Stromy na náměstí: primátor odpovídá na kritiku architektů

Přinášíme vám plné znění otevřených dopisů, které si na téma stromy na náměstí, ale i funkčnost stávající podoby prostoru, mezi sebou vyměnili autoři jeho rekonstrukce z ateliéru HŠH a primátor Martin Novotný.

Ten se ve své odpovědi na otevřený dopis architektů zamýšlí kromě stromů i nad osvětlením Horního náměstí a rolí rekonstruované podoby náměstí v životě města.

Dopis architektů studia HŠH olomouckému primátorovi

(Mezititulky jsou redakční)

Vážený pane primátore, vážená rado města Olomouce, obracíme se na Vás v souvislosti s poslední zprávou v tisku, týkající se umístění mobilní zeleně v prostoru Horního náměstí.

Již před lety jsme jako autoři úprav Horního náměstí protestovali proti umísťování jak stabilní zeleně, tak i mobilní zeleně. Znovu tedy v této souvislosti připomeneme hlavní důvody, proč zeleň v jakékoli podobě na náměstí být nemá: zeleň se na náměstí vyskytovala víceméně pouze na tzv. linii A – B od 80. let 19. století až po 40. léta dvacátého století (pokud nepočítáme květináče socialistické výzdoby 70. let 20. století).

Svou současnou podobu získalo náměstí v období baroka, kdy se začaly budovat kašny a Sloup Nejsvětější Trojice a kdy se z náměstí začíná stávat salón města s charakterem kamenného náměstí pro pořádání slavností, ceremonií apod.

Zeleň je v rozporu s barokem náměstí

Celkový dojem tohoto místa těží především ze scénografického působení všech uměleckých objektů, které se uplatňují na kulise fasád domů lemujících prostor. Se zapojením zeleně se v baroku samozřejmě neuvažovalo, jelikož je v naprostém rozporu s dobovým pojetím takovýchto prostorů.

Vzrostlá zeleň byla na náměstí zřízena dodatečně s tramvajovou tratí a měla vytvářet charakter korza. Bylo to zřejmě jakési maloměstské vypořádání se s Vídeňským prospektem velkorysé Ringstrasse.

Náš soutěžní návrh z roku 1995 se vzrostlou zelení na náměstí nepočítal. Nicméně na žádost komise pro Horní náměstí jsme zpracovali variantu se zelení. Tato varianta byla následně připomínkována a vzhledem k neslučitelnosti s architekturou náměstí zamítnuta dotčenými orgány. K tomuto rozhodnutí mimo jiné přispěla i nutnost přeložení infrastruktury a hledisko památkové ochrany.

Na stromy jsou v Olomouci parky

Stále jsme přesvědčeni, že zeleň na Horní náměstí nepatří a to samozřejmě ani v její mobilní podobě. Olomouc je obklopena rozsáhlými parky, které lemují větší část celého historického jádra.

Město je postaveno na jednoznačné segregaci zeleně a kamenného urbanismu historického jádra. Námitky typu, že stromy sníží pocit horka na náměstí nemůžeme brát v tomto případě za směrodatné.

Horké benátské náměstí je také bez stromů

V této souvislosti srovnejme například italská nebo španělská náměstí s olomouckým Horním náměstím.

Náměstí sv. Marka v Benátkách nemá ani stabilní, ani mobilní zeleň a rozhodně o něm nemůžeme říci, že je vystaveno menšímu slunečnímu žáru než olomoucké náměstí.

Další důvody zeleně, jako je například „polidštění“ náměstí, zní v konfrontaci s realizovanou květinovou „bavorskou“ výzdobou některých měst jednoznačně pitoreskně.

V řadě případů můžeme vnímat umísťování zeleně do veřejných prostranství pouze jako politický kalkul, kdy má „zatraktivnění“ veřejných ploch mobilní zelení sehrát před očima voličů pozitivní úlohu ve volební kampani.

Ale především politik by si měl uvědomit, že o podobě historického prostranství má rozhodovat odborník. Snahu oživit náměstí zelení považujeme za absurdní a diletantskou. A to také v případě, že se jedná o reklamní, tedy dočasnou akci.

Stejně jako je náměstí hyzděno kýčovitými pódii restauračních zahrádek, nelze ve stejném duchu pokračovat se zelení. V této souvislosti Vám zasíláme posudek autorských práv od pana JUDr. PhDr. Jiřího Plose včetně jeho stanoviska k zeleni v prostoru Horního náměstí v Olomouci.

Doufáme, že se toto nedopatření vyřeší a náměstí, které získalo po své rekonstrukci řadu významných ocenění jak v České republice, tak i v zahraničí, zůstane stále vzorovým příkladem pro realizaci dalších veřejných prostorů.

Za HŠH architekti s.r.o:
Ing. Akad. Arch. Petr Hájek
Ing. Akad. Arch. Jan Šépka

Dopis primátora Novotného architektům HŠH

(Mírně kráceno, mezititulky jsou redakční)

Vážení pánové,

reaguji tímto na Váš otevřený dopis ve věci dočasné instalace mobilní zeleně na Horním náměstí v Olomouci při příležitosti oslav padesátého výročí květinových výstav v našem městě. Váš dopis obsahuje kromě stanoviska k této dílčí události i dlouhodobé koncepční stanovisko.

Předem chci zdůraznit, že projekt olomouckého Horního náměstí považuji za koncepční dílo s jasným autorským rukopisem, v tomto smyslu respektuji jeho četná domácí a zahraniční ocenění.

Zároveň si osobně velmi vážím řady jednotlivců, kteří se účastnili přípravy projektu a formulace základních koncepčních tezí v příslušné dobové pracovní skupině. Obdobně jsem však přesvědčen, že řada aspektů díla je diskutabilní a současnou diskusi považuji za naprosto legitimní a zdravou.

Zeleň oživuje diskusi o náměstí

Hned na úvod Vás patrně překvapím soudem, že nepatřím k jednoznačným zastáncům zeleně na olomouckém Horním náměstí (názor si teprve utvářím) a intenzitu diskuse kolem tohoto problému vidím jako logické vyústění daleko širších problémových aspektů díla.

V koncepčním zdůvodnění vycházíte z kontrastu epizodní role zeleně na konci devatenáctého a na začátku dvacátého století oproti časově dominantní koncepci kamenného náměstí jakožto reprezentativního a ceremoniálního místa bez zeleně.

Epizodnost je navíc doplněna o hodnocení nízké úrovně dobového řešení, jeho maloměstský ohlasový charakter. Historicko-časový aspekt je nepochybně důležitý argument, za důležitější však považuji samotnou nadčasovou estetickou hodnotu dochovaného reprezentativního prostoru.

V tomto smyslu hodnotím rozhodnutí výrazně akcentovat tuto rovinu za jednoznačně správné. Obávám se však, že tímto problém nekončí, naopak začíná.

Náměstí: sváteční nebo všední?

Spolu s postupnou desakralizací a profanizací veřejného prostoru, změnou časového poměru mezi svátečním a všedním ve prospěch všedního, s příchodem modernity, vzniká základní rozpor mezi historickým charakterem slavnostního svátečního místa s vysokou architektonickou hodnotou a majoritní funkcí v současnosti.

Lze nepochybně hodnotit, na jaké úrovni se s tímto rozporem vypořádali naši předkové v dobách rakouského mocnářství či první republiky, to však neznamená, že toto základní napětí je možné ignorovat, že neexistuje.

I dnes slouží olomoucké Horní náměstí svým uživatelům po většinu času jako v dobrém slova smyslu „všední“ nádherný veřejný prostor s funkcí obchodní, restaurační a běžně společenskou.

Právě skloubení akcentace největší historické a estetické hodnoty s majoritní soudobou funkcí považuji za skutečnou výzvu pro architekty, obávám se však, že byla oslyšena.

Pociťovanou absenci zeleně proto považuji za zkratkovité a symbolické vyjádření základního pocitu uživatele náměstí v jeho soudobě majoritní funkci. Ten lze nejlépe ilustrovat na často diskutované otázce osvětlení Horního náměstí.

Nasvícení je efektní, náměstí však prázdné

Ve Vašem stanovisku spojujete reprezentativní a ceremoniální charakter náměstí s divadelní terminologií (kulisy, scénografie apod.).

Základní charakteristikou divadelního prostoru je kontrast mezi šerem či tmou v hledišti a ostrým a často cíleným osvětlením jeviště. Již od dob Hérakleitových víme, že ostré protiklady, např. světlo a tma dávají vyvstat pravé povaze věcí a tuto zdůrazňují.

Tak je tomu i díky světelnému kontrastu mezi hledištěm a jevištěm.

Samo temné hlediště je však prostorem monofunkčním a k jakýmkoliv jiným funkcím naprosto nevhodným. Proto divák odchází o přestávce do foyer, chce-li společensky komunikovat s ostatními.

Divadelní osvětlení Horního náměstí dává dokonale vyvstat přízračné kráse kulisy historických domů, kašen, Sloupu Nejsvětější Trojice a olomoucké radnice. Zároveň je však příznačně po setmění prázdné.

Úroveň světla nedá rozlišit obličej blížící se osoby, fascinace krásou kulisy je spojena s úzkostí a potřebou prostor rychle opustit, což nelze oddiskutovat žádným odkazem na naplnění těch či oněch exaktních norem.

I toto je jedním z důvodů častých stesků Olomoučanů na brzké zavírací hodiny většiny restaurací a celkově „mrtvý“ charakter Horního náměstí ve večerních a nočních hodinách.

Olomouc? Nádherná, ale na dovolenou raději do Krumlova

Klasickým příběhem, který si mezi sebou vyprávějí olomoučtí patrioti, snažící se propagovat krásy města doma i v zahraničí, je příběh návštěvy kultivovaného a váženého hosta, který absolvuje úchvatnou noční prohlídku centra města, je fascinován jeho krásou, pronese, že o historické nádheře Olomouce dosud nevěděl, odnese si hluboký a přízračný zážitek a na dovolenou opětovně zamíří do malebného Českého Krumlova či Telče.

Podobnou jednostrannost ve smyslu akcentace primárního dojmu a ignorace potřeb „všedního dne“ pociťuje řada lidí i v době ostrého denního světla. Náměstí poskytuje dokonalou kulisu pro parádní marše v rámci Oslav maršála Radeckého, pro jiné situace však nabízí daleko menší komfort.

Lze nepochybně kritizovat estetickou hodnotu některých restauračních předzahrádek, obávám se však, že odkaz na realitu na Piazza di San Marco v Benátkách je pouze intelektuálně efektní, jinak však zcela nevěcný. Toto náměstí má, pravda, poněkud jiný reliéf a převažujícím materiálem v žádném případě není Bělkovická droba.

Náměstí má být obývací pokoj

Osobně jsem přesvědčen, že právě otázka trvalé či mobilní zeleně je pouze symbolickým vyjádřením pocitu absence základního komfortu veřejného prostranství, které nemá být kulisou, ale i předmětem užívání.

Odpovědí na tyto pocity nemusí být pouze zeleň, nýbrž řada jiných prostředků ve formě mobiliáře či oživujících architektonických prvků. V koncepční terminologii používáte občas ve spojení s Horním náměstím termínu salon či dokonce obývací pokoj.

V tomto smyslu lze říct, že jde spíše o pokoj pro efektní ukázku návštěvám. Poté se však společnost přemístí jinam a sama rodina k obývání užívá jinou část bytu.

Ostře jednostranná koncepčnost tak činí z díla spíše teoretický koncept než živou realitu, ostatně jeden z původních významů řeckého slovesa „theorein“ jest „zírati“.

Lampy jako na barbeque

Navíc právě v oněch funkčních součástech díla, vázaných na všední den (mobiliář, osvětlení) vidím i jeho esteticky nejslabší místa. Např. na lampách mi nevadí jejich moderní charakter, nemohu však zapomenout na fakt, že jsem obdobné lampy viděl poblíž místa pro barbeque v řadě zahrad honosných sídel ve stylu nikoliv autentického olomouckého, ale spíše podnikatelského baroka.

Nepovažuji je proto za originální soliterní řešení, nýbrž za „běžnou konfekci“.

Pakliže jsem označil za nosnou analýzu Vámi použité divadelní terminologie pro koncepční linii díla, obávám se, že jiná část Vaší terminologie (termíny jako „maloměstský“, „pitoreskní, „populistický“, „diletantský“ a dokonce „bavorský“) opět vypovídají daleko více o Vaší sebestylizaci než o přístupu těch, jimž tyto termíny více či méně otevřeně adresujete (tj. minulým i současným politikům).

V dopise příliš brzy opouštíte věcnou argumentační linku a nahrazujete ji rádoby odborným, lacině mentorujícím a trapně povýšeným žargonem intelektuální kavárny, což je ostatně běžná nectnost české veřejné diskuse.

Recenzenti? Hlavně Olomoučané

Klišé o diletantismu a populismu politiků pak slouží k překrytí a ignorací základního faktu: Od zprovoznění rekonstruovaného náměstí jsou hlavními a naprosto legitimními recenzenty tohoto díla nikoli politici, ale jeho každodenní uživatelé: Olomoučané a návštěvníci města.

Na této tezi není nic populistického. Každé architektonické dílo prochází takovým testem času a jakkoliv se v jeho průběhu mohou objevit povrchní a nezralé soudy, postupně se utváří něco, pro co vznikl v anglosaském kulturním prostředí do češtiny těžko přeložitelný termín „common sense“.

Zdůraznění významu odbornosti v diskusi o architektuře a urbanismu je nepochybně namístě, zároveň však platí, že pravdivost, verifikovatelnost, validita tvrzení v tomto diskursu jsou jiného charakteru, než v disciplinách, používajících např. metody fyzikálního měření, matematické logiky či statistické analýzy.

Zdůraznění významu odbornosti v diskusi o architektuře a urbanismu je nepochybně namístě, zároveň však platí, že pravdivost, verifikovatelnost, validita tvrzení v tomto diskursu jsou jiného charakteru, než v disciplinách, používajících např. metody fyzikálního měření, matematické logiky či statistické analýzy.

Už od dob Platonových dialogů probíhá snaha přesně pojmově vymezit rozdíl mezi věděním a uměním, v architektuře a urbanismu se tyto prvky výrazně snoubí a jsou okořeněny nebývalou multidisciplinaritou sahající od stavebně-technických disciplin přes historii umění až po např. psychologii.

Právě proto má tento diskurs daleko dialogičtější charakter, definitivní soudy se utvářejí postupně, pakliže vůbec (spíše převažují programové teze a jejich soutěž), což význam odbornosti nikterak nerelativizuje. V tomto smyslu vyznívá Váš dopis spíše elitářsky než odborně.

Jsem přesvědčen, že otevřenost pro dialog s uživateli díla patří k základům etiky práce ve Vašem oboru a právě takový zcela legitimní dialog v Olomouci již mnoho let probíhá. Je veden běžnými občany, nikoliv primárně politiky.

Argumentace autorskými právy je chybná

Vaši argumentaci stavící na autorských právech považuji za právně chybnou, jednostranně absolutizující roli autorských práv a minimalizující práva vlastníka, především však za předčasnou. Obávám se, že onen pomyslný míček je skutečně na Vaší straně kurtu.

Nejprve je potřeba, abyste uznali Olomoučany za partnery diskuse o nejdůležitějším veřejném prostoru v tomto městě, za legitimní recenzenty Vašeho díla.

V tomto směru považuji předčasné otevírání právní stránky problému za spíše nevkusné. I v manželství je ukončení dialogu a řešení věcí přes právníky předzvěstí rozvodu.

Na počátku této výměny názorů nebyla aktivita politiků. Jedna z městských organizací chtěla oslavit své výročí umístěním mobilní zeleně jako symbolického připomenutí předmětu své činnosti.

Teprve razance úderů kulatých razítek a první náznaky „právního řešení“ problému nás vedly k podpoře této aktivity. Osobně ji vnímám jako zdařilý happening na téma dialog a svoboda komunikace ve veřejném prostoru.

Věřím, že se nám k tomuto legitimnímu dialogu podaří společně otevřít dveře. Dosavadní výsledky Vaší práce a četná domácí i zahraniční ocenění z Vás nepochybně činí vysoce vážené partnery. Pokud tuto výzvu k dialogu přijmete, již nyní se na něj těším.

S pozdravem
Martin Novotný
primátor