Ihned po dojetí závodu musel unavený a udýchaný odpovídat na zvídavé otázky. Zvládl to však skvěle. S nadhledem.

„Na trati se nedalo moc přejíždět. Brzdila mě jedna ulička v lesíku. Byla hodně hrbolatá, ale jinak jsem spokojený,“ popsal své pocity z dráhy, která byla upravená pro dětské jezdce, osmiletý Ondra.

Mrzelo jej, že trať nebyla mokrá. To jej baví víc, protože všude kolem stříká bláto a čtyřkolka reaguje na dráze jinak.

Kolik závodníků na trati předjel, nepočítal. Maminka Leona, která s napětím jízdu svého syna sledovala, však věděla přesně. „Byli čtyři,“ poradila synovi.

Milý školák, který nyní navštěvuje druhou třídu, by jednou chtěl vyhrát mistrovství světa. Chtěl by mít na krku velký vavřínový věnec. Musí proto hodně trénovat.

„Každý den pod dohledem tatínka doma cvičím. Nezdá se to, ale řídit čtyřkolku v terénu je těžké. Dělám sklapovačky, dřepy, kliky a přitahuji se na hrazdě. Třeba kliků musím udělat i padesát, někdy ale tátu přemluvím, aby jich nebylo tolik. Pak tak dvakrát třikrát týdně jezdíme do Medlova na dráhu,“ popisuje každodenní dřinu Ondra.

Tatínek Vítězslav, který dříve také jezdil a syna k motorismu přivedl, Ondru nehlídá jen při tréninku. Pomáhá mu také s čtyřkolkou a jejím servisem.

„Také mi ji čistí a opravuje,“ prozradil malý závodník. Tatínek doplnil, že ještě v noci z pátku na sobotu, tedy než se na závody vypravili, stroj musel opravit.

„Stihli jsme to tak tak. Po posledních závodech byl špatný motor. Jezdil v blátě, takže ho měl až v nádrži s benzínem,“ popsal Vítězslav.

Závodní stroj za sto tisíc

Podle rodičů motorismus není levný sport. Jen lepší stroj vyjde na sto tisíc korun. Musí se správně servisovat, kupovat benzín a také výbava pro závodníka, který potřebuje chrániče skoro celého těla.

„Bez nich bych jej na trať nepustila. Musí mít hlavně kvalitní helmu. Ta je nejdůležitější. Na motorce musí být také takzvaná trhačka. Jezdci mají na ruku připoutaný kabel a když se něco stane, tak za něj trhnou a stroj se vypne. Bez toho na trať rovněž nesmí,“ přiblížila maminka, která Ondrovi při každém závodu hodně fandí, stejně jako početná rodina.

Ondra je totiž nejmladší ze čtyř sourozenců. Má samé sestry.

„Manžel chtěl pořád syna. Nakonec se nám to povedlo. Teď je spokojený. Můžou spolu objíždět závody a oba dělat to, co je baví,“ podotkla Leona.

Malý jezdec je zapálený do všech strojů. Rád také hraje na počítači hry, při kterých závodí s auty.

„Někdy se ale o počítač hádám se sestrami. Většinou vyhraji, protože na něm trénuji,“ doplnil na závěr Ondra, nastartoval svou čtyřkolku a vydal se s rodiči domů.