„Slyšíte to ticho? Za ty roky si člověk na vlaky zvykl, ale dnešek je pohoda,“ pochvalovala si Danuše Spurná, která s rodinou bydlí pár desítek metrů od kolejiště.

„Když vlaky nejezdí, je tady moc hezky. Za chvíli přijde dcera a pak kamarádka. Sedneme na zahradu. Dnešek si opravdu užívám,“ usmála se sympatická důchodkyně.

Stejně tak její sousedé v ulici Za Dráhou marně vzpomínali, kdy měli takový klid.

„Nemohla jsem ráno spát. Za ty roky jsem už na vlaky tak zvyklá. Jak postavili protihlukovou stěnu, je to o moc lepší, ani vlaků, hlavně nákladních v noci, už tolik nejezdí,“ rozpovídala se seniorka, která v domě u trati žije čtyřicet let.

„Jméno do novin nedávejte,“ smála se.

Žena, stejně tak její osmdesátiletý soused, se kterým zrovna přes plot debatovala, se stávkou souhlasili a odboráře podpořili.

„Určitě. Souhlasíme. Ať stávkují. Jde i o nás,“ prohlásila, když odcházela do domu.

Kolem projel autobus, který zabezpečoval náhradní přepravu. Nádraží bylo zavřené a na nástupišti prázdno. Stejně tak zánovním podchodem pod železniční tratí dopoledne neproudili žádní lidé.

„Od té doby, co udělali podchod dál, nikdo k nám nezajde posedět rovnou z vlaku. Jdou domů a pak zajdou. Stávka na nás žádný vliv nemá. Až na ten klid,“ uzavřeli provozovatelé Hostince Na Hutích hned vedle hlavního železničního koridoru.