„Moje teta adoptovala tříletého chlapečka a tehdy jsem se rozhodla, že až budu starší, tak adoptuji dítě také. Takže máme pět dětí, jedno narozené z bříška a čtyři ze srdíčka,“ říká olomoucká výtvarnice Marta a pokračuje: „Ještě předtím, než jsme se s mužem vzali, jsme se dohodli, že si vezmeme dítě z dětského domova. Že se ho pokusíme postavit do života. Adopce znamená přijetí člověka. Pokud má děti člověk rád, bere je jako svoje děti a snaží se jim dát co nejvíc. Aby se jednou mohly starat sami o sebe a byly soběstačné,“ říká.

Když rodiče přijmou děti za své, naučí se rozlišovat priority. Je důležité objevit to, co jim jde, a podporovat je. Někdy je to však opravdu těžké. „Také jsme si s nimi užili. Díky malé sebeúctě je u nich běžné, že občas kradou nebo lžou,“ říká pětinásobná matka.

Rodina by podle ní měla dětem vrátit zdravé sebevědomí, protože ho mají pošramocené. „To je to nejhorší, co do vínku dostali a vleče se to s nimi celý život. Vrtají jim v hlavě myšlenky, proč mě máma odložila, proč mě nechtěli, co jsem jim udělal. Když mají mizerné sebevědomí, nedostatek sebeúcty, my se snažíme to napravit. Někdy se to podaří a někdy bohužel ne,“ vysvětluje.

Rodiče by nikdy nad potomkem neměli lámat hůl ani ho rozmazlovat. Dítě ale potřebuje vědět, že ho má někdo rád a že o něj někdo stojí. „Za životní úspěch nepokládám to, že jsem vystavovala v Evropě, ale že se mi podařilo nadchnout třiadvacet rodin, aby si adoptovali nějakého človíčka nebo jej vzali do pěstounské péče.

Jedna z těch rodin vychovává osm přijatých dětí. Úspěch pěstounské péče se měří tím, když děti vyrostou a s láskou se starají o své potomky a nesvěří je ústavům,“ dodává paní Marta.

Jak to je při žádosti o osvojení


Když se někdo pro adopci či pěstounskou péči rozhodne, nejdřív navštíví příslušný obecní úřad či magistrát, kde sepíše první žádost a požadavky. „Žádost putuje na sociální odbor krajského úřadu. Pracovníci oddělení pro náhradní rodinnou péči si opakovaně zvou žadatele, podrobují je psychologickému vyšetření, zkoumají podmínky v rodině,“ vysvětlil Dalibor Křepský, ředitel Dětského domova v Olomouci.
Uchazeči procházejí přípravou pěstounů a adoptivních rodičů, kdy se připravují na různé situace, které je pak v reálném životě mohou potkávat. „Pak žadatelé čekají a to různě dlouhou dobu. Pokud budou mít v požadavcích, že chtějí modrookou, blonďatou holčičku, nejlépe matky vysokoškolačky, tak se nemusejí dočkat nikdy. Pokud jsou víc a víc tolerantní k jakémukoli handicapu, tak se zkracuje doba čekání,“ dodal Křepský.
„Nebezpečné je, že řadě žadatelů někdo poradí, ať nečekají na adopci a raději zažádají o pěstounskou péči. Dítě tak opravdu dostanou dřív, ale je to dítě, které nemusí být zdravé s dobrou prognózou, dítě, které má nějaký problém,“ varuje psycholožka Irena Sobotková.

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z OLOMOUCKA

Moje OlomouckoSportKulturaPodnikáníČerná kronika