Lídr ČSSD Váňa: Obyčejný člověk? Ten, co nevybočuje bohatstvím

Vaše strana zdůrazňuje, že její program je určen pro obyčejné lidi. Jak byste takového obyčejného člověka charakterizoval?
Obyčejní lidé, to je většina z nás, kteří tady žijeme. Maminky s dětmi, rodiny, senioři, studenti, podnikatelé… v podstatě většina lidí, která třeba výrazně nevybočuje svým bohatstvím.

Není každý jednotlivý člověk svým způsobem neobyčejný?
To je jiný úhel pohledu. Samozřejmě, že každý člověk je jedinečný. Ale v důsledku máme všichni podobné obyčejné starosti. Kde bydlet, kde najít práci, jak se postarat o děti nebo o staré rodiče. To jsou obyčejné starosti obyčejných lidí. Na ty se chceme zaměřit.

A jak byste definoval tu menší skupinu oněch „neobyčejných“?
To jsou lidé, kteří zmíněné starosti nemají. Pokud má někdo starosti, jestli bude bydlet raději ve švýcarské nebo v šumavské vile, anebo raději odjede do zámoří, to už pravděpodobně není náš potenciální volič. Jemu se zřejmě nebude líbit, že mu trošku zvýšíme daně, aby zvýšil solidaritu s ostatními lidmi.

Takže ten, kdo si vydělá víc peněz, je pro vás nezajímavý?
Ne, tak to není. Samozřejmě, že nerozdělujeme společnost na bohaté a chudé. Sociální demokracie má spoustu voličů i mezi velmi bohatými lidmi. Ale je to o tom, že tito lidé neztratili kontakt se životem. Že se dokáží vžít do starostí obyčejných lidí a sami obyčejnými lidmi zůstávají, i když jsou velmi bohatí. Tito lidé mají velkou potřebu sociální solidarity a podpory ostatních. To se nevylučuje. Na druhou stranu samozřejmě víme o lidech, které už normální obyčejný člověk nezajímá a žijí ve zcela jiných sférách. Toto nejsou naši cíloví voliči.

Podnikatel, který si vydělá hodně peněz, ovšem může například zajišťovat práci stovkám lidí. Když vy mu zvýšíte daně, není to vlastně krok proti jeho zaměstnancům?
To je velmi zjednodušený pohled, ekonomicky to tak ale rozhodně není. Míra solidarity musí být přiměřená. My máme jedny z nejnižších daní v Evropě vůbec, byť se křičí, že tomu tak není. Prakticky je to ovšem fakt. Snížení daní, které v nedávné době proběhlo, znamenalo takový výpadek příjmů státního rozpočtu, že se stát dostává do potíží. Pak se samozřejmě můžeme bavit o tom, že budou nízké daně, ale nezajistíme bezpečnost, nezajistíme hasiče. Každý si to bude hasit sám. Nebo budou ještě nižší daně, ale lékařské zákroky si bude platit každý sám. Takto to nejde dělat.

Komu by se tedy zvýšily daně?
Míra solidarity musí být zachována. Čím větší zdroje člověk má, tím více se může podělit. Jde o to, že ta míra musí být rozumná. Nad sto tisíc korun příjmu měsíčně by se zvýšily progresivně daně, a u firem o dvě procenta. Lidé, kteří mají příjem do sta tisíce korun, což nepochybně dostačuje k běžnému slušnému životu, by se daně nezvyšovaly.

Jak byste sám sebe charakterizoval jako lídra? V dosavadních hodnoceních zaznívalo, že jste se na pozici lídra dostal náhodou a patříte k těm nejméně výrazným. Souhlasíte s tím?
V podstatě to tak je, protože obecně je nerozumné jako nováček zastávat pozici lídra. To nedělá žádná rozumná strana. Samozřejmě může se to stát shodou okolností tak, jak se to stalo u nás. Já jsem i z důvodu své práce nastavený nepatrně jinak. Jako záchranář a hasič jsem zvyklý pracovat v týmu, pomáhat lidem, a ne se vystavovat někde kamerám. Takže z tohoto pohledu možná mohu být výrazný ve své červené reflexní uniformě, ale v danou chvíli ne jako politik. To je prostě fakt.

U lidí v čele kandidátek se ovšem předpokládá, že by měli být výraznými politiky.
Otázka je, co volič preferuje. Jestli upřednostňuje mediální hvězdy a showmany, nebo jestli dá přednost práci, která třeba není tolik efektní, ale v pozadí také musí být. Na druhou stranu chápu, že pozice lídra znamená prezentaci a vystupování na veřejnosti. Toto samozřejmě děláme. Jak, to už musí posoudit voliči.

A jakou práci chcete odvádět, až se dostanete do sněmovny? Ve kterém výboru byste chtěl působit?
Vzhledem k mému profesnímu zaměření směřuji do Výboru pro bezpečnost, případně do podvýboru pro integrovaný záchranný systém. To je věc, kterou se zabývám posledních patnáct let. Od založení Hasičského záchranného sboru České republiky před deseti lety, přes systémy dobrovolných hasičů nebo záchranářské týmy u Českého červeného kříže.

Co konkrétně budete v této oblasti prosazovat?
Legislativně si určitě zaslouží pozornost zdravotnická záchranná služba, která je mezi ostatními složkami integrovaného záchranného systému popelkou. Nemá vlastní zákon. Legislativně je třeba také podpořit dobrovolné záchranářství jako takové, nejen dobrovolné hasiče. A samozřejmě další provázání záchranného systému obecně je v České republice také ve vývoji. To jsou témata, která možná nebudou tolik mediálně vidět, ale nakonec budou ve prospěch všech.

Hitem kampaně ČSSD jsou třinácté důchody, ale i spousta dalších slibů. Budou na ně ve státním rozpočtu peníze?
Program sociální demokracie má samozřejmě propočítané důsledky na státní rozpočet v části výdajové i příjmové. Je jasné, kolik to vše bude stát a kolik se ušetří. Bilance vychází více než patnáct miliard do plusu. To znamená, že při plnění našeho rozpočtu začínáme okamžitě šetřit nejméně 15 miliard. To samozřejmě slibují i jiné strany. Z našeho pohledu je ovšem zásadní, na čem se ušetří a do čeho se investuje. Jestliže budeme snižovat daně a šetřit peníze nejbohatším firmám, to nechceme. My chceme, aby zátěž nebyla přenášena na obyčejné lidi.

Sociální dávky byste ponechali i v případech, kdy nemotivují lidi pracovat?
To je klišé, které se často opakuje, zvláště v pravicových prohlášeních. Já bych nikomu nepřál, aby byl nucen žít z těchto sociálních dávek. Má-li někdo pocit, že jsou skutečně nemotivující, pak je to velmi relativní pojem. Samozřejmě v některých případech to tak může být.

Nakolik pro vás po volbách přichází v úvahu varianta koalice s ODS?
A co spolupráce s KSČM?
Řekl bych, že velká koalice je to nejkrajnější řešení. Samozřejmě pro nás je nepřijatelná koalice s KSČ. To prostě není možné, naše vlastní usnesení to zakazuje. Není to možné na úrovni vlády ani náměstků ministrů.