Zazvonil zvonek a za dveřmi protialkoholní záchytné stanice v přízemí areálu Vojenské nemocnice Olomouc stojí policisté.

Podpírají opilého muže středních let. Má dost.

Personál vpustil trojici do úzké chodby a okamžitě přivolal dozorčího lékaře.

Zhruba tak začíná běžný příjem klienta na záchytku – stejný scénář opakující se i několikrát za den.

Na dramatičnosti nabývá s rostoucí agresivitou nedobrovolného hosta.

Dohoda s policií je však taková, že nezavře dveře a neodejde, ale počká, dokud sestřičky policisty neujistí, že personál dalšího opilce zvládne sám.

„Klienta vyšetříme tady na lůžku," ukazuje primář Psychiatrického oddělení Vojenské nemocnice Olomouc Zdeněk Faldyna do tmavé místnosti za rohem.

Jde o chodbu, kterou se prochází do jednoho z pokojů pro střízlivějící návštěvy.

„Provedeme základní neurologické vyšetření, zkontrolujeme, zda klient nemá nějaké zranění, pátráme po nemocech, zda nebere nějaké léky, případně inzulin," popisoval, co se s opilým klientem děje v prvních minutách strávených na záchytce.

Prostory olomoucké záchytky ve Vojenské nemocnici

Pokoj pro klienty olomoucké záchytky. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč 

Tři postele, toaleta v rohu

Nato personál doprovodí klienta na pokoj. Jsou dva .

Ten větší může mít odhadem kolem čtyřiceti metrů. Má bílou výmalbu, na zemi bílou dlažbu a stěny obložené bílými kachličkami.

Okna zajišťují mříže. V pokoji stojí tři bílé kovové postele a podél stěn je opřeno několik matrací. V rohu je zabudována toaleta.

„Klienta uložíme na postel nebo matraci a podle hladiny alkoholu naplánujeme jeho propuštění," vysvětloval primář před dveřmi druhé místnosti, ve které právě střízlivěl muž středních let. Probudil se.

S nešťastným výrazem ve tváři se zvedl z postele a prošel po pokoji.

Jiného klienta před chvíli personál pustil domů. Bylo jedenáct hodin dopoledne.

Noc ve slipech a se sladkým čajem

Každý host dostane na pokoj nádobu se sladkým čajem, aby mohl během střízlivění hasit žízeň.

„Má-li oblečení mokré, znečištěné, poskytneme mu na pobyt náhradní – na pokoji je klient ve spodním prádle," popisoval režim primář Zdeněk Faldyna.

Na záchytce je dokonce šatník pro případ, že by hosta přivezli hodně zřízeného, tak aby na cestě domů vypadal důstojně.

„Cennosti a vše, co má klient při sobě při příjmu, je sepsáno a stvrzeno podpisem toho, kdo provedl transport na záchytku," dodal primář.

Stejně tak je zdokumentován zdravotní a psychický stav klienta, průběh pobytu na záchytce, případně využití omezovacích prostředků na zklidnění agresivity.

S 2 promile domů nejdřív za deset hodin

Domů smí klient až ve chvíli, kdy není opilý – aby „záchyt" splnil účel. Zpravidla jakmile hladina alkoholu klesne pode jedno promile.

„Náš standard je kolem půl promile. Může to být více nebo méně. Pokud i přes střízlivost má klient problémy, například psychické, kontaktujeme příbuzné a řešíme psychiatrické vyšetření a případnou hospitalizaci," dodal primář.

Pokud má klient dvě promile, a netrápí jej nic závažnějšího než kocovina, může počítat s tím, že domů odejde nejdříve za deset, dvanáct hodin.

Na cestu dostane složenku a personál jej poučí o nákladech spojených s pobytem na záchytce a možnosti ušetřit celou sumu tak, že za nocleh zaplatí nejpozději do dvou dnů.