Mikulda: dříve víno, ženy a zpěv, dnes pizza

Víno se hostům podávalo ve džbáncích a pilo se z keramických kalíšků už v dobách, kdy to ještě úkaz spíše výjimečný.

Hospoda v přízemí sloužila tanci – někdy s živou kapelou, jindy diskotékovému trsání. Sklepní prostora s klenbami zase dýchala spíše historickou atmosférou. Některé mladé ženy tam kromě vína usrkávaly i jiné speciální nápoje – třeba džus s griotkou.

Původně se ovšem v domě číslo 3 čepovalo jen pivo. To bylo ještě v době bezmála tři sta nazpět, kdy v něm začal hospodu provozovat Matyáš Josef Knosp. V roce 1883 zde však Jan Kollik zřídil vinárnu.

Počátkem minulého století dům koupil německý spolek „Bund der Deutschen Nordmähren“.

Z té doby pocházelo dřevěné obložení v novorenesančním německém stylu a stoly ze vzácného dřeva.

Toto vybavení však přišlo po roce 1990 vniveč. Tehdy živnost provozoval v nájmu František Strawa coby „nejstarší olomouckou vinárnu.“ Ještě po druhé světové válce se podniku říkalo „U Strawů“.

Mikulovská vinárna, která vznikla v roce 1957, pak přežila více než čtyři dekády.

Tanec v promočených botách

Do Mikuldy se chodilo ještě v devadesátých letech, nezřídka to byla poslední štace po nočním turné po jiných podnicích.

„Jednoho dne vydatně pršelo. A kde jinde se schovat, než v útulném podzemí Mikulovské,“ vzpomíná jeden z pamětníků.

Během popíjení se ale někde zřejmě ucpal kanál a v lokále pomalu začala stoupat voda. Zanedlouho jí bylo téměř po kolena.

„V tu chvíli už personál zareagoval a rozhodl se nás evakuovat. Přesunuli jsme se tedy nahoru. Jako kompenzaci za prožité utrpení jsme mohli navštívit diskotéku úplně zdarma,“ zakončil pamětník své vyprávění.

Jak vidno, někdejší štamgasti z Mikuldy mají na co vzpomínat. I na nevšední prchavé okamžiky, které je třeba si náležitě vychutnat, protože se sotva kdy zopakují.

Třeba takový tanec se sklínkou v ruce, byť ve čvachtajících botách a s promočenými nohavicemi.