Kliknutím zvětšíteS touto odvahou českého středoškolského profesora, sám Miloš Vystrčil učil dlouhá léta na gymnáziu, přistoupil předseda Senátu ke své misi na Tchaj-wan. Nejenom proto, aby dokončil odkaz svého zesnulého předchůdce Jaroslava Kubery.
Ale hlavně proto, že podobně jako mnozí Češi měl potřebu se postavit dosavadnímu českému poklonkování totalitní velmoci, tedy komunistické Číně. Stát se protipólem ostudnému představení, které předvedli nejvyšší představitelé české vlády vítající na jaře letadlo s čínskými rouškami. Rouškami, které nám komunistická Čína, jež pandemii koronaviru způsobila, nedala ani darem, ale prostě milostivě prodala.
Zaťatá Čína
Podle hesla „Odvážným štěstí přeje“ se Vystrčilova návštěva na Tchaj-wanu šťastně odehrála v okamžiku, kdy se vztah nás, tedy Západu, vůči Číně láme. Nejde jen o Spojené státy, které historickým projevem šéfa diplomacie Mikea Pompea před několika týdny prohlásily diktaturu v Číně za ohrožení svobodného světa. Také EU, po několika letech námluv, má už Pekingu plné zuby. Cesta čínského ministra zahraničí Wanga I po třech největších zemích Unie, která probíhala současně s Vystrčilovou návštěvou Tchaj-wanu, byla naprostým propadákem. A určitě ne kvůli Vystrčilovi.
Vztahy s Čínou se horší, ne proto, že by EU nehledala s Pekingem možnost dohody na co nejvolnějším obchodu a investicích , ochraně duševního vlastnictví a také o zásadách fungování mezinárodního společenství. Je to Čína, která nechce dát EU rovné podmínky na svém trhu, je to čínský režim, který porušuje dohodu o Hongkongu a likviduje tamní demokratické svobody, je to Peking, který nespolupracuje při vyšetřování vzniku koronavirové pandemie a hatí tím obranu proti dalším pandemiím.
Vystrčil to ustál
Miloši Vystrčilovi budiž připsáno ke cti, že se velkými dějinami, kterých se stal neplánovaně součástí, nenechal na Tchaj-wanu unést. Nepřekročil meze parlamentní diplomacie, nesliboval Tchajwancům nic, co nemohl ani on, ani Česká republika, ctící politiku „jedné Číny“, splnit. Pouze hledal a nacházel možnosti, jak Tchajwance podpořit v jejich oddanosti demokracii, svobodě a hodnotám, které zastáváme i my. Nebo bychom zastávat měli.
Jako bonus pak otevřel na technologicky velmi vyspělém Tchaj-wanu dveře příležitostem pro české firmy i pro tchajwanské investory v Česku. Opět ve šťastný okamžik, kdy Tchajwanci naléhavě řeší přesměrování svých obrovských investic z pevninské Číny jinam.
Co když to nedopadne
Je však možné, že z toho nakonec příliš nebude. Že EU bude stačit narovnání investičních a obchodních podmínek. Že Pompeův projev bude po volbách v USA zapomenut. Že se Západ smíří se ztrátou Hongkongu. A že to s přemístěním tchajwanských investic z pevninské Číny do Česka nebude nijak slavné.
Ale i kdyby to tak dopadlo, přesto z této za normálních okolností obyčejné cesty předsedy Senátu na Tchaj-wan něco zůstane. Jako z každého z nemnoha okamžiků odvahy, kterými se kdy Češi ve velkých dějinách projevili.
16
2
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
