VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Němci se chtějí vrátit domů na Libavou, jako popel. Jaký byl jejich odsun?

Libavá - Zmizely z mapy a po některých vesnicích zbyla jen hromada kamení. Před 2.světovou válkou přitom žilo ve 24 obcích na Libavé 13,5 tisíce obyvatel. Němců, těch sudetských, které po skončení nacistického běsnění nechtěl nikdo tam, kde měli kořeny, ale ani ve vybombardovaném Německu. Je to přesně 70 let, kdy nastupovali do vlaku, který nejel zpátky.

6.7.2016
SDÍLEJ:

Náměstí ve Městě Libavá (Stadt Liebau)Foto: Archiv Jindřicha Machaly. Fotografie z jeho publikace Kronika Libavska

Nejprve v rámci „divokého" odsunu a později na pozadí rozhodnutí z Postupimi.

Dnes jim je kolem osmdesáti let. S místními, kteří jim při odsunu zabrali usedlosti, paradoxně navázali přátelství a za totalitního režimu v jejich doprovodu tajně navštěvovali místa, odkud museli pryč.

Riskovali jen proto, aby zapálili svíčku tam, kde dnes leží jen torza několika náhrobních kamenů.

Jindřich MachalaPo vrácení majetku nevolali, ale naopak posílali peníze na Libavou, aby pomohli zachránit kostel.

„Tito lidé nepřestali cítit obrovské poutu k místu, kde se narodili. Někteří si na sklonku života přejí, aby se mohli vrátit a být společně s rodiči a prarodiči…," vypráví v rozhovoru pro regionální Deník obyvatel Města Libavá Jindřich Machala (na snímku vpravo), který se v Sudetech ocitl jako malý chlapec, jehož rodiče zabrali jednu z německých usedlostí.

S odsunutými Němci dodnes udržuje kontakty a zasadil se o ochranu německých hřbitovů. Toho, co z nich na Libavé zbylo.

Snímky u tohoto článku převzaty z publikace Jindřicha Machaly Kronika Libavska, která je bohatě doplněna historickými i současnými snímky vesnic na Libavé.

Narodil jste se na Valašsku, kde jste žili do roku 1946. Proč se rodiče rozhodli opustit rodný dům a začít na Libavé?
Matka pocházela z deseti dětí a její matka rozhodla, že si vezme otce, který měl jen sestru, a tedy byl zákonitě dědicem hospodářství. Měli jsme zůstat na Valašsku, tak to původně plánovali. Jenže se do toho vložil matčin strýc a její bratr Jaroslav. Strýc bydlel u Vítkova a informoval rodiče o tom, že na Libavé budou k dispozici usedlosti po Němcích. Přes zimu se vše domluvilo a na jaře 1946 byl z Nového Hrozenkova vypraven vlak pro zájemce o osídlení Libavé. Proč lidé z Valašska odcházeli? Bylo to prosté: početné rodiny nemohla skromná hospodářství uživit. Mladí zkrátka museli do světa.

S Němci jste se ještě setkali, nebo už byli pryč? Žili jste v jednom domě?
Byly mi dva roky. Od matky a strýců, strýc Jaroslav byl velký partyzán, vím, že to snadné nebylo. Německá rodina měla dva domy. Bydleli jsme v tom starším. Měli syna, který padl na východní frontě, žily u nich dvě děvčata jejich příbuzných. Sousedům padli oba synové. Tito Němci bydleli v domě na křižovatce ve Městě Libavá, kde byl později zřízen národní výbor. Většina Němců se většinou sestěhovala k sobě, semkla se a žila pohromadě. Od jara věděli, že budou muset pryč.

Nenáviděli vás přistěhovalce?
Nedávali nic najevo. Bydleli pohromadě a čekali, co bude… Do svých usedlostí, které zabrali Češi, docházeli, aby se starali o dobytek.

Aby pečovali o dobytek, který jim zabrali noví „hospodáři"? Proč něco takového dělali? Vždyť jste jim zvířata ukradli – viděno jejich optikou.
Měli pochopitelně k dobytku vztah. Taky vztah k zemědělské půdě. A jak jsem se později dozvěděl, žila v nich naděje, že třeba nebudou muset pryč. A pokud ano, že se na Libavsko brzy vrátí. Někteří si dělali skrýše, kde si uschovali praktické věci, které by pak mohli potřebovat.

Například?
Sám jsem našel skrýš, kde měli konzervy. Byly nalezeny jednoduché skrýše se zemědělským a jiným nářadím. Počítali s tím, že se brzy vrátí.

Letní odpoledne v Milovanech (Milbes), vesnici, jejíž zbytky je dnes velmi těžké najít

Letní odpoledne v Milovanech (Milbes), vesnici, jejíž zbytky je dnes velmi těžké najít. Zdroj: Archiv Jindřicha Machaly. Fotografie z jeho publikace Kronika Libavska

Odsun? Šlo o vyhnání lidí s kořeny šesti století

Docházelo ke střetům mezi Němci a přistěhovalci?
Komunisté, partyzáni a někteří, kterým blízcí zemřeli v koncentráku, hodně dávali Němcům najevo svoji nenávist. Jeden místní rodák napsal: mnozí Češi se chovali, jako kdyby válku vyhráli oni. Ostatní s nimi vycházeli normálně. Třeba matku učily děvčata žijící u majitelů usedlosti šít. Byly podobně staré a Němky byly švadleny. S matkou se setkávaly a společně šily. Jejich šicí stroj měla maminka do smrti doma. Dodnes je u mé sestry.

Mezi Němci na Libavé byli nacisté, nebo ne? Byly nějaké dramatické potyčky?
NSDAP měla ve škole ve Městě Libavá spisy. Partyzáni, kteří přišli s Rusy, a takzvané rudé gardy se k těmto seznamům dostali a okamžitě začali pátrat. Pokud tyto Němce našli, odvezli je do sběrného tábora v Moravském Berouně nebo Olomouci-Hodolanech k výslechům a konfrontacím. Syna majitele domu, do kterého se nastěhoval strýc Josef, odvezli k výslechu až do Rožnova pod Radhoštěm. Slyšel jsem, že ve Městě Libavá zastřelili místního učitele a několik dalších, kteří měl spolupracovat s nacisty. Žádné hromadné střílení, popravy, nic takového se tady nedělo.

Co Němci věděli o odsunu? Věděli, kam půjdou?
Odsun? Nazývejme věci pravými jmény: šlo o vyhnání lidí, jejichž kořeny na Libavé sahají do roku 1280. Šest století obdělávali chudou horskou půdu a po válce, kterou vyvolal fanatismus a nenávist, musela 26. a 27. generace odejít ze své vlasti. Netušili, kam půjdou, a jak jsem uvedl, někteří věřili, že se brzy vrátí.

Celý personál školy ve Městě Libavá (Stadt Liebau) při školní slavnosti v roce 1933

Celý personál školy ve Městě Libavá (Stadt Liebau) při školní slavnosti v roce 1933. Zdroj: Archiv Jindřicha Machaly. Fotografie z jeho publikace Kronika Libavska

Němky posílali na Hanou jako děvečky

Co si směli vzít?
Padesát kilo na osobu. Staří lidé by ale tolik neunesli, takže mnozí odcházeli jen tak, v podstatě s holýma rukama. Peníze si mohli vzít jen omezeně – jejich vklady byly zablokovány. Nastoupili na vozy a odvezli jsme je na vlak do Čermné u Vítkova.

Na jejich vozy tažené jejich koňmi…
Ano. Válka je strašná věc. Zavazadla jim ještě komisaři prohledávali a hledali cennosti. Když nic nenašli, někteří jim ze zlosti vyházeli všechno, co měli sbalené na cestu. Němci špatně nesli, že opouštějí domy, kde se narodili, ale ještě hůře nesli, že měli být odtrženi od předků. Nejlépe to dokumentuje to, že při odsunu si s sebou brali do plechovky hrst hlíny z pole nebo hrobu, kde pochovali rodiče, mnohdy i své děti. Narodili se tady, žili tady po generace…

Vlak je odvezl do rozbombardovaného Německa? Jak Němci přivítali sudetské Němce? Pokud vím, zčásti je vinili z toho, že Hitler rozpoutal válku kvůli nim – Sudetům.
Němci je přijali velmi špatně. Sami po prohrané válce neměli vůbec nic. Navíc vyhnané rodiny byly často rozdělené, protože nepasovaly do počtu na jeden vagón. Taky někteří Němci museli zůstat v tehdejším Československu

Kdo z nich zůstal na Libavé?
Odborníci z břidlicových dolů, textilky a slévárny v Mariánském Údolí. Ti byli odsunuti později. Pak smíšená manželství. Ve Městě Libavá zůstalo šest rodin. Z Němců se pak ještě vybírali zdatní mladí chlapi, které posílali makat do dolů, hutí, děvčata pak na Hanou jako služky na zemědělské statky. Ti se většinou ani do svých původních domovů nevraceli a byli zařazeni do transportů z míst svého nasazení. Při vzniku vojenského prostoru musely odejít i rodiny smíšených manželství.

Odsun obyvatel z LibavéZ Města Libavá odjelo v době od 14.dubna do 29.října 1946 celkem 10 transportů. Vyhnáno bylo 2 005 původních obyvatel. V obci zůstalo 6 rodin.

Z celé Libavé pak bylo odsunuto 13,5 tisíce obyvatel, kteří žili ve 24 obcích. Dodnes jich zůstalo zachováno 5. V ostatních je možné najít jen části zdiva.

Patrioti z Libavé se proto roky zasazovali alespoň o ochranu pozůstatků někdejších německých pohřebišť.

Vloni byla pietní místa označena pamětními tabulemi a zanesena do vojenských map, aby nedošlo k jejich dalšímu devastování při vojenském výcviku.

Z celého tehdejšího Československa bylo v roce 1946 vysídleno 2 232 544 Němců. Většina byla odsunuta do amerického sektoru a zhruba třetina do sovětského.

Přišli zlatokopové

Jaká byla skladba přistěhovalců? Kdo, kromě Valachů, se chtěl usadit na Libavé?
Například „zlatokopové", kteří sem přijeli jako první a hledali, co kde ukořistit. Taky lidé, kteří se někde zapletli, potřebovali zmizet a začít znova někde jinde. Pak to byli Slováci, rumunští Slováci, volyňští Češi a jiní. Zajímavé bylo, jak mnozí noví „hospodáři" byli rychle rozčarováni. Nelíbilo se jim, že by museli tvrdě pracovat, a tak z Libavska brzy odešli. Hospodařilo se tady jinak, než na Hané či v Rumunsku. Jsou tu jiné agrotechnické lhůty, pěstuje se něco jiného. Některým to ale bylo úplně jedno, protože neměli nic a najednou získali barák.

Za který ale museli něco zaplatit, nebo ne?
Byly to symbolické částky, které většinou spláceli.

Přistěhovalci dlouho nepobyli, protože Libavou zabrala armáda, aby zřídila vojenské cvičiště. Kam šli lidé z obcí, které měly zaniknout kvůli výcviku československé a později sovětské armády?
Už na podzim, v listopadu 1946, byly na Libavé první střelby. O vzniku VVP Libavá bylo rozhodnuto až následně poté, co lidé začali dosídlovat německé obce. Původně měl vojenský prostor vzniknout kolem Pradědu, ale vláda schválila, že bude na Libavsku. Právě proto, že některé menší německé vesnice byly po odsunu v podstatě prázdné. Kam šli? Dosídlovací komise rozhodla, že lidé z území budoucího vojenského prostoru půjdou na Bruntálsko a všude tam, kde byly volné usedlosti po odsunutých Němcích.

Zastavilo se částečně „divoké" dosídlování a uvolněné domy v těchto okresech se podržely lidem z Libavé?
Ano. Dostali státní příspěvek, aby se tam mohli jet podívat vlakem a posoudili, zda se jim obec či konkrétní dům někde na Bruntálsku líbí, nebo ne. Přednost při výběru měli zemědělci a řemeslníci.

Momentka ze hřbitova v Kozlově (Koslau)

Momentka ze hřbitova v Kozlově (Koslau). Zdroj: Archiv Jindřicha Machaly. Fotografie z jeho publikace Kronika Libavska

Jezdili se tajně dívat i za komunistů

Na Libavé neměl vůbec nikdo zůstat? Jaké byly plány s civilním obyvatelstvem, když vznikal VVP Libavá?
Původně ne. Představa byla taková, že na práci na poli a v lese se budou lidé dovážet. To byl samozřejmě nesmysl. Libavá měla více jak 300 kilometrů čtverečních, takže pět obcí, včetně Města Libavá, zůstalo osídleno. Ve Staré Vodě někteří žili ještě v padesátých letech, ve Smilově zůstalo několik rodin do příchodu Sovětské armády v roce 1968.

Odsunutí Němci jezdili na Libavou v té době? Myslím za komunistů – tajně?
Skutečně to tak bylo. Riskovalo se hodně. Ubytovali se u přátel a tajně se dostávali do obcí, aby se podívali, jak vypadá jejich dům, aby se poklonili památce pochovaných příbuzných na hřbitovech. Mnoho hrobů se již těžce hledalo, použitelné náhrobky byly většinou ukradeny, někde použity i k jiným stavebním účelům.

Jak se dostali na hřbitov, ze kterého nezbylo skoro nic? A jak to snášeli, když stáli na rozvráceném pohřebišti, kdy někde ze země trčely i kosti?
Třeba v převleku lesního dělníka s motykou přes rameno šel s ostatními dělníky sázet stromky. Co viděli, samozřejmě nesli velmi těžce. Někteří si před odsunem ukryli doma nějaké věci, tak se chtěli podívat, zda je nenajdou.

Peníze?
Žádné poklady. Vzpomínky – fotografie, medailonek po prababičce…

Lační po majetku? Naopak, investovali 

Kolik dnes žije odsunutých Němců z Libavé?
Jsou to již starší lidé. Jezdívali pravidelně na pouť do Staré Vody, ale už na to nemají sílu.

V Německu se po odsunu ze Sudet dali Libaváci nějak dohromady? Scházeli se s někdejšími sousedy?
Původní obyvatelé Libavé byli rozstrkáni po celém Německu. Počátkem října 1949 vznikla NDR, takže mnohé rodiny byly nejen rozděleny v jednotlivých transportech, ale od října skončila část vysídlenců ve východní zóně. Později se jich hodně sestěhovalo kolem Bretnu, nedaleko hranic s Francií. Tam si vytvořili strukturu: každá bývalá obec měla v Německu svého „starostu". Scházeli se a vzpomínali. Byl jsem na jedno setkání pozván. Bylo až dojemné, jak silné pouto měli k Libavé, odkud byli násilím vyhnáni – na základě poválečné dohody z Postupimi.

Majetek zpátky nechtěli? Po roce 1989 se o tom hodně spekulovalo…
Ne. Zajímali se o Libavou. Chtěli vidět aktuální fotografie, ale že by byl někdo lačný majetku, to v žádném případě. Naopak sem investovali peníze.

Ministr kultury Daniel Herman letos vystoupil v Norimberku na sudetoněmeckém sjezdu a poděkoval za podíl odsunutých Němců na záchraně památek v Česku… Na Libavé pomohli obnově kostela ve Staré Vodě a ještě někde?
Pomohli s kostelem ve Staré Vodě, také obnovou tamní Královské studánky. Pak také s rekonstrukcí kostela v Kozlově. V každé zaniklé vesnici ve vojenském prostoru pak financovali památník připomínající tehdejší obec. Víc toho udělat nemohli, do konce roku 2015 to byl všechno vojenský prostor.

Hřbitovy nebyly exhumovány

Zmínil se někdo z odsunutých Němců, že by se chtěl vrátit? Třeba nyní, když se změnily poměry na Libavé a obce přešly pod civil?
Ne. Vlastně několik Němců mi odpovědělo: ANO, až budu v urně, rád bych se vrátil ke svým předkům. Tam, kde mám své kořeny.

Už se takový pietní akt na některém ze zaniklých německých hřbitovů uskutečnil?
To mi nepřísluší jakkoliv komentovat. Velmi však oceňují přístup ministerstva obrany, že se podařilo prosadit ochranu a označení těchto pietních míst, aby se zabránilo jejich případné další devastaci v rámci výcviku vojsk nebo činností Vojenských lesů a statků. Připomínám, že hřbitovy nebyly exhumovány, tudíž se tam stále nachází ostatky předků odsunutých obyvatel.

Máte mezi odsunutými Němci přátele. Cítí zodpovědnost za to, co se ve 20. století za Hitlera stalo? A jak z tohoto pohledu vnímají přístup Německa, jeho politických elit, k migrační krizi v Evropě?
V Němcích je to hluboce zapsáno. Jako by je tížilo svědomí a museli pomoci druhému, když jej vyhání z domova válka. Přestože tito lidé nikoho nezabili, nedělali žádná rozhodnutí, vnímají to velmi silně. Zároveň ale přiznávají, že pomoc v rámci migrační krize se dostala nad možnosti Německa.

Autor: Daniela Tauberová

6.7.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Slezský FC Opava – SK Sigma Olomouc 2:0
1 60

Sigma na závěr padla v otevřené partii, Opava ji do ligy nedoprovodí

V atletických disciplínách i týmových sportech se v sobotu soutěžilo v Dolanech na Olomoucku.
14

Na Meziobecní olympiádě v Dolanech se soutěžilo ve skocích i beach-volejbale

Uničov to dokázal! Triumf ve třetí lize potvrdil drtivou výhrou

Po sobotním zaváhání Sigmy v Blansku vstupovali hráči Uničova do utkání s vědomím, že se stali vítězi MSFL. V utkání bylo vidět, jak jsou uvolnění a Vyškovu nastříleli pět branek.

Zbytky středověké brány zřejmě zasypou. Opravu třídy 1. máje nezdrží

Nálezy archeologů by proměnu třídy 1. máje v Olomouci neměly zdržet. 

Z hořícího podkroví vytáhl příbuzný popálenou ženu. Sám se zranil

Závažné popáleniny horní části těla a rukou utrpěla třiatřicetiletá žena při požáru rodinného domku v Pohořanech. Nebyla však sama, kterou oheň v podkroví domu v místní části Dolan na Olomoucku zranil.

V Krčmani zbrzdila provoz bouračka se zraněním

Nehoda, která má za následek zranění, se odehrála v sobotu odpoledne v Krčmani na Olomoucku. V Olomoucké ulici se převrátilo auto, najelo do příkopu.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies