Tvůrce olomouckého Prioru: Beton mu sedne nejlépe

Olomoucký Prior s převážně betonovou fasádou vyrostl v sousedství gotického kostela svatého Mořice v 70. letech 20. století. Autorem jeho podoby je letos pětasedmdesátiletý architekt, olomoucký rodák Jan Melichar.

Jak jste se vlastně k práci na architektonickém návrhu olomouckého obchodního domu Prior dostal?
Byl jsem zaměstnaný ve státním Projektovém ústavu obchodu, který měl na starost projektování obchodních domů, hotelů, skladů a restaurací. Když tato zakázka do ústavu přišla, bylo vyhlášeno jakési malé výběrové řízení, v němž uchazeči předkládali své koncepce, jak by stavba měla vypadat. Jsem rodák z Olomouce a tato práce mě zajímala. Přihlásil jsem se a stalo se, že jsem vyhrál.

Čím jste posuzovatele přesvědčil?
Nebyla to moje první práce, co se týče obchodních domů. Možná tedy sehrálo svou roli, že jsem měl nějaké zkušenosti. Hlavně s provozem, jak má obchodní dům vypadat.

Na kterých dalších stavbách jste do té doby pracoval?
Navrhoval jsem třeba Priory v Karviné, v Trenčíně a Ostravě nebo obchodní dům domácích potřeb v Banské Bystrici. Pak také několik menších nákupních středisek specializovaných na jistý sortiment, třeba na potraviny nebo textil.

Prior u tržnice či na třídě Svobody

O umístění Prioru bylo rozhodnuto předem, nebo byly ve hře další možnosti?
Na obchodní dům v Olomouci byla kromě dnešního umístění původně navržena další tři staveniště. První bylo u tržnice na ploše bývalého autobusového nádraží. Druhé se nacházelo naproti Komerční bance vedle novostavby spořitelny na třídě Svobody. Budova měla zabrat místo od tiskárny až k pasáži a její druhá strana měla ústit v nynějším obchodním domě Baťa, který tím měl být pohlcen. Třetí navrhované staveniště, které by podle mě bylo nejvhodnější, bylo v prostoru od polikliniky na náměstí Hrdinů směrem k Národnímu domu. Měla se zbourat asi polovina domů a na rohu měl být dostavěn obchodní dům.

Proč se vám nejvíc zamlouvala právě tato varianta?
Bylo by tam nejlépe vyřešené zásobování, které by se kompletně odehrávalo zezadu. Tyto čtyři lokality byly navrženy, udělaly se malé urbanistické studie a vyhodnocení se dalo politikům, kteří rozhodli. Novou výstavbou se vyřešil problém pracné rekonstrukce při vynaložení stejných finančních nákladů.

Vyhrála nejjednodušší cesta

Proč nakonec padlo rozhodnutí pro místo, kde dnes Prior stojí?
Pro tehdejší politiky to byla nejjednodušší cesta. Na místě stál obchodní dům ASO, který se sám o sobě skládal ze třech domů. Vedle byly asi tři další domy v naprosto havarijním stavu, které bylo nutné buď zbourat, nebo rekonstruovat. Toho se chytli politici s tím, že když už musejí něco zbourat, tak tam postaví nový velkokapacitní obchodní dům, který by velikostí odpovídal počtu obyvatel v Olomouci.

Jak se potřeba tak velkého obchodního centra vyhodnocovala?
Ve větších městech se tehdy dělal průzkum obchodní sítě a podle něj se určila velikost obchodního domu, který se má v příslušném místě postavit. Do Olomouce měl přijít obchodní dům velikosti šest tisíc metrů prodejní plochy, což byla asi třetina celkové plochy obchodního domu. Na dané místo to ale byla příliš velká porce. Snažil jsem se, aby byla budova menší. Nakonec se mi podařilo přesvědčit lidi z Prioru, že tam vyjde 5400 metrů prodejní plochy.

A k čemu byly zbylé dvě třetiny?
Třetina budovy patřila technickému zázemí a zázemí pro zaměstnance, které bylo na tehdejší dobu naprosto komfortní, avšak dnes nevyužitelné – tvořily jej šatny, kanceláře a obrovské údržbářské a aranžérské dílny, které se dnes již v obchodních domech nebudují. Třetí třetinu zabíraly sklady. Obrátka skladovacích zásob tehdy byla pětačtyřicet, někdy i šedesát dní. Ve skladech proto musely být zásoby na dva měsíce dopředu. Dnes je to otázka jednoho telefonátu a druhý den vám zboží dovezou, takže sklady se dnes prakticky nebudují. Bohužel právě zásobování z Mořického náměstí plochu u kostela značně zdevastovalo. Škoda, že nedošlo k vybudování systému zásobování, který jsem původně navrhoval já.

Do Prioru měl vést tunel

Co jste navrhoval?
Zásobování podzemním tunelem z ulice Slovenská. Vedle Národního domu měl začínat sjezd s rampou a pod tramvajovými kolejemi v ulici 8. května měl vést tunel dlouhý asi padesát metrů přímo do suterénu obchodního domu.

Proč nakonec k uskutečnění vašeho záměru nedošlo?
Z finančních důvodů. Prior stál zhruba šedesát milionů korun, náklady na tunel by činily šest milionů. Z toho důvodu padlo rozhodnutí, že zásobování musí jít z Mořického náměstí. Přesto si myslím, že pozdější vyhřeznutí zázemí obchodního domu ve formě kontejnerů, skladu odpadků a obalů do Mořického náměstí nebylo zapotřebí a způsobila jej pohodlnost majitelů. Uvnitř budovy je obrovská pojízdná plocha s rampou, kam mohou zajet tři středně velká nákladní auta a jedna dodávka. Všechno se na té rampě dá odbavit a naložit do dvou nákladních velkokapacitních výtahů, jak příjem zboží, tak expedice.

Chtěli panely jak v hotelu Sigma

Do jaké míry jste mohl ovlivnit a ovlivnil tvář Prioru?
U nosné konstrukce jsme si mohli vybrat buď ocel, nebo beton. Zvolili jsme ocel doplněnou betonem. Ale pokud se týká obvodového pláště, dodavatel prosazoval lehce proveditelný plášť bez řemeslnických nároků a nabídl takzvané boletické panely, které známe například z fasády hotelu Sigma. Ty však obsahovaly okno, což je pro obchodní dům naprosto nevhodné. Naopak – je zapotřebí plné plochy, ke které můžete přistavit regál. Vyzdívaný plášť s omítkou rovněž dle dodavatele nepřicházel v úvahu.

Od boletických panelů tedy nakonec dodavatel přece jen upustil?
Teprve dva dny před odevzdáním projektu se na základě nějakých jiných tlaků podařilo přesvědčit Pozemní stavby, že plášť bude aspoň z panelů. Pozemní stavby určily, že to budou ty, které vyrábí panelárna ve Velké Bystřici. Vyzvali jsme tedy ke spolupráci sochaře Milana Bořivala a z panelů jsme vytvořili strukturu, která byla z hlediska světla a stínů alespoň trochu zajímavá.

Co si mám představit pod spojením „nějaké jiné tlaky“?
Pod tím si představte to, že ředitel našeho projektového ústavu byl sice straník, ale zároveň slušný architekt. Tomu nedala celá věc spát, navštívil olomoucké straníky a podařilo se mu jim situaci vysvětlit.

Beton byl pro stavbu nejvhodnější

Můžete přiblížit architektonický styl brutalismu, z něhož jste vycházel?
Brutalismus má počátek u architekta Le Corbusiera, slovo brut pochází od slova hrubý. Corbusier to hrubé vyjadřoval vždy v nějakém betonu nebo reliéfem v betonu. Měl hodně pokračovatelů, jedním z nich byl například americký architekt Paul Rudolph, který v podobném stylu postavil fakultu architektury v New Havenu. U nás je to například Hotel Intercontinental v Praze.

Proč jste si zvolil tento styl pro obchodní dům v Olomouci?
Nedovedl jsem si představit, že by dům měl omítku. Kamenný obklad zase nepřicházel v úvahu z finančních důvodů. Dodnes jsem přesvědčený o tom, že jsem zvolil pro tento objekt v daném prostředí nejlepší možnou vizáž. Ke kostelu, který svým způsobem vypadá jako tvrz, považuji beton za adekvátní.

Mnoha Olomoučanům se ale betonová stavba v historickém centru příčí dodnes.
Vím, že mnoha lidem vadí právě beton. Možná, že beton měl být jemnější nebo naopak hrubší… Každopádně chápu, že to byl pro olomoucké občany nezvyk, a je dodneška. Nicméně nedovedu si představit, že by budova měla vypadat jinak. Koneckonců, podívejte se na podobnou stavbu obchodního domu Máj v Praze. Má také obvodový plášť z betonových panelů a v prodejních podlažích nemá okna.

Vrtat do politického rozhodnutí nikdo nechtěl

Stavba Prioru měla i nepříjemnou politickou dohru. Vzpomínáte si na podrobnosti?
Já jsem už tehdy v Olomouci nebydlel a tehdejší dění znám jen z doslechu. Když se zbouraly domy v první etapě výstavby, prováděl se archeologický výzkum. Ten prokázal, že historie Olomouce sahá daleko více do minulosti, než si kdokoliv do té doby myslel. Na průzkum ale bylo dáno strašně málo času. Slyšel jsem o politickém problému, který měl doktor Bláha (vedoucí archeologického výzkumu, pozn. red.), jehož pracovníci – studenti protestovali proti předčasnému ukončení výzkumu. Byli vyhozeni ze školy a on sám přišel o pracovní místo.

Slyšel jste i o jiných kontroverzích?
Památkáři se neozvali, každý se bál o své zaměstnání. Doba byla taková, že vrtat do politického rozhodnutí nikdo nechtěl.

Přesuňme se nyní o pár desítek let dopředu. Slyšel jste o chystané rekonstrukci Prioru?
O architektonických nebo stavebních úpravách Prioru se po revoluci uvažovalo hned několikrát. Vždy jsem byl nějakým způsobem přizván, abych projekt posoudil nebo konzultoval. K jeho uskutečnění však nakonec nikdy nedošlo. Proč, to já nevím. Návrhy jistě nestály malé peníze.

Rekonstrukce? Skleněná kostka místo betonové

Podílel jste se i na plánech rekonstrukce, která se nyní připravuje a nedávno se o rok odložila?
Dozvěděl jsem se o ní na sklonku léta, když mi zavolal architekt Pospíšil z Olomouce, že by chtěl se mnou o rekonstrukci mluvit. Přijel za mnou do ateliéru, ukázal mi dvě vizualizace a půdorysy a popsal velmi stručně, co zamýšlí.

Jak jeho plány hodnotíte?
Nabyl jsem dojmu, že betonovou krabici má nahradit krabice skleněná. Řekl mi, že chce rozšířit parter na úroveň plochy prvního patra a na Mořickém náměstí postavit rukáv, kam by měla zajíždět auta. Nenabyl jsem pocitu, že by byla výměna betonu za sklo vhodná. Řekl jsem mu, že toto řešení není dobré, a tím to skončilo. Náš rozhovor trval asi hodinu a půl, možná méně. Já osobně jsem nikdy nedal souhlas, ani písemný ani ústní, že s takto provedenou rekonstrukcí obchodního domu souhlasím.

Vizualizace nové podoby Prioru

Náměstí opravit, podloubí ponechat

Jinými slovy s ní nesouhlasíte…
S vnitřními úpravami souhlasím. Provoz obchodního domu a formy prodeje jsou naprosto odlišné od těch před více než třiceti lety. Rovněž technické vybavení je třeba vyměnit. Naproti tomu rekonstrukce zvenčí vůbec nezbytná není, zaslouží si ji snad jedině prosklená část u Merkurovi kašny. Dům by se měl opticky zmenšovat, nikoli zvětšovat. Střešní nástavba by se dnes vzhledem k nepotřebě zbytečně obrovského zázemí mohla odstranit. Považuji také za nevhodné odstranit podloubí u tramvajové zastávky. Hlavně je nutná úprava plochy Mořického náměstí.

Myslíte tedy, že měnit olomoucký Prior zvenčí by byla škoda?
Dnes už je tento objekt v podstatě historickou stavbou. Je obrazem doby, ve které vznikl. Tím nechci říci, že by byl památkou. Je ale pravda, že v současné době se už chrání dokonce i některé budovy socialistického realismu jako projev své doby v architektuře. I to je jeden z důvodů, proč by se podle mého názoru neměl obvodový plášť budovy měnit. Vzpomeňte si na Eiffelovku v Paříži.