Studentka: Když se bojíte, nemůžete lyžovat

„Je tady víc sjezdovek, ale ty teď nejsou puštěné. Mohlo to být lepší,“ dodal jeden ze tří instruktorů, kteří v sobotu vyjeli s dětmi z prvních ročníků do Karlova na lyžařský výcvik.

Denní řád je na chatě stejný každý den. O půl osmé budíček, snídaně, odchod na svah, oběd, odpolední klid a zase lyžování. „V šest hodin máme večeři, pak na studenty čeká teoretická výuka a na závěr dne volný program, který končí v deset večerkou,“ vypočítává vedoucí kurzu Josef Červený, který se studenty gymnázia jezdí na hory už deset let.

Nepamatuje si, že by během té doby musel řešit nějaké vážné zranění studenta nebo že by se na hory dokonce vůbec nejelo.

„Pokud se stane nějaký úraz, tak něco malého, co souvisí s pádem a lehkým podvrtnutím kolene. Studenti za kurz zaplatí něco okolo tří tisíc s tím, že se ale většinou ještě nějaké peníze vrací. Na naší škole je i možnost vzít si na kurz bezúročnou půjčku a někteří toho využívají. Ještě se ale nestalo, že bychom kurz kvůli nezájmu zrušili,“ vysvětluje učitel.

V kurzu je devatenáct holek a jen čtyři kluci. Rozděleni jsou do tří družstev, to podle toho, jak jsou v lyžování dobří. „Protože nás tu je málo, musí se o nás holky starat. Je to tady pohoda, jezdím rád. Nejsem moc zdatný lyžař, lyžoval jsem jen v sedmé třídě,“ říká patnáctiletý Patrik Švábeník, který lyžuje ve třetím, nejhorším družstvu.

Vedle něj se ale po svahu prohání mnohem větší lyžařský odvážlivec. „Nikdy jsem na lyžích nestála, je to premiéra. První den to bylo strašné, ale už jsem si potom zvykla. Začalo mě to bavit a chtěla bych lyžovat dál. Bála jsem se, ale když se bojíte, nemůžete lyžovat. Překonala jsem to, ale nejtěžší je šlapání do kopce a?někdy ještě docela padám,“ říká po čtyřech dnech strávených na kopci Hanka Blažková.

Podle majitele chaty, kam z gymnázia jezdí už asi osmým rokem, se letošní sezona ještě hodnotit nedá. „Loňská ale byla šílená. Letos to taje, tak to asi zase dopadne katastrofálně. Je alespoň zasněžených několik svahů, loni byl pouze jeden,“ dodává s lehce naříkavým tónem v hlase Pavel Havlík.