VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Manželé z Olomouce přeložili sci-fi roku, Pláž i stovku filmů

Olomouc - Rozhovor s olomouckým překladatelem Davidem Záleským, který se svou ženou Markétou převedl do češtiny letošní sci–fi knihu roku – Židovský policejní klub, je i autorem překladu románu Pláž později proslaveného filmem s DiCapriem.

7.6.2009
SDÍLEJ:

Markéta a David ZáleštíFoto: Blanka Martinovská

Věnujete u knihy pozornost jménu překladatele? Pokud ano, nejspíš budete znát fomulku Překlad: David a Markéta Záleští. Tento podpis lze nalézt v desítkách knih. I ti, kteří u filmů a seriálů sledují, kdo vytvořil český překlad, tato jména nejspíše znají.

David Záleský je olomoucký překladatel, který za svou čtrnáctiletou kariéru má spolu s manželkou Markétou na kontě již notnou řádku publikací a filmů. Jejich nejnovější překlad – kniha Michaela Chabona Židovský policejní klub – byl vyhlášen sci­fi knihou roku.

Jak se tedy podle Davida Záleského žije překladatelům v Česku a máme zde hodně dobrých odborníků?
Určitě je to lepší, než to bylo ze začátku po revoluci. Tenkrát to vypadalo, jako by se doháněly nějaké resty – překládaly se knihy jako o závod, také staré filmy a byl hlad po překladatelích. Tenkrát se texty k překladům dávaly každému, kdo přišel a řekl: Já jsem byl teď v Anglii, dejte mi knížku. A on ji zkazil. No a reedice nebo nové překlady se dělají až po nějaké době a na to už nebyly peníze. Spousta dobrých knížek a filmů byla v té době zbytečně zničená.

V čem vidíte za ta léta posun?
Dneska už je to tak, že solidní zavedená nakladatelství si hodně vybírají, když jim někdo zkazí překlad, tak už s ním dál nespolupracují, nebo s tím něco udělají. Například nakladatelství BB art nedávno vydalo nějakou knížku a bylo to opravdu špatně přeložené a všichni to ztrhali. Majitel nakladatelství to vyřešil tím způsobem, že tomu, kdo tu knihu přinesl zpátky, vrátili peníze. To je přece úžasně solidní přístup, protože, když si koupíte špatný překlad, tak je to stejné, jako byste si koupili nefunkční vysavač. Dobrá česká nakladatelství, kterých je tu v Česku hodně, na to dbají a věnují překladům a jejich redakci velikou péči.

S manželkou tvoří společně několik let

Jaký je rozdíl mezi špatným a dobrým překladem?
Mezi špatnými a dobrými překlady je podobný rozdíl, jako byste si doma prohlíželi obraz Leonarda da Vinciho v časopise nebo se na Dámu s hranostajem zašli podívat do galerie. Samozřejmě nejlepší je přečíst si knihu v originále, ale když čtete dobrý překlad, tak se podle mě může originálu vyrovnat. V dobře přeloženém textu máte něco autentického z člověka, který tomu opravdu rozumí a který původní text může svým způsobem i obohatit.

Uživí člověka překládání?
Bylo by to těžké, živit překládáním rodinu, ale díky tomu, že manželka má stálé zaměstnání, které je celkem rozumě placené, tak to není tak hrozné. Ale honoráře jako takové vystačí tak na nejnutnější výdaje, složenky a podobně. Překladem beletrie člověk moc nevydělá. Platí se v průměru kolem sto padesáti korun za jednu normostranu.

Už několik let překládáte s vaší ženou…
Markéta se ke mně připojila tak nějak přirozeně. Když jsme s Tomášem Zábranským přestali překládat, tak jsem jednu knihu dělal sám. Manželka mi už v té době dělala občasné korektury a úpravy. No a časem si také něco zkoušela přeložit, teď už tvoříme společně několik let.

Za nudu jim ve Votobii strhli honorář

Sledujete práce svých kolegů?
V podstatě moc ne, ne že bych to dělal cíleně. Ale když vezmu do ruky nějakou knížku, třeba jen proto, abych se na ni podíval, tak první, na co se dívám, je, kdo to překládal. Ale to asi dělá spousta lidí. Když člověk hodně čte, tak jména překladatelů už asi celkem zná. Je fakt, že hodně lidí na překlad kašle. Podle mě je to škoda, protože jsou o tu hodnotu knihy ošizení.

Který překlad vás nejvíc bavil?
Asi Michael Chabon, v podstatě všechny tři jeho knihy, které jsme překládali. On používá moc hezký jazyk a zajímavé netradiční obraty.

Co vás naopak nejvíc nudilo?
Už si ani nemůžu vzpomenout na název té knihy, ale překládali jsme to pro Votobii ještě s Tomášem Zábranským a byla to taková duchovně ­povznášející literatura. Vůbec nás to nebavilo, byla to nuda a moc nám to nešlo. Ve Votobii nám za to nakonec i strhli peníze, protože jsme to celkem odflákli a oni to museli částečně přepisovat. To nebylo povedené (směje se).

Za titulky je méně než za simultánní překlad

Neměl jste nikdy nutkání sám něco napsat?
Ne, mně totiž daleko víc vyhovuje, že jakoby filtruji cizí myšlenky do jiného jazyka. Já ten text v podstatě taky trochu obohacuji, člověk do toho dá něco ze sebe, protože volí slova, obraty. Překlad je vlastně svým způsobem tak trochu také tvůrčí činnost.

Vy překládáte i titulky k filmům a dabingy…
Dabingy s Markétou děláme už dlouho, těch filmů je hodně. Titulky k filmům do kina dělám hlavně pro festivaly, teď zrovna pro zlínský festival, kam jezdím často. Dřív jsem hodně jezdil po festivalech, to se ještě často využíval simultánní překlad. Dokud bylo tlumočení, tak jsem jezdil tlumočit na všechny festivaly, co v Česku byly, ale teď zbylo už jen pár festivalů, kde se tlumočí. Většina akcí přešla na titulky.

Co se tím změnilo pro vás?
Pro nás překladatele to není moc dobrá zpráva, protože to byla relativně dobře placená práce. Člověk přeložil tak tři čtyři filmy denně, a když je potom festival týdenní, tak se celkový výdělek dá srovnat s honorářem za překlad jedné tlusté knížky, na které bych pracoval několik měsíců. Kdežto vytvoření titulků k jednomu filmu trvá asi tak dva dny a je za to sotva tolik peněz, takže už je to z pohledu překladatele smutnější. Ze strany diváka je ale samozřejmě lepší, když u filmu mají původní zvuk a čtou si titulky, než když jim ten překlad huhlá nějaký člověk z kabiny.

Stovka přeložených filmů

S manželkou jste překládali i první české vydání knihy Pláž, která je známá spíš ze svého filmového převedení…
My jsme překládali knihu už před vznikem filmu, po něm vydalo nakladatelství stejný překlad už s obálkou s DiCapriem a odkazy na film. Ale když jsem knihu překládal a u nás byla ještě docela neznámá, setkal jsem se dokonce i s autorem knihy Alexem Garlandem. Pláž byla jeho prvotina a hned se z ní stal bestseller. Ta kniha se překládala i četla výborně. Do kina jsem zašel, něco se mi v tom filmu líbilo, no a něco zase ne. Ale tak to většinou je, když srovnáváte knižní předlohu a film.

Dělali jste s manželkou i dabing pro televizi?
Pro televizi jsme dělali docela dost překladů, pro Novu několik seriálů, pro Českou televizi asi jen pět filmů, protože ti zase mají takový svůj stálý okruh překladatelů. Také jsme překládali pro distribuční firmy, které vydávají nosiče. Zatím jsme přeložili tak stovku filmů, z těch nejznámějších třeba Gladiátora, Piráty z Karibiku, ale také pár takových hrůz, které člověk koupí na stánku a pak se na ně nedá koukat (směje se).

Chtěl byste závěrem něco poradit tomu, kdo by se chtěl stát překladatelem?
Kdyby se tím chtěl živit a oslovit nějaké nakladatelství, tak to asi není tak jednoduché, jako přijít tam a říct: Dobrý den, já jsem překladatel, dejte mi knížku. Existuje dost nakladatelství, která takovéto lidi využívají, a na těch překladech je to samozřejmě vidět. Člověk, který by se ale překládání chtěl věnovat, by měl chodit do překladatelských kurzů. Měl by si vyzkoušet, jestli ho to vůbec baví. Ale pokud už touto fází prošel, tak to musí prostě zkoušet. Některá nakladatelství mu dají na zkoušku text, někde rovnou celou knížku, ale musí počítat s tím, že za překlad nedostane hned ze začátku balík peněz. Například za překlad některých sci­fi nebo fantasy knížek jsou honoráře třeba jen devadesát korun za normostranu. Ale hlavně ten člověk musí umět dobře česky. I když totiž člověk umí anglicky jako pánbůh, je mu to k ničemu, když neumí pořádně česky, protože potom ten překlad za nic nestojí.

Autor: Linda Lešikarová

7.6.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Naštvaný fanoušek rozbil v Olomouci okno bytu, pak se majitelce omlouval

Ilustrační foto

Divočina v olomouckém baru: běsnící host zmlátil bratra, pak demoloval zahrádku

Obrat ve Slavoníně. Kalvoda tam trénovat nebude

Ještě před pár dny to vypadalo, že FK Slavonín, účastníka olomoucké fotbalové 1. A třídy, povede známý trenér Leoš Kalvoda.

Nad Olomouckem budou burácet stíhačky i americké bombardéry

Mezinárodní cvičení Ample Strike 2017, při němž zaburácí na obloze tuzemské i zahraniční letouny a bitevníky, zaznamenají obyvatelé Libavé a okolí, kde je vytyčen jeden z operačních prostorů.

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

VIDEO: Balonová show ozdobila nebe nad Olomoucí. Podívejte se

Nebe nad krajským městem v pátek podvečer ožilo pestrobarevnými balony. Hromadný start z Olomouce se už podruhé stal součástí balonové fiesty, která se o tomto víkendu koná na Bouzově na Olomoucku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení