Kulturní války mohou být někdy stejně dramatické a nemilosrdné jako ty na bojišti. Naštěstí při nich nejde o holé životy, byť o jejich pošramocení určitě ano. Potíž je v tom, že zatímco u velkých ozbrojených konfliktů je jasné, kdo je agresor a kdo oběť, v případě efemérnějších a často intimních záležitostí to zdaleka tak zřejmé není.

Liberálové věří, že lidé jsou si ve svých základních právech rovni, takže jim nemohou být upírána na základě pohlaví. Jenže ani oni se nemusejí shodnout v tom, zda manželství je zrovna tou hodnotou, která do této rovnice zapadá. Podle červnového průzkum CVVM je 31 procent lidí v ČR rozhodně pro uzákonění možnosti uzavřít stejnopohlavní sňatek, dalších 27 procent je spíše pro. Opačné stanovisko má 38 procent respondentů.

Kateřina Perknerová
Babišovi migranti

V článku 10 Základní listiny práv a svobod se praví: „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.“

Lze z toho vyvozovat, že nikomu není nic do toho, zda na radnici řeknou své ano muž a žena, muž a muž či žena a žena?

Osobně to tak vidím. Když se dva lidé rozhodnou sdílet slasti a strasti v zákonném svazku, nemá je v tom stát nijak omezovat. Dva dospělí lidé se po zralé úvaze rozhodnou vyztužit své city i paragrafy podle občanského zákoníku, což přináší práva a povinnosti. Proč by v tom mělo hrát roli pohlaví?

Věřící lidé se odvolávají na Písmo, podle něhož je manželství posvátné a mohou do něj vstupovat jen muž a žena, aby spolu plodili a vychovávali děti, čímž zajistí pokračování lidského rodu. Neboli Co Bůh spojil, ať člověk nerozděluje. Vážně? Každé druhé „ano“ končí za několik let ošklivým rozvodovým „ne“. Tradiční rodina je atypická, skoro výjimečná. Potomky lidé vychovávají v nových partnerstvích, single, s prarodiči. Různě. Proč by nemohli být lepšími rodiči dva tátové nebo dvě mámy než zoufalá samoživitelka, kterou opustil záletný chlap nebo alkoholik (platí to i opačně)? Neměli bychom spíš než o rozšíření manželství debatovat o jeho zrušení?

Kateřina Perknerová
Politikaření odložte. Jde o víc

Poslanci ve čtvrtek pustili do druhého čtení jak návrh na zrovnoprávnění stejnopohlavních párů, tak ústavní zakotvení manželství jako svazku muže a ženy. Odráží to skutečnost, že česká společnost v tom dosud nemá jasno. Na rozdíl třeba od katolického Španělska, Portugalska a Irska, kde – stejně jako ve 30 dalších zemích – je manželství pro všechny uzákoněno. Prezident Petr Pavel udal debatě asi nejrozumnější směr, když řekl: „Není možné, aby část společnosti měla omezená práva kvůli své sexuální orientaci.“

Změní-li zákonodárci normu o registrovaném partnerství z roku 2006 v tomto duchu, tedy občanskoprávně, zařadí se Česko k vyspělým státům západní Evropy.