Olomouc není na moderní architekturu zvyklá, říká šéf muzea Zatloukal

Velká jubilejní výstava připomene šedesát let Muzea umění Olomouc a završí i letošní výstavní plán, který se otevřel dalším dílem ze série projektu Středoevropského fora Olomouc (SEFO). Tentokrát je věnován vášnivým diskusím kolem moderní architektury.

Muzeum umění svůj výstavní plán otevřelo výstavou „Architektura je atentátem na dobrý vkus!“, která nepřímo připomíná tolik diskutovaný návrh budovy pro Středoevropské forum Olomouc. Má výstava znovu otevřít diskuzi, rozvířit vody?
Hlavním cílem výstavy bylo poukázat na to, že vášnivé diskuze kolem moderní architektury, respektive vztahu moderní architektury a historického prostředí, nebyly a nejsou jenom otázkou Středoevropského fora Olomouc. Výstava poukazuje na to, že je to samozřejmě problém mnohem širší. Jednak tedy na výstavě představujeme podobu některých aktuálních evropských novostaveb muzeí umění, vesměs zasazených do náročného historického prostředí, jednak jsme vystavili některé starší příklady moderní architektury včetně kritických ohlasů, které ve své době vyvolávaly.

Proč si myslíte, že lidé někdy tak přehnaně reagují na moderní prvky ve svých městech. Podobné kritiky totiž nepatří jen do současnosti.
Na to existuje tisíc a jedna odpověď. Například ve feudalismu se umění věnovala jen elitní vrstva společnosti a když se potom společnost začala demokratizovat, tak se logicky začaly do diskuzí kolem umění zapojovat i nejširší laické vrstvy. Jsou země, kde je velmi rozšířená estetická výchova, například Skandinávie. Jsou také země tradičně velmi kulturní a tolerantní, jako je Velká Británie nebo Francie, ale jsou na druhé straně regiony, kde na tom moderní architektura tradičně není příliš dobře, lidé na ni zkrátka nejsou zvyklí. Patří k nim, bohužel, také Olomoucko. Velmi negativní roli zde v tomto ohledu například sehrály aféry na přelomu šedesátých a sedmdesátých let kolem stavby Prioru. Výstavou v žádném případě neříkáme, že lidé nemají právo diskutovat na podobná témata, naopak, jen uvádíme příklady toho, jak se leckdy velmi ostré výtky proti určitým stavbám nakonec ukázaly pošetilé. Stavby, kolem kterých se vedly tak vášnivé diskuze, dnes tvoří jedny z pilířů evropské moderní kultury.

Může být důvodem tolika vášnivých diskuzí i fakt, že konkrétně v České republice nejsou lidé zvyklí na umění ve veřejném prostoru?
Ano a svou roli tu zřejmě sehrála i dlouhá totalitní období, kterými bylo veřejné mínění negativně formováno.

Jak je na tom v současnosti SEFO?
Doufám, že se letos konečně po šesti letech nemalého úsilí, starostí a také zklamání rozhodne, kdy, jak, případně za kolik. Kolem SEFO se zde sice vedla řada diskusí, ale málokdo se pozastavil nad otázkou, proč jsme například neuspěli na začátku loňského roku v soutěži o evropské peníze. Kde byl pravý důvod? Neocitli jsme se náhodou ke konci v roli jakéhosi „křoví“, které mělo umožnit, aby peníze odtekly někam jinam?

Není ale nic ztraceno?
Myslím si, že ne. SEFO již léta funguje jako instituce a to, že ještě nemá novostavbu v sousední proluce, je dílčí, byť bolestivý problém. Stále jednáme a jednat budeme i nadále. Jde tu zejména o dotažení majetkoprávních vztahů, což se – jak doufám – nachyluje ke konci, a samozřejmě také o to získat alespoň část finančních prostředků. Doba je složitá, takže složitá jsou i jednání. Jakmile se věci posunou, budeme znovu veřejnost informovat.

Jubilejní výstava se kvalitou vyrovná Baroku

V roce 2011 Muzeum oslavilo šedesát let své činnosti. Na podzim si potom výročí připomenete velkou výstavou.
Připravované jubilejní výstavě a doprovodné knize se věnuje většina odborných pracovníků našeho muzea. Knihu bychom například chtěli koncipovat v rámci širších souvislostí sběratelství výtvarného umění od středověku až do současnosti minimálně na celé střední Moravě. Je s tím hodně práce, navíc i výběr zhruba osmi set exponátů z celkového počtu dvou set tisíc, které chceme vystavit v obou našich olomouckých budovách, není také úplně jednoduchý.

Bude to tedy podobně velký projekt jako Olomoucké baroko.
Výstava k šedesátému výročí nebude tak rozsáhlá. Projekt Olomoucké baroko se týkal také Vlastivědného muzea a do jeho programu bylo vlastně zahrnuté celé město. Kvalitativně se mu však jubilejní výstava určitě vyrovná. Navíc dojde k zajímavé konfrontaci starého umění se současným.

Když mluvíme o „baroku“, přichází na adresu muzea stále ohlasy? Nelze v souvislosti s výstavou nezmínit to, že zemřel její duchovní otec Milan Togner.
Výstavy se naštěstí dožil, do značné míry se stala završením jeho celoživotního díla. Ohlasy přicházejí pořád, a to jak na výstavu, tak na doprovodné publikace. Čekáme ještě na recenze v odborných časopisech.

Výtvarník Skála v Olomouci zazpívá i zatančí

Muzeum letos plánuje přes deset výstav, z nichž dvě budou v Kroměříži. Jedna z nich tam souvisí i s unikátním objevem měděných desek.
Zmíněné mědirytové desky z osmnáctého století, z nichž se tiskly mapy Moravy, budou vystaveny v Arcidiecézním muzeu Kroměříž právě vedle originálních dobových tisků. Podobných objevů nebývá mnoho. Na kroměřížském zámku se ale uskuteční také výstava, která se bude věnovat arcibiskupu Theodoru Kohnovi, který se po velké zkáze arcibiskupských sbírek v 19. století pokusil na přelomu století obnovit zdejší tradici sběratelství starého umění opět na nejvyšší úrovni.

V Muzeu umění nás potom čeká i František Skála.
Skála je jedním z nejosobitějších a nejznámějších českých umělců střední generace; připravujeme mu retrospektivní výstavu. Slíbil, jak bývá jeho zvykem, že na ní navíc zazpívá i zatančí.