Německé hřbitovy na Libavé už připomínají cedule. Budou i v mapách

Aby poslední stopy Němci zvelebovaných míst úplně nezmizely, nedocházelo k jejich další devastaci a naopak se jim dostalo úcty, budou chráněny.

Libavští patrioti už označili hřbitovy pamětními tabulemi a kartografové pracují na tom, aby se promítly do vojenských map.

„Tabulky jsou již instalovány na všech hřbitovech, kromě Města Libavá. Tam ale máme jiný plán: někdejší hřbitov bude udržován jako zelená plocha, uprostřed které bude postaven vysoký dřevěný kříž a na něm pak bude umístěna pamětní tabulka," popisoval Jindřich Machala z Města Libavá, který se zasadil o ochranu německých pohřebišť.

Z pietního místa ve Městě Libavá se stovkami hrobů se dochovala torza tří pomníků a podobně žalostě vypadají dvě desítky dalších německých hřbitovů.

„Leží ve vojenském prostoru, takže běžně přístupné nejsou a nebudou. Snad jen při mimořádných příležitostech," upozornil zájemce, kteří by se chtěli na Libavou vypravit.

Aby nedocházelo k jejich dalšímu ničení, je potřeba přesné zanesení do vojenských map.

„Na tom již pracují Vojenské lesy a statky a kartografové," uvedl libavský patriot, jenž o historii území, na kterém v roce 1946 vznikl vojenský výcvikový prostor, napsal několik knih.

Zigartice – Siegertsau, hřbitov se rozkládal kolem filiálního kostela sv. Jana Nepomuckého z roku 1792. V levé části fotografie je jeho zbytek. Na snímku montáž tabule.
Autor: Jindřich Machala

Dvě desítky zdemolovaných pohřebišť

O tom, že na Libavé existovaly vesnice a ty měly dohromady 21 hřbitovů, už přesně neví ani mladá generace žijící v obydlených částech vojenského prostoru, natož cvičící vojáci a pracovníci firem provádějících práce v tamních lesích.

Navíc bývalé hřbitovy leží často v těžce dostupných místech a jsou zarostlé.

„Z neznalosti pak snadno může dojít k další devastaci. Právě tomu by měly naše snahy zabránit. Mapy budou k dispozici vojákům, lesákům i firmám, které budou mít zakázku na Libavé," vysvětloval Machala. Ocenil přitom přístup armády, která umožnila osazení pamětních tabulek a chápe nutnost ochrany míst s ostatky někdejších obyvatel.

U kostela bude pietní místo

Do vojenského prostoru každoročně přijíždějí poslední žijící starousedlíci a jejich potomci, kteří v podstatě nemají kde uctít památku blízkého člověka pochovaného na Libavé, kde před odsunem žilo 13 tisíc obyvatel ve 24 obcích.

„U kostela ve Městě Libavá chceme vybudovat kolumbárium, kde by lidé mohli položit kytičku, zapálit svíčku a zavzpomínat na blízké," uvedl Jindřich Machala.

Ke hřbitovu už navezli patrioti většinu „bezejmenných" náhrobních kamenů z celé Libavé.

Umístěny budou na travnaté ploše u plánované zdi, v níž budou zabudovány tabulky se jmény zaniklých obcí.

Pietní místo poslouží i místním.

„Známý pochoval bratra a bohužel dodnes neví, kde jsou jeho ostatky. O dušičkách bude mít možnost přijít ke kolumbáriu a zapálit svíčku," sdělil Jindřich Machala.

Kosti vybagrovali, postavili tělocvičnu

Ve vojenském prostoru nakonec nezůstal „funkční" žádný hřbitov.

Jindřich Machala bezvýsledně pátral, kam mohli ruští vojáci vysypat náklaďáky s ostatky zesnulých, kteří byli pohřbeni ve Městě Libavá.

Z místního hřbitova, kde byly stovky hrobů, jsou dochovány tři náhrobní kameny, část hřbitovní zdi a pozůstatek márnice.

Na pietním místě postavila sovětská armáda tělocvičnu. Když vojáci hloubili její základy, hrnuli na haldu kromě zeminy i lidské ostatky.

„Místní se bouřili a poukazovali na kosti trčící ze směsi hlíny a rozbitých pomníků. Tak je ruští vojáci jednou v noci odvezli někam do vojenského prostoru," vyprávěl Machala otřesný osud jednoho z největších hřbitovů na Libavé.

Rozkradeno, srovnáno se zemí

Ortel nad kostely a hřbitovy ve vojenských újezdech byl vynesen v roce 1951.

Zůstat směl pouze jediný hřbitov, ostatní měly být postupně srovnány se zemí.

Pomníky a vše cenné, co na pietních místech stálo, se postupně rozkradlo.

„Byli jsme svědky nájezdů firem, které často za asistence armády, odvážely do kamenických dílen vše hodnotné, co bylo možné přebrousit a použít," vzpomínal Jindřich Machala.

Exhumace? Němci řešili existenční problémy

Odsunutí Němci sice mohli požádat o exhumaci, na to ale neměli podmínky.

„V Německu po válce čelili obrovské nevraživosti. Jim bylo přičítáno, že kvůli „jejich" Sudetům rozpoutal Hitler válku. Tito lidé řešili existenční problémy, jelikož neměli více, než doklady a nějaké drobnosti. Na exhumace tehdy neměli pomyšlení," vysvětloval Jindřich Machala, který má mezi odsunutými Němci z Libavé několik přátel, s nimiž dodnes udržuje kontakty.