VIDEO: Jak jsem u Bystřičky vytírala pstruhy

 Zatímco společně se správcem líhně Karlem Otoupalíkem získáváme z těl samců a samiček potřebné mlíčí a jikry, které následně spojíme a zažehneme tisíce nových životů, ve speciálních nádobách se už hemží vylíhnuté plůdky, které vzešly na svět o několik týdnů dříve.

K tomu, aby se z oplodněné jikry vyklubal tvor, který již připomíná rybu, je ale ještě dlouhá cesta. Ta začíná bedlivým sledováním a hodnocením, zda jsou v tělech samiček uzrálá vajíčka. Stejně jako si žena toužící po otěhotnění hlídá plodné dny, je tento okamžik tím nejpodstatnějším také v líhni.

„Lososovité ryby stejně jako další druhy v našich klimatických podmínkách ovulují pouze jednou do roka, takže když to zkazíte, máte po nové generaci, nebo v ní máte příliš velké ztráty. O ovulaci rozhoduje celá řada faktorů, například délka zimy, jak rychlý je nárůst teplot a další. U ryb, které se třou brzy na jaře a na podzim je mnohem zásadnější délka a intenzita světla, než-li teplota," naznačuje složitý proces rozpoznávání správce.

Karel Otoupalík loví generační ryby, které budeme vytírat, z venkovních nádob a dává je do narkotizačního roztoku v kádi. Za pár minut jsou uspané.
Autor: DENÍK/Veronika Kolesárová

Před odběrem uspat

Posledních pár kusů samiček, které plavou pod širým nebem v betonových nádržích, je právě připravených. Ještě než se ale dostaneme k jejich výtěru, vytahuje Karel Otupalík podběrákem z jiné nádrže několik mlíčáků.

„Uděláme je první, protože mlíčí se dá jednoduše uložit do lednice, kde vydrží klidně i do dalšího dne," poznamenává a nalévá do kádě, kam bude pstruhy z nádrží přemisťovat, anestetikum.

„To je jako uspíme?" ptám se nevěřícně. „Je to zcela běžný postup. Dělá se to i proto, aby se tolik nemrskali," odvětí mi.

Za asi minutu se pstruží samci přestávají v nádobě smýkat. To už ale stojíme i s omámenými rybami opodál, u pultu s čistými a suchými lavóry.

Výtěr jiker ze samice pstruha duhového. Autor: DENÍK/Veronika Kolesárová

Plno nepohyblivých spermií, zatím

Správce vytahuje na vzduch prvního samce. Kusem látky mu osušuje část u řitní ploutve.

Po mírném stlačení a přejetí správcových prstů po břiše vystřikuje z močopohlavního vývodu do lavóru bílá tekutina. Je plná nepohyblivých spermií.

„Výtěr mlíčí i jiker se dělá uměle vždy za sucha. Až přidáním vody totiž aktivizujete spermie k pohybu. Vajíčko se zase začíná po styku s vodou uzavírat," vysvětluje mi, zatímco z omráčené ryby vyteče poslední kapka.

Jedince hned poté dává do nádoby s čistou vodou. Po chvíli uspaný pstruh opět ožívá. A tak to jde s každým dalším samcem.

Všechno získané mlíčí přelévá správce do sklenice, kterou s úsměvem nazývá kontejnerem na buněčné kultury.

Jen co sklenku s asi dvěmi deci mlíčí odnese do ledničky, je zpět a přenáší do uspávací lázně samičky z další nádrže.

Dva lavory s tisíci vajíčky

Blíží se moje chvíle. Osušení na pultu ještě zvládám. Když se ale snažím z těla vytlačit jikry, roztřesou se mi ruce. Nechci jí ublížit.

Z otvoru se náhle řítí jedno vajíčko za druhým. Jsou jich desítky, stovky.

Nemám takový grif jako Karel Otoupalík, takže mi pár oranžových vajíček padá mimo sběrovou mísu.

„Nedá se nic dělat. Žádný život jste zatím nezmařila, pořád je to jen jedna buňka," uklidňuje mě správce.

Já to ale vzdávám. Nechci to nebožátko trápit a žádné vajíčko nesmí přijít na zmar.

Karel Otoupalík proto dokončuje výtěr jiker za mě. Máme dva lavory s tisíci vajíčky.

Smíchání jiker s mlíčím. Až teprve po přidání vody dojde k oplození. Autor: DENÍK/Veronika Kolesárová

Životodárný koktejl: oranžový kaviár s mlíčím

S nimi spěcháme do líhně, tedy do podzemní části domku, kde žije správce.

V prostoru jsou nerezové vany, kterými protéká a zurčí voda. Říká se jim inkubační aparáty.

Správce donáší kontejner plný mlíčí z lednice a od oka bílou tekutinu rozlévá do obou nádob s oranžovým kaviárem.

A je to tu. Zalitím směsky jiker a mlíčí vodou začíná zázrak stvoření.

Do bíla zakalenou vodu v každé nádobce jemně promícháváme rukou. Voda je ledová. Důležitost, kterou zrovna vnímám, ale pocit chladu naprosto stírá.

Po několika minutách odstátí začne správce přilévat novou vodu a nechává odplavit nečistoty, které se do nádob dostaly už při výtěru, a to z řitních otvorů.

Čichám si k rukám a necítím žádný nelibý odér a ani rybinu.

Tržní velikost za rok a půl

Když kal mizí, zůstávají na dně jen nabobtnaná vajíčka. Mezi nimi je několik, které jsou bílé. Z nich pstruzi nebudou.

„To není vaše ani moje chyba. Některé věci neovlivníte, ta vajíčka už nebyla oplození schopná," uklidňuje mě opět.

Naštěstí je jich jenom pár mezi dalšími tisíci krásně oranžových. Ty v lavoru nezůstávají. Nachází nový domov v dosud prázdných inkubačních aparátech.

V ostatních už se několik dní vyvíjí embrya po předchozím procesu oplodnění.

Mihotají se tu už i malé plůdky se zbytky žloutkového váčku, který je vyživuje.

Stejně budou za pár týdnů vypadat i ty, u jejichž početí jsem právě byla.

Během léta se po rozplávání a rozkrmení ve žlabech dostanou ven do betonových nádrží jako takzvaní čtvrtročci.

Tržní velikosti dosáhnou za rok až rok a půl. A příští rok na podzim s největší pravděpodobností skončí nějakému strávníkovi na talíři.