Příslušníci pomocných technických praporů (PTP) se ve čtvrtek sešli na Libavé, aby zavzpomínali na krutou dobu. Letos naposledy.

Právě na Libavé vznikly v 50.letech jedny z prvních táborů nucených prací. Pétépáci se u památníku připomínajícím 53. PTP poklonili těm, kteří už mezi nimi nejsou.

„Když se podíváte na náš pomník, je z krásné žuly. Je to symbol naší pétepácké mentality, tvrdého postoje k životu, který zásadně neohýbá hřbet a věci řeší právně a demokraticky," uvedl jeden z iniciátorů shromáždění Bohumír Dufek, první místopředseda Svazu PTP

Na Libavé se pokaždé sešly desítky i několik stovek „černých baronů". I přes pokročilý věk přijížděli z různých koutů republiky. Právě věk účastníků, kteří mají přes osmdesát let, rozhodl o tom, že letošní setkání na Libavé bylo posledním.

„Věřím, že i když my už tady nebudeme, protože náš život se chtě nechtě krátí, tak památník zůstane a může připomínat budoucím generacím historickou paměť let padesátých století minulého," pronesl Bohumír Dufek.

Sám odpracoval na Libavé několik měsíců – politicky „nespolehlivý" se stal kvůli svému působení v poválečném studentském hnutí a lidové straně. Celkem mu pracovní tábory vzaly 3,5 let života.

„Černí baroni" připomínali, že jsou posledními nositeli historické paměti padesátých let.

„Neměli bychom zapomínat. Tehdejší události musíme správně pojmenovat a nezlehčovat, aby se neopakovaly věci, které jsme zažili. Měli bychom si stále připomínat, co se stalo a proč se to stalo," apeloval již vloni a předloni Bohumír Dufek. „Chceme společnosti připomenout, co je to morálka. Sice se obrovsky rozvíjejí vědy všeho druhu, ale morálka, ta zapadá hlouběji a hlouběji," konstatoval.

Pracovními vojenskými tábory z první poloviny 50. let prošlo více než 44 tisíc mužů. Do roku 1954 jich bylo zřízeno po celém tehdejším Československu třiadvacet. Domů se z nich nevrátilo bezmála 400 komunismu nepohodlných osob.