná kronika