VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Stovky cizinců na Hané našli svůj domov i práci

Olomouc -Přišli na Hanou, a ta se jim stala domovem. Původně cizinci, které sem osud zavál náhodou nebo zde našli životního partnera a postavili se na vlastní nohy. Jaké to je, žít v Olomouci a mít zde vlastní živnost? Deník udělal malou sondu do životů několika z nich.

26.7.2009
SDÍLEJ:

Peter Groot, osmačtyřicetiletý Holanďan, žije s rodinou ve Velkém Újezdě.Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

Například Američan Andrew Glueck, spolumajitel firmy Hopi Popi vyrábějící popcorn, začínal původně v Olomouci v devadesátých letech jako učitel angličtiny.

Podnikatelský nápad jej osvítil přímo při výuce. „Při hodině angličtiny jsme připravovali popcorn pro děti. Těm se to velmi zalíbilo a vyžadovaly ho po nás stále víc,“ vzpomíná Glueck.

„Na začátku to bylo těžké. Byl to risk, ale my jsme byli mladí a neměli jsme co ztratit. Jezdili jsme starou škodovkou 120 po celé republice. Za nějakou dobu jsme dováželi z Ameriky až dvacet tun popcornu. Začali jsme pak dovážet popcorn do mikrovlnky, které začali tehdy lidé kupovat. Jeli jsme do Ameriky naučit se pochutinu vyrábět a vymysleli jsme dokonce vlastní stroj na jeho výrobu. Postupně se z nás stala střední firma,“ vypráví někdejší novinář ze státu Chicago, který se v Olomouci usadil a žije zde spokojeně se svou rodinou.

Najde se něco, po čem se mu opravdu stýská? „Nejvíc mi tu schází sushi - čerstvé a za rozumnou cenu,“ přiznává Glueck.

Holandskému opraváři hudebních nástrojů z Velkého Újezda Peteru Grootovi zase nejvíc chybí jeho velká rodina a také moře, na které byl odmala zvyklý, stejně jako Francouzi Olivieru Camardovi, který pochází z Normandie. „Mít tady moře, bylo by na Hané opravdu jako v ráji. Na Nákle přece jen nejsou tak velké pláže,“ žertuje Francouz.

Ten nějaký čas provozoval v Olomouci restauraci. Jaká je to zkušenost? „Ve Francii bychom určitě hospodu neotevřeli tak rychle, bylo by to administrativně mnohem náročnější. Ve Francii jsou přísnější kontroly a někdy absurdní byrokratické předpisy, třeba kvůli hygieně,“ myslí si třiatřicetiletý Olivier, který na Hané našel spřízněné hudební duše a založil si hudební skupinu.

V Olomouci je už osm let a nemíní odejít. „Lidé jsou tu pravdivější, na nic si nehrají. Není tu taková přetvářka jako v Anglii nebo ve Francii,“ míní Francouz. Všichni oslovení živnostníci také chválí zdravotnictví a bezpečnost.

Zamlouvají se jim i věci, nad kterými našinec často láteří.

„V Americe jsem musel řídit auto, ale byl jsem špatný řidič – zničil jsem několik aut. Vyhovuje mi, že v Olomouci mohu všude pěšky nebo tramvají. Nechápu, proč si tady všichni stěžují na úroveň dopravy. Je to tím, že nemají srovnání. České dráhy mají nejhustší síť na světě a můžete se tak dostat skoro kamkoliv,“ myslí si Američan David Livingstone.

Holanďan opravuje flétny i pro filharmonii

Vyslovíte-li před profesionálním flétnistou jméno Peter Groot, okamžitě má jasno. Osmačtyřicetiletý Holanďan sice žije s rodinou na samotě ve Velkém Újezdě, opravovat dechové nástroje si u něj ale nechávají hudebníci z celé střední Evropy. Svého rozhodnutí odejít na Hanou, kde žije více než deset let, rozhodně nelituje.

Peter Groot opravuje hlavně flétny a fagoty. „Zrovna dneska u mě byl Jiří Stivín. Donesl několik fléten do opravy. Říkal, že příště přiveze i saxofony. Spolupracovat s takovými lidmi mi dělá vždy velkou radost,“ usmívá se sympatický Holanďan, který pochází z malého přímořského městečka na severu země tulipánů.

Jeho povolání není zrovna časté. Jak se k takové práci člověk dostane? „Od svých devíti let jsem hrál na příčnou flétnu. Zjistil jsem, že profesionální hudebník ze mě nebude a napadlo mě, že bych mohl flétny opravovat. Zjistil jsem ale, že na to neexistuje žádná škola. Tři roky jsem tedy studoval zlatnictví. Byl to speciální obor, který se týkal větších věcí, jako talířů nebo džbánů.“

Chtěl pak v Nizozemsku na stáž někam, kde by pronikl do tajů alchymie zacházení s dechovými nástroji, ale nikde nemohl sehnat místo. Začal proto psát do zahraničí. „Dostal jsem kladnou odpověď z Anglie ze světoznámé firmy. Nakonec jsem tam zůstal čtyři roky,“ vzpomíná Groot.

Pak musel na vojnu. Kromě ježdění s náklaďákem ho i tam občas nechali opravovat nástroje, ale i hodinky, kompasy nebo dalekohledy. Ve vojenském munduru se pak dostal do Německa, kde měla nizozemská armáda svůj batalion.

Následovalo osudové setkání v Praze s vystudovanou fagotistkou Kateřinou. Dva roky spolu žili v Utrechtu, kde opravoval nástroje v tamní pobočce rakouské firmy. Ta však zakrátko začala krachovat, a před párem stálo rozhodnutí, co dál. „Manželce se v Holandsku líbilo, ale stejně se chtěla někdy vrátit domů. Řekli jsme si, že nástroje můžu opravovat i v Česku. Tak jsme si koupili starý baráček v Senici na Hané.“

Malou dílnu si zřídil v bývalém prasečím chlívku. Stísněné prostory příliš nevyhovovaly, přesto v nich vydržel deset let. Během té doby se naučil plynně česky. S žádnou velkou reklamou si hlavu nedělal, rozeslal jen pár letáků.

Mezi národem hudebních dechařů se rychle šířila zvěst o dobrém opraváři. Dnes už má tolik zakázek z Česka, Slovenska i Polska, že musel přijmout další zaměstnankyni na půl úvazku.

Kromě toho jezdí každý měsíc na týden opravovat do německých Brém, aby neztrácel kontakt se světovou špičkou v oboru. „Také dělám přednášky o údržbě a historii flétny na konzervatořích po celé republice.“ říká opravář, který se nedávno s rodinou přestěhoval ze Senice do Velkého Újezdu. Konečně se tak dočkal nového domu a větší dílny. Další stěhování už neplánují, na samotě jsou spokojeni.

Čtyři synové nezapřou umělecké geny svých rodičů. „Nejstarší Vojta má dvanáct let a studuje baletní konzervatoř v Brně, o rok mladší Kuba tancuje v baletním studiu Moravského divadla. Matouš je spíš do muziky – hraje na klavír a hoboj.“ Kdo tedy v rodině převezme po tátovi opravářské žezlo? Kdo ví, možná připadne nyní dvouletému Jonášovi.

Karel Páral

26.7.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Králíkáři se nákazy nebojí, je daleko

Ilustrační foto
1

V Drahanovicích havaroval motorkář s osobním autem

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

Kam o víkendu? Na veterány, rekordy v zoo či ultralehká letadla

Pravidelná porce tipů na zajímavé víkendové akce na Olomoucku.

Kuki z Úsova se vrací domů. Chytili ho v Jihlavě

Tříměsíční pobyt ve volné přírodě klokanu Kukimu končí. Svému majiteli utekl v květnu z rodinné farmy v Úsově na Šumpersku. V pátek 18. srpna ráno se ho podařilo pracovníkům jihlavské zoologické zahrady, hasičům a městským policistům chytit ve Starých Horách u Jihlavy v lokalitě Červené domky.

Hrát proti AS Řím byl zážitek, říká Vasiljev. A vyhlíží ligový debut

Třiadvacetiletý fotbalista Tomáš Vasiljev zažívá turbulentní životní období. Ale v tom dobrém slova smyslu. Ještě v červnu proháněl třetiligové obránce v dresu Uničova, pak přebral pohár pro mistra MSFL, načež si zahrál přípravu proti italskému AS Řím a nyní očekává ligový debut. To vše už jako profesionální hráč prvoligového Slovácka.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení