Dnes jen málokdo tuší, že se nikdy za dobu své existence nepřejmenovala, ale její vzhled se změnil k nepoznání.

„Nejstarší názvy ulic byly uvedeny v jazyce dobových písemností, tedy latinsky či německy. Vodární nese své jméno od poloviny 16. století. Na jejím konci byla totiž u jednoho z ramen Moravy zřízena městská vodárna a ulička ji pak spojovala s centrem města,“ vysvětlil olomoucký patriot a historik Milan Tichák.

Český název dostala až v roce 1841, protože profesor Stavovské akademie v Olomouci Alois Vojtěch Šembera doplnil všem ulicím ve městě česká jména.

„Názvy pak stály uvedené na dvojjazyčných kovových tabulích přibitých na uličních nárožích. Šembera se snažil vždy vystihnout charakter místa, a tak ponechal význam Vodární také v češtině,“ popsal Tichák.

Vodní kolo v městské vodárně pohánělo písty pump, které vytlačovaly užitkovou vodu do vodojemu.

„Odtud pak šla voda do všech olomouckých kašen. Zrušili ji v roce 1886 po otevření vodárny u pramenišť ve Chválkovicích a v Černovíru. Objekty, které k vodárně náležely a v nichž byl pro Vodární ulici průchod, v roce 1905 zbourali,“ vysvětlil Tichák.

Přesto ulička své jméno nikdy nezměnila, právě kvůli bourání vodárny však už vypadá docela jinak. Také změnila svou funkci. Dnes spojuje ulici Sokolskou s velmi frekventovanou Pekařskou, která je jednou z hlavních tepen centra.