Podle soudních spisů se takové příběhy odehrávají i v reálu. Nemusí jít o zkorumpované zlé policisty, ale třeba jen o obyčejný šlendrián, kdy někdo neodvede pořádně svou práci.

Před pár lety měl soudce před sebou dva mladé muže - Vendelína a Drahoslava. Oba byli pěkní výtečníci a z hlediska selského rozumu se prokazatelně dopustili klasické loupeže. Přesto je nakonec soudce mohl soudit pouze pro výtržnictví, za což je podstatně menší trestní sazba. Důvod? Nedostatek důkazů.

Vendelín s Drahoslavem, jinak oba kovaní holohlavci, měli jednu slabůstku; rádi hráli na výherních automatech. Termín výherní je poněkud zavádějící - člověk na nich totiž mnohem častěji prohraje, než vyhraje. Právě to se stalo jednoho večera Vendelínovi.

V automatu nechal skoro celou výplatu. Drahoslav stoupl ke dveřím herny, „aby se do toho nikdo nemíchal“, jak uvedl před soudem, a Vendelín pěkně zmáčkl třicetiletého chlapíka za barem. Zbil ho a sebral mu peníze z papírové obálky, konkrétně skoro pětadvacet tisíc korun. Pak oba skinheadi z herny v poklidu odešli.

Problém nastal, když u soudu svědci líčili události každý úplně jinak, a soudce navíc neměl žádný hmatatelný důkaz o tom, že Vendelín zbitému muži sebral peníze.

Existovala sice prý nějaká papírová obálka, ve které původně peníze byly, nicméně policisté z ní zapomněli sejmout otisky prstů. Takže nic. Vendelín s kamarádem trvali na tom, že se v herně jen porvali a o peníze vůbec nešlo.

Rváč nakonec dostal rok vězení, jeho druh, který hlídal dveře, jen podmíněný trest. Za loupež docela mírné verdikty.