Olomoučanka: Okna měníme za plastová postupně

Jako právě dokončený stále vypadá jeden z panelových domů v Trnkově ulici v Olomouci. Jeho obyvatelé však tvrdí, že v „novém“ bydlí už druhým rokem. Panelák potřeboval kompletní rekonstrukci několik let. Střechou zatékalo, netěsnila okna a praskaly balkony.

„Nechali jsme udělat novou fasádu, zateplení, vyměnili vstupní dveře, zvonky a poštovní schránky. Investovali jsme do nové střechy, takže už lidem nezbylo dost peněz na to, aby si všichni vyměnili okna za plastová. Nejlepší bylo udělat všechno naráz, ale bylo by to moc drahé. Spousta rodin má dodnes stará okna, měníme je postupně,“ řekla dnes už spokojená obyvatelka jednoho z panelových bytů Dagmar Mádrová.

Lidé na rekonstrukci domu využili půjčky ze stavebního spoření. „Splácíme je pravidelně s nájmem, jedná se o několik set korun měsíčně navíc. Finančně se to dá zvládnout. Se sousedy jsme se tehdy shodli na barvě fasády, jsou to příjemné žluté a béžové odstíny. Je to rozhodně lepší než křiklavě červené, oranžové a žlutozelené paneláky v okolí,“ míní Mádrová.

Jen o pár domů vedle řemeslníci zrovna pracují na zateplení jednoho z panelových domů. Až od jeho obyvatelů se však kolemjdoucí dozví, že se práce vlečou už půl roku.

„Je hrozné, co už jsme si s nimi vystáli. Firma na tom dělá od září a pořád to není hotové. Lidé z okolních paneláků z nás mají legraci. Baví se tím, že náš barák dodnes není dokončený. Jiní to měli za tři měsíce hotové a my žijeme od podzimu na staveništi. Polystyrenovou drť máme po celém bytě,“ posteskl si obyvatel jednoho z panelových bytů.

K přístupu řemeslníků a kvalitě odvedené práce má spoustu výhrad. Drahá lepidla, nátěry a barvy nechali zaměstnanci stavební firmy odložené pod širým nebem i v silných mrazech.

„Polystyrenové tabule ležely volně na trávníku, takže se jich spousta poztrácela. Nepřikryli nám nová plastová okna ochrannou fólií, takže jsou skla i rámy úplně zničené od malty a nátěrů. A to nás stály osmdesát tisíc. Napřed jsem si na ně stěžoval a snažil se zjednat nápravu. Po půl roce už na to ale nemám nervy. Toužím jen po jediném - aby to co nejdřív dodělali a my měli konečně klid,“ přiznal zoufalý Olomoučan.