Je krátce po půl čtvrté odpoledne a já se před poštou na Horním náměstí v Olomouci scházím s Ilonou Králíkovou.

Mladá žena je vedoucí pošty Olomouc 9 v Hejčíně a kromě modré tašky se žlutým logem České pošty na ní není nic, co by připomínalo, že má s poštou cokoli společného.

„Protože jsem vedoucí a ne doručovatelka, nemám zimní oblečení a jsem v civilu. V letním modrém kostýmku bych asi zmrzla. Většina sčítacích komisařů z řad doručovatelů však roznáší v klasickém modrém mundúru,“ popisuje svůj oděv, zatímco si na krk nasazuje průkaz sčítacího komisaře společně se svým občanským průkazem.

Vyrážíme směrem na Novou Ulici. Naším cílem je třicet tři domácností v ulici Polívkova, kde už nás u jedné z místních bytovek na lavičce čekají dvě penzistky.

„Dobrý den, jsem sčítací komisařka a nesu vám formuláře ke sčítání lidu, domů a bytů,“ představuje se.

„Vy jste paní Králíková. Už vás čekáme,“ chopí se slova seniorka a znenadání jsme v přízemí bytovky.

Bublanina pro komisařku

Od horních pater zvoníme na jednotlivé byty.

„Bydlíte tu sama?“ ptá se Králíková postarší ženy v jednom z bytů, a protože odpovídá, že ano, předává jí komisařka jeden modrý formulář, takzvaný Sčítací list osoby, a jeden žlutý dotazník, Bytový list.

V zápětí přichází paní, která nás vítala, a na talíři nese domácí bublaninu.

„Jen si dejte, pekla jsem to pro vnuka, ale nepřijel. Jsou v ní ostružiny z vlastní zahrádky,“ nabízí nám křehký dezert.

„Počkejte, moment, já mám asi problém. To je byt mého syna a já tu jen bydlím,“ ptá se.

„Nevadí. My nesčítáme podle trvalého bydliště, ale podle přítomných osob v jednotlivých domácnostech,“ odpovídá komisařka, která se však musí vypořádat s jinou potíží.

Modré formuláře totiž nejsou předvyplněné a komisařka je musí u každého bytu vyplnit ručně.

„Ze systému některé údaje od posledního sčítání vypadly, například počet osob v domácnosti. Bohužel jsme nemohli dopředu vědět, s čím se v terénu setkáme, proto to malé zdržení,“ vysvětluje.

V dalším z bytů, který obývají čtyři studenti, musí ručně vypsat čtyři nepředvyplněné tiskopisy.


 INSTRUKTÁŽNÍ VIDEA
Jak poznáte komisaře? Jak vyplnit formulář?…

Mám i maďarskou národnost

Každému obyvateli kromě rad, jak dotazníky vyplnit, vysvětluje možnosti, jak mohou formuláře po takzvaném rozhodném okamžiku odevzdat. Všichni souhlasí, že vyplněná lejstra předají jí osobně. Domlouvá si proto s nimi další schůzku.

„Co kdybych se zde stavila hned po dni D, kterým je přelom z 25. na 26. března. Tedy že bych se za vámi stavila v sobotu? Vyhovovalo by vám to?“ ptá se na přesný čas a zapisuje data k sobě do diáře i kalendáře jedné z nájemkyň.

U dalšího bytu narazíme na nový problém.

„Já tu ale vůbec nežiji. Starám se o maminku, která je těžce nemocná. Bydlím v Maďarsku, mám i maďarskou národnost,“ povídá žena ve dveřích.

„Budete tu v den D?“ ptá se komisařka. „Ano,“ odpovídá žena. „Takže sčítání se týká i vás. Proto vás poprosím, abyste formuláře také vypsala,“ říká komisařka.

Sčítání s pepřovým sprejem

Nedozvonily jsme se pouze na dva byty, přičemž v jednom jsme měli nalézt domovníka, který jako jediný může převzít třetí tip formuláře, oranžový Domovní list.

„Nevadí, nechám mu ve schránce lístek s informací o mé další návštěvě a s instrukcemi. Stejně jako to udělám i v případě dalších lidí, které nezastihnu,“ sděluje komisařka.

Nebojí se, že se setká s nějakými agresivními protějšky?

„Doufám, že nikoho takového nepotkám. Jednak vím, že na mé trase bydlí převážně starší lidé, ale taky jsou pro jistotu všichni sčítací komisaři vybavení pepřovým sprejem,“ uzavírá Králíková.