Lidový dům: Vegeta i divoký mejdan s hostinskou

Jak přezdívka napovídá, nebyla šenkýřka zrovna žádný věchýtek.

Studentům opětovala jejich náklonnost příchylností a pokud se v poloprázdných peněženkách nedostávalo drobných, nikterak to nevadilo. Hostinská se nikdy nezdráhala napsat mladíkům objednávku takzvaně na futro.

Není divu, že plot z takto zakreslených objednávek nezřídka býval stejně hustý jako dým, který se pokojně vznášel výčepem.

Domu, v jehož přízemí dnes sídlí drogerie, rozhodně nelze upřít zajímavou historii. V polovině šestnáctého století jej vlastnil krejčí Martin Mügliczer.

Z Kaťáku Vegeta

O sto let později dům vyhořel a koupil ho doktor teologie a opat kláštera na Dyji Norbert Pleyer. Později budovu získal klášter Hradisko.

Počátkem minulého století se nazývala „Katolický dům“ podle stejnojmenného spolku. Ještě po letech proto věrní štamgasti hospodě přezdívali „Kaťák“.

Spolek získal na zařízení, v němž přespávali a stravovali se kněží, koncesi na pohostinství. Restaurace pak vystřídala řadu nájemců.

Po druhé světové válce měla přízvisko „Lidový dům“. V šedesátých letech nabízel hostinec jménem „Vegeta“ drůbež a bezmasá jídla. Pak se lokál oficiálně jmenoval „U posledního Přemyslovce“.

Právě tehdy v lokále kralovala urostlá hostinská. Jednou se energická ženština vydala po práci okusit radosti studentského života přímo na kolej.

Po harašení následoval vyhazov z kolejí

Z původně rozpustilé a veskrze zábavné návštěvy se ovšem vzápětí vyklubalo pořádné pozdvižení. Bujará oslava se totiž zvrhla v sexuální harašení mezi mladíky a robustní servírkou. Prohřešek poté nabyl rozměrů průšvihu takřka celouniverzitního.

„Čtyři aktéři pak museli v sále kolejí v Řepčíně provádět sebekritiku, což se přirozeně změnilo ve frašku,“ vypráví ve své knize Josef Bieberle, historik a znalec nejtemnějších zákoutí světa hospodského podpalubí v Olomouci.

Lechtivé dobrodružství nakonec vyústilo ve vyhazov z kolejí. Nakonec však mladíci z celé epizody přece jen nevyšli úplně nejhůře.

„Univerzitní kádrovák, bývalý farář, jim sehnal exkluzivní ubytování v privátě na Horním náměstí,“ píše badatel.

Po bezmála půlstoletí se na útulný začouzený hostinec rozvzpomene málokdo. Zbyl po něm jen nápis Lidový dům na nedávno opravené fasádě.

Dodnes se však najdou pamětníci, kteří při vstupu do obchodu mimoděk na okamžik sklouznou pohledem na dveřní rám. To aby zkontrolovali, zda na nich Andula náhodou nezvěčnila další z mnoha tekutých objednávek.