VYBERTE SI REGION

Adept na Nobelovku z Olomouce: Hledáme slabiny nádorů, říká Jiří Bártek

Olomouc - Mluví se o něm jako o reálném českém adeptovi na Nobelovu cenu za výzkum v boji s rakovinou. Jiří Bártek je nejcitovanějším českým vědcem v oblasti biologických a medicínských věd, vede mezinárodní laboratoř pro výzkum rakoviny v Kodani a působí i v olomouckém Ústavu molekulární a translační medicíny.

21.3.2016
SDÍLEJ:

Vědec Jiří BartekAutor: UPOL/Pavel Konečný

Nedávno se na skok vrátil na půdu olomoucké přírodovědecké fakulty, byl hostem letošního cyklu přednášek Současná chemie.

„Jestli někdy získám Nobelovu cenu? Jsem přesvědčený, že ve světě je řada vědců, kteří si ji zaslouží více. Veliká prestiž a celosvětové ,zviditelnění' laureátů Nobelovy ceny ale přináší nejen vavříny, ale podle mého názoru i velké riziko. Traduje se, že jedině snad Marie Curie-Sklodowská, která obdržela Nobelovy ceny dvě, za fyziku a za chemii, se dokázala s takovou slávou vypořádat natolik, že byla schopna i nadále aktivně a úspěšně pokračovat ve své výzkumné práci," říká Jiří Bártek, jeden z nejuznávanějších současných vědců českého původu.

V Olomouci vede skupinu, která se věnuje výzkumu nádorů a stárnutí, a už přes dvacet let působí jako vedoucí vědecký pracovník v dánském centru pro výzkum rakoviny v Kodani. Jeho tým se snaží řešit problémy základního a v posledních letech také translačního výzkumu nádorů. 

Mechanismy dělení nádorových buněk znáte jako málokdo. Co rozhoduje o tom, že v lidském těle začne bujet rakovina?
Jde vždy o kombinaci faktorů, které se hromadí třeba roky nebo desetiletí. Proto je rakovina jako nemoc mnohem častější až v pokročilém věku. Předpokladem vzniku rakoviny je genetická změna, mutace v genech, které společně nazýváme onkogeny, 
a které mohou proces nádorové přeměny v jedné nebo více buňkách nastartovat. Naštěstí pro nás mají naše buňky mechanismy, kterými mohou takovou nebezpečnou buňku rozpoznat a včas ji buď zcela odstranit, nebo alespoň trvale znemožnit její další dělení, čímž zamezí rozvoji nádoru. Během života však v některé z těch počátečních nádorových buněk může dojít k dalším změnám, z nichž některé například znemožní funkci jedné nebo 
i více protinádorových bariér, a postupně se taková buňka může dělit a nakonec dát vznik malignímu nádoru. 
V nejhorším případě získá schopnost rozsevu do jiných orgánů těla ve formě metastáz.

Může člověk nějak zabránit onemocnění rakovinou? Skeptici říkají, že je to stejně dané, protože ji máme zakotvenu v genech.
Pravda je někde uprostřed. Skutečně je možné zdědit gen nebo genovou kombinaci, jejíž nositel je pak ve srovnání s širokou „normální" populací náchylnější ke vzniku jednoho nebo více typů nádorových onemocnění. V takových případech hovoříme 
o rodinném výskytu nádorů, protože bývá postiženo několik členů a generací blízkých příbuzných. Genetickou podstatou těchto forem rakoviny je nejčastěji zděděný defekt, který se projevuje sníženou nebo zcela chybějící funkcí některého z důležitých článku buněčných protinádorových bariér. Následkem toho se může v jedné buňce rychleji nahromadit několik změn, které jsou nutné pro rozvoj nádoru. Ani člověk s takovou vrozenou genetickou vlohou ale nemusí nutně během svého života rakovinou onemocnět. Pravděpodobnost vzniku nádoru je však u něj zvýšená, a k rakovině u něj často dochází v mladším věku. Velká většina nádorů ale do kategorie onemocnění s rodinným výskytem nepatří.

Nejcitovanější český vědec v oblasti biologických a medicínských věd Jiří Bártek vystoupil v aule přírodovědecké fakulty v Olomouci.

Jiří Bártek při přednášce na Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci. Foto: DENÍK/Petra Pášová

Dobrá životospráva

Jak moc své zdraví ovlivníme my sami, svým chováním? Tedy tím, jak žijeme, co jíme.
U obou kategorií nádorových onemocnění ten první krok, počáteční mutace, nestačí k rozvoji rakoviny, 
a každý z nás se může svou životosprávou, volbou povolání a chováním zasadit o to, aby si riziko vzniku vlastní rakoviny co nejvíce snížil. Nejde jen o to nekouřit, ale také například nezapomínat na zeleninu a ovoce ve stravě, pokud možno se vyhnout, nebo se alespoň chránit při pobytu v oblastech znečištěných chemickými látkami nebo zářením, včetně přílišného opalovaní. Jinými slovy, dobrá životospráva 
a zdravé prostředí sice možnost rakoviny zcela nevyloučí, ale je v silách každého z nás si toto riziko snížit, nebo ho alespoň zbytečně nezvyšovat, třeba právě kouřením. Je také velmi důležité při podezření na nádorové onemocnění se včas poradit s lékaři.

Snad každý už dnes máme mezi blízkými někoho, kdo měl rakovinu, a známe někoho, kdo na ni zemřel. Je to onemocnění dnešní doby nebo jej znali i lidé v daleké historii?
Rakovina jako onemocnění existovala po tisíciletí, jak dokládají například nálezy nádorů kostí u zachovaných ostatků obyvatel Jižní Ameriky nebo mumií ze starého Egypta. Také v pojednáních slavných egyptských a starořeckých lékařů lze nalézt popisy případů, kdy pacienti 
s největší pravděpodobností trpěli rakovinou. Na druhé straně je ale zřejmé, že výskyt rakoviny mnohonásobně stoupl zejména od počátku průmyslové revoluce. Důvodů pro tento alarmující trend je celá řada.

Můžete některé příčiny uvést?
Jednou z těch hlavních je zřejmě rychle se prodlužující délka života. Dříve se jen menšina obyvatel Země dožívala věku kolem 70 let a více, tedy věku, kdy výskyt rakoviny silně stoupá. K tomu přispěly i zásadní pokroky 
v lékařství v posledních řekněme 50 až 100 letech. Zejména před érou antibiotik a dalších zásadních léků umírali lidé už v mladším věku často na infekce, kdežto moderní léky nyní umožňují lidem se dožívat věku, kdy je výskyt nádoru pravděpodobnější. K vyšším výskytům určitě dost přispělo kouření, znečištění prostředí, nové chemikálie 
a umělé hmoty doprovázené občasnými radiačními katastrofami, které také vedou ke zvýšení frekvence rakoviny. Zhoubné bujení jako velký medicínský problém, a s tím spojený intenzivní výzkum, se proto datuje zejména do posledních asi 60 let.

Cílená terapie

Jak konkrétně se objevy vašeho týmu mohou odrazit na onkologické léčbě?
Náš tým se snaží řešit problémy takzvaného základního a v posledních letech také translačního výzkumu nádorů. Snažíme se lépe pochopit molekulární mechanismy vzniku nádorových onemocnění, hledáme slabiny nádorových buněk ve srovnání 
s buňkami zdravých tkání 
a navrhujeme nové možnosti, jak nádorové buňky cíleně hubit s minimálním dopadem na normální buňky léčeného pacienta. Naše objevy také přispívají v oblasti přesnějšího stanovení typu nádoru u konkrétního pacienta. V posledních letech jsme objevili a v několika případech experimentálně ověřili možnosti lépe předpovědět reakci jednotlivých nádorů na léčbu některými druhy chemoterapie nebo nově testované takzvané cílené terapie, šité na míru jednotlivým nádorům. Jde o přístup známý pod názvem „personalizovaná terapie". V této oblasti jsme navrhli kandidáty na takzvané biomarkery, tedy laboratorně zjistitelné charakteristiky nádoru, které by v budoucnu umožnily onkologům zvolit nejvhodnější způsob léčby pro konkrétního pacienta.

S jakými druhy rakoviny budou díky tomu lékaři moci lépe bojovat? A kdy by se pacienti mohli dočkat nové léčby?
V našich výzkumech se snažíme věnovat otázkám 
a mechanismům, které jsou platné pro co nejširší okruh nádorových onemocnění. Některé z našich objevů jsou ale více specializované, případně aplikovatelné jen pro rakovinu vzniklou z určitého typu buněk. V posledních letech jsme se například intenzivně zabývali možnostmi stanovit znaky epiteliálních (krycí tkáně) nádorů a nádorů mozku, které by mohly pomoci vybrat skupiny pacientů, jejichž nádor by byl citlivý nebo naopak necitlivý – rezistentní – na nově zaváděnou léčbu pomocí takzvaných inhibitorů enzymu PARP1.

Pro pacienty s jakým druhem nádorového onemocnění je tato terapie určena?
Na podzim loňského roku byla schválena pro onkologickou léčbu zhoubných nádorů vaječníků, ale z výsledků výzkumu vědeckých týmů v USA a Evropě, včetně několika objevů z naší laboratoře, se tento nový způsob léčby jeví jako velmi nadějný také pro pacienty s diagnózou karcinomu prsu či prostaty, ale také mozkových glioblastomů. V některých případech bude zřejmě optimální takové nové léčebné přístupy kombinovat se standardním způsobem terapie zhoubných nádorů. V jednom z našich projektů jsme například ukázali na myších modelech, že léčba PARP inhibitorem zvyšuje účinek současné radioterapie, a to včetně zabíjení takzvaných kmenových nádorových buněk mozkového glioblastomu, které jsou jinak k radiační léčbě často bohužel rezistentní.

Podpora výzkumu

Několik let žijete a pracujete 
v Dánsku, v centru pro výzkum rakoviny. Proč právě tam a čím bychom se v Dánsku mohli inspirovat?
Princip podpory biomedicínského výzkumu ze státních zdrojů je v hlavních rysech obdobný v České republice i v Dánsku, jde tedy 
o formu soutěže mezi vědci, kteří podávají své takzvané grantové projekty a odborné komise pak vyberou ty nejlepší, které jsou potom většinou po dobu až čtyř let financovány. Kde je ale Dánsko jednoznačně dál, je výše podpory základního výzkumu ze zdrojů velkých firem. Například dánská firma Novo Nordisk investuje miliardové prostředky a zakládá řadu nových výzkumných ústavů, které zkoumají důležité problémy. Jsou organizačně spojené s univerzitami v Dánsku, ale dlouhodobě dotovány obrovskými částkami z nadace koncernu. V tomto směru je Česko naprosto pozadu za vyspělými státy Evropy a pro zkvalitnění výzkumu u nás je třeba situaci změnit. První vlaštovky se už u nás také objevily, ale ve srovnání třeba právě s Dánskem je podíl firemní podpory výzkumu u nás zatím velmi malý.

„Za posledních 30 let jsem si ještě nikdy nestihl vybrat dovolenou, téměř celá vždy propadne."

Hovoří se o vás jako o jediném reálném českém adeptovi na Nobelovu cenu za výzkum v boji s rakovinou. Co by to pro vás znamenalo?
Já jsem přesvědčený, že ve světě je řada vědců, kteří si Nobelovu cenu zaslouží více. Myšlenka, jestli této pocty dosáhnu, mě tudíž naprosto netrápí a vůbec se jí nezabývám. Z obecného pohledu veliká prestiž a celosvětové „zviditelnění" laureátů Nobelovy ceny přináší nejen vavříny, ale podle mého názoru i velké riziko, zejména pro vědce v dosud aktivním věku, kteří se ještě chtějí věnovat co nejvíce výzkumu. 
K tomu je totiž třeba nesmírná spousta času a klid na práci. Sláva, veřejné funkce 
a další následky spojené s Nobelovou cenou jsou schopny vědeckou práci laureátovi ztížit a někdy dokonce znemožnit. Alespoň u těch dříve narozených laureátů se traduje, že jedině snad Marie Curie - Sklodowská, která dokonce obdržela Nobelovy ceny dvě, za fyziku a za chemii, se dokázala s takovou slávou vypořádat natolik, že byla schopna nadále aktivně a úspěšně pokračovat ve své výzkumné práci.

30 let bez dovolené

Vaše paní je uznávanou bioložkou, jednou z nejcitovanějších českých vědkyň. Je výhodou mít za partnera vědce?
Ano, pracujeme s manželkou Jiřinou na společných projektech v Kodani a navíc její expertíza v oblasti patologie nádorových onemocnění vhodně doplňuje zaměření našeho týmu. Zřejmě jsme ovlivnili svou prací i naše ratolesti, protože syn pracuje jako neurochirurg a dokonce s námi částečně spolupracuje na výzkumu mozkových nádorů, zatímco dcera, molekulární ekoložka, dokončuje projekt, jímž by chtěla přispět k řešení naléhavých problémů v souvislosti s globálními změnami klimatu.

Kolik času prací trávíte, dokážete si odpočinout nebo pracujete i doma? Sportujete ještě? Jako dorostenec jste byl nominován do reprezentace Československa v košíkové.
Práci věnuji hodně, jinak snad ani člověk nemá naději v dnešní světové konkurenci něco nového a zajímavého objevit a získávat opakovaně grantovou podporu. Po příchodu domů pracuji obvykle nejméně do půlnoci a za posledních 30 let jsem si ještě nikdy nestihl vybrat dovolenou, téměř celá vždycky propadne. Relaxuji zahradničením a snažím se podle možností sportovat. V Dánsku se hodně jezdí na kole, také plavu a když je příležitost, rád si zahraji svou oblíbenou košíkovou. Jen kdyby se sportovní zranění nehojila v našem věku tak zoufale pomalu.

Jak dlouho už v Dánsku působíte a jak se vám tam žije?
Čas neúprosně utíká a v Dánsku už žijeme přes dvacet let. Život je tam celkem příjemný, Dánové mají rádi život a jsou většinou velmi přátelští. Pro nás je důležité, že je kolem Kodaně fungující síť veřejné dopravy, protože nemáme auto a jsme tedy odkázáni na veřejnou dopravu nebo kolo. Moře je příjemný kontrast pro nás suchozemce z Čech, na druhé straně mně osobně se v Dánsku velmi stýská po našich horách a lesích, a nepomáhají ani moje skalky na zahradě.

Vracíte se do Česka i soukromě, mimo práci?
Do Česka se vracím velmi rád a často, ale s tím volným časem mimo práci je to bída, to je ale samozřejmě moje volba. Lákadlo dobrodružství výzkumné práce v laboratoři je stále ještě příliš silné na to, abych víc času věnoval třeba putování po přírodních krásách Čech a Moravy. To zůstává spíš takovým mlhavým snem do budoucna, možná jednou v důchodu.

Když jste začal působit v Dánsku, čeho jste chtěl dosáhnout a čeho byste chtěl dosáhnout teď?
Myslím, že naše původní výzkumné cíle jsme v podstatě splnili. Jenže každý objev otevírá nové obzory a přináší další otázky a záhady 
k řešení. Navíc přes pokroky v diagnostice a léčbě nádorových onemocnění v posledních dvaceti letech světově výskyt rakoviny neklesá, naopak se stárnoucí lidskou populací bude nádorů spíše přibývat. Takže o nápady a nové výzvy ve výzkumu opravdu nemáme nouzi a jako lékař 
a biolog v jedné osobě doufám, že kromě lepšího pochopení dalších mechanismů nádorových buněk se nám podaří také přispět k účinnější léčbě současné obávané metly lidstva, kterou rakovina bezesporu je.

Jiří Bártek
Narodil se v roce 1953 v Šumperku, v Přerově vystudoval gymnázium, byl náruživým hráčem basketbalu.
Medicínu vystudoval na Lékařské Fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Titul CSc. obdržel za práci 
v Ústavu molekulární genetiky Akademie věd v Praze.
Je laureátem Ceny Neuron za přínos světové vědě v oboru medicína.
Pracoval také v Brně, v Londýně či Německu.
Od roku 1993 působí v Dánském centru pro výzkum rakoviny v Kodani.
Vede výzkumné laboratoře na Univerzitě Palackého v Olomouci a Akademii věd ČR v Praze.

Autor: Petra Pášová

21.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Holčička, která nepřežila pád z vlaku, jela ve voze pro matky s dětmi

Olomouc – Okolnosti tragédie, která se stala v neděli odpoledne v rychlíku u Štěpánova na Olomoucku, zůstávají stále nejasné.

V nemocnici zemřel muž, který se topil v lomu v Nové Vsi

Olomouc – Muž, který se topil v pondělí večer v zatopeném lomu v Nové Vsi blízko Litovle, zemřel po převozu do nemocnice

Venku tropy, Mora už ale trénuje na ledě a vybírá silnější útok

Olomouc – Poprvé na led v pondělí v rámci letní přípravy vyjeli olomoučtí hokejisté. Vzhledem k vysokým venkovním teplotám se nad ledem vznášela mlha, ale hráči museli na nepříznivé podmínky zapomenout.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.