Akt smíření v Polomi na Hranicku měl zklidnit zjitřené emoce – některým z místních se totiž nelíbilo, že se na pamětní desce, na niž přispěli i odsunutí Němci, objevilo slovo „vyhnanci".

Nucený odchod obyvatel z Polomi po druhé světové válce byl podle nich pouze „odsun".

„Osm set let žili Češi a Němci v Polomi pokojně. Teprve nacionalismus, válka a vyhnání Němců z domova roztrhly naše národy. Nesmíme hledat viníka, ale musíme se rozpomenout na společnou historii a naše společné kořeny," řekl zástupce sudetských Němců okresu Nový Jičín Karel Heinz Keiner, který byl hlavním iniciátorem setkání.

Na slavnostní bohoslužbu přijely v pátek odpoledne do Polomi desítky sudetských Němců a místní kaple doslova praskala ve švech.

Byl to zvláštní pocit. Otčenáš se odříkával v německém i českém jazyce.

Někteří z přítomných se modlili v obou jazycích, jiní pouze německy.

Nemám nenávist, jen vzpomínky

„Necítím nenávist, jen krásné vzpomínky na místo, kde jsem vyrůstala. Naše vlast je tady, protože jsme se tu narodili. Jsme tu jen na návštěvě, nechceme se do Česka vracet," řekla pětaosmdesátiletá Ellfriede Domes, která žije v německém Dillenburgu.

Když odešla po válce společně se svou rodinou z Polomi, bylo jí sedmnáct let.

„Dům, ve kterém jsem strávila dětství, už tu není a byl zbourán, přesto jsem ráda, že se můžu podívat na vesnici, ve které jsem bydlela, a pokochat pohledem na známá místa," dodala usměvavá žena, které by její věk nikdo nehádal.

Důstojné místo pro náhrobky

Kvůli spornému nápisu „vyhnanci" na pamětní desce se v Polomi dokonce uskutečnilo jednání zastupitelstva.

Po protestech některých místních obyvatel se text nakonec změnil.

Horké hlavy naštěstí vychladly a návštěva původních obyvatel Polomi se obešla bez konfliktů.

Podle starostky obce Marty Koubkové dorazili nejen bývalí rodáci z Polomi, Heřmanic a okolních obcí, ale i jejich potomci.

„Na jejich přátelskou výzvu, kterou jsme přijali, jsme se rozhodli opravit část hřbitova tak, aby vzniklo důstojné místo pro náhrobky zemřelých. Památník je jeho součástí," podotkla starostka.

„Jsou to osmdesátníci či devadesátníci a už nemají sílu, aby se sem vraceli a o hroby předků se starali. Jejich jediným přáním je, aby potomci, kteří se sem budou chtít jednou podívat, našli důstojné místo, u něhož by mohli zapálit svíčku," řekla.

V Polomi poutníky přivítají

Z obou stran prý občas zaznívají nepřátelské hlasy, ale realita je jiná.

„Lidé v Polomi žijí ve svých domech, nejsou ničím ohroženi a ve většině případů rádi přivítají poutníky, kteří se do obce přijedou podívat," dodala.

S kritikou podle ní přicházejí spíše lidé, kteří jsou zatíženi výchovou z minulých dob, kdy se bazírovalo na kolektivní vině Němců.

Procesí i pocty, které byly vzdány na hřbitově, sledovala i paní Eva Palová. Podle ní byla celá kauza ohledně názvu hlavně provokací spíše ze strany Karla Heinze Keinera, než samotných Němců.

„Jednalo se právě o název samotný, který už je dnes naštěstí změněn. Všichni v obci si o tom povídali, lidem to vadilo, ale první jsem se ozvala já," vysvětlila příčinu celého sporu.

Sudetské Němce a jejich potomky během setkání přijala i ve svém domě.