Jelikož je ale Hanička dívka povahy prchlivé, párkrát to dost silně přehnala, a nakonec se dostala i k soudu a následně do naší soudničky. Když jí bylo sedmnáct, problémy vyvrcholily. Vzhledem k tomu, že s ní měli vychovatelé v jejím „domovském“ ústavu potíže, poslali ji na pozorování na psychiatrii. Tam se porvala s o dva roky mladší dívenkou a vykloubila jí nohu.

Když jí převezli zpátky, na chodbě párkrát nakopla vychovatele, prý za to, že měl ironické poznámky. Kvůli agresivnímu chování se tedy zlobivá Hanička ocitla na samotce. Tím ovšem její odboj proti celému světu a vlastnímu ošklivému osudu neskončil. V cele vyrvala ze zdi šňůru od antény a rozbila lampu. Když vychovatelé zavolali policisty, nepomohli si. Hanka totiž začala po všech skrz mříže házet střepy a sprostě jim nadávala.

Koneckonců, o tom, jak nahnutý je její vztah k představitelům zákona, svědčilo i Hančino chování v soudní síni, kde se řešilo její obvinění z trestného činu útok na veřejného činitele a výtržnictví. „Jestli na mě ten debil ještě jednou sáhne, zabiju ho,“ sdělila soudci Hanka.

Když pak pan soudce všechno sečetl, shrnul a podtrhl, tak mu vyšlo, že dívka, která holt nemá ráda výchovné ústavy, přesto ještě nepatří za skutečné vězeňské mříže. Napařil jí deset měsíců, ovšem s podmíněným odkladem na rok. „Chceme jí dát šanci. Když ji nevyužije, půjde sedět,“ uzavřel soudce.