Lenochod ze zoo spí v obýváku, chodí na počítač i na WC

Bohoušek, jak se samec jmenuje, zabral rodině Hany Dostálové, ošetřovatelce z olomoucké zoo, zhruba polovinu obýváku. Přes den spí, v noci ožívá.

„Je to spíš noční zvíře, takže v noci leze po půlce obýváku, hraje si v prolézačce, chodí na počítač. Pracenky nemá uzpůsobené na to, aby na klávesnici něco psal, takže maximálně odpojí internet nebo si nasadí sluchátka, počítač ale naštěstí nespustí,“ vysvětluje ošetřovatelka Hana Dostálová.

Před zhruba třemi lety zoo na Svatém Kopečku získala nový lenochodí pár a samice v červenci porodila mládě, odmítla se však o něj starat a tak tehdy museli nastoupit ošetřovatelé.

„Netušila jsem, že to bude dva a půl roku. Vyplynulo to ze situace, mám na starost lenochody, tak jsem byla k Bohoušovi přidělena já. Našla ho kolegyně ze zimoviště, tehdy byli ještě v karanténě. Byl na zemi, podchlazený, museli jsme ho zahřát, dávali jsme mu teplou glukózu. Když jsme jej zkusili dát matce, nechtěla ho, takže jsme museli vymyslet mléko, kterým se lenochodi budou krmit,“ vzpomíná.

„Protože lenochod tehdy ještě nebyl v České republice odchovaný uměle, tak jsme s tím neměli vůbec žádné zkušenosti a museli jsme je získat ze zahraničí. Vyzkoušeli jsme tři druhy mléka, nakonec mu jedno zachutnalo,“ pokračuje.

Bohoušek spí na pohodlné sedačce pod dekou, okolo půl třetí odpoledne má právě půlnoc. Abychom jej viděli musíme ho probudit.

Ošetřovatelka připravila do misky směs z čínského zelí, vajíčka, meruněk, hroznů, hrušky. Cokoli z ovoce a zeleniny.

Lenochod Bohoušek v obýváku u Dostálů. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

Při spaní se drží za ruku

Před sedačkou je prolézačka a na zemi spousta plyšáků.

„Z pelíšku se hned se přechytne na prolézačku. Jen jsem musela dát vedle sedačky desky, aby hned nepřelezl. Když v noci někde kráčí po obýváku, aby jej někdo nezašlápl,“ říká náhradní matka, které v péči o netradičního obyvatele domácnosti pomáhá i její rodina.

Dnes už Bohuš není malinký, má sedm kilo.

„Už by se nedal rozeznat od velkých lenochodů, které máme v zoo na Jižní Americe. Když jsem jej přinesla domů, měl 474 gramů, vlezl se do dlaně. Hodně spal, neměl ani sací reflex, museli jsme ho ze začátku krmit inzulinkou po kapičkách, nechtěl ani moc polykat,“ přibližuje začátky Dostálová s tím, že teď se už ale bez problémů nažere sám.

Misku se žrádlem má připravenou i na noc a kdyby mu bylo smutno má spoustu plyšáků a hraček.

„Občas mě chodí fackovat a budit. Najde si mě. Spím v obýváku s ním, pokud toho má plné zuby a je mu třeba zima, tak přijde a lehne si na mě. Je kontaktní, když spí, rád se mě drží za ruku. Nepřekvapí jej ani televize,“ vypráví.

Lenochod Bohoušek v obýváku u Dostálů. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

Po půlnoci začíná "řádit"

O lenochodech se říká, že jsou líní. Hana Dostálová vysvětluje, že je tomu tak proto, že jsou to zvířata aktivní v noci.

„Přes den se moc nehýbá, maximálně se nakrmí a pak si někam zaleze a spí. Nedá se rušit, vzbudí se okolo půlnoci a do čtyř, pěti hodin do rána, je opravdu akční. Hodně využívá žebřík, po zemi ale chodit umí. Protože se však nepostaví na zadní nohy, tak vypadá, jako když natáhnete mechanickou hračku. Šourá pod sebou nohy a drápy se přitahuje,“ vykresluje lenochodí pohyb.

Péče o zvíře, které se většinu života dívá na svět hlavou dolů je prý jednoduchá, obslouží se sám a je čistotný. Rádi však mají déšť a Bohoušek není výjimka. Na záchod prý chodí jednou za tři dny, lenochodi v zoo pak asi jednou za týden.

„Když chce na záchod sám si řekne a sám si tam naleze. Jde na onu místnost a tam čeká, až ho zvednu. Je to zvíře čistotné, od začátku se učil záchod. Poznám to tak, že většinou začne přelézat do kuchyně a pak na záchod,“ říká Dostálová, která má doma ještě psa, kočku, koně, ale i veverky a hada.

Lenochod Bohoušek v obýváku u Dostálů. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

Doma byl už i geparda i netopýr

Lenochodí sameček však není jediným zvířetem ze zoo, které se kdy v domácnosti Dostálových ohřálo.

„Měla jsem doma netopýra, chvilku geparda, nějaké opičky a teď Bohouška. Například péče o listonose, netopýra, nebyla jednoduchá. Když se narodil měl pět centimetrů, musela jsem ho zahřívat dlaní. Netopýři visí hlavou dolů a musel se tak i krmit,“ poznamenává.

Za několik měsíců by se měl Bohoušek vrátit zpět, do zoologické zahrady.

„Byla bych ráda, až dospěje, tedy tak okolo čtyř let, aby šel do zoo. Ne, že bych se ho chtěla zbavit, ale je to zvíře, které tam patří. Teď tam máme malého mravenečníka, takže tam pro něj zatím není místo, a proto je u nás. Postupně se ale bude muset učit. Teď určitě ne, je zima a pak uvidíme. V pavilonu jsou dvě holky a doufám, že příroda zvítězí. Že by mohl být na Jižní Americe a že by tam mohl být spokojený. Chtěli bychom mláďata,“ dodává Hana Dostálová.