Indonésané mají na všechno dost času
Olomouc – Součástí víkendového veletrhu Tourism Expo 2012 byla také beseda Indonésie – lidé a kultura země tisíců ostrovů doplněná výstavou fotografií devětadvacetileté Moniky Emrichové ze Znojma.
Magda Vránová
2×foto Diskutovat (1) 28.1.2012 16:12 aktualizováno 28.1.2012 21:14
Flashový přehrávač se spouští.
Pokud se vám nespustil, aktualizujte si ho zde.
Ta na indonéských ostrovech Jáva, Bali, Flores, Západní Timor, Komodo, Sumatra, Sulawesi a Madura strávila téměř rok života studiem umění, tradičních řemesel a hudby.
Do Indonésie se Monika Emrichová dostala díky programu Darmasiswa, který financuje tamní vláda. Jeho cílem je podporovat turismus a šířit indonéské umění a tradiční řemesla do celého světa.
„Musela jsem sepsat motivační dopis a podstoupit pohovor na velvyslanectví. U nás učím výtvarnou výchovu, takže jsem do dopisu uvedla, že bych se ráda seznámila s výtvarnými technikami Indonésie.
Možná právě díky tomu se mi podařilo uspět. Na Jávě jsem od srpna 2010 do června 2011 studovala batiku a výrobu kožených loutek. Naučila jsem se také základům tamního jazyka – indonéštiny, který vznikl teprve v padesátých letech minulého století,“ řekla Emrichová.
Kromě studia na vysoké škole si našla čas i na poznávání okolních ostrovů. Procestovala také například Bali, kam v posledních letech míří stále více Čechů.
„Přiznám se, že se mi Bali moc nelíbilo. Jeho obyvatelé moc dobře a rychle pochopili, jak lehce se dá na turistech vydělávat a zneužívají toho. Naproti tomu Jáva je úplně jiná, je to krásný a kulturní ostrov. Jsou tam velmi přátelští, ochotní a slušní lidé. Pro nás Evropany je to naprostý šok,“ přiznala Emrichová.
Češi podle ní mají vůči tamním obyvatelů spoustu předsudků a považují je za velmi chudé. Indonésané to ale vidí jinak i když často žijí jen z jednoho dolaru na den.
„Jakmile mají střechu nad hlavou, jídlo a oblečení, tak jsou spokojení a nic jim nechybí. Drahé je tam ale zdravotnictví, takže se lidé léčí sami doma nebo s pomocí léčitelů. Do nemocnice jdou až když už není zbytí. Já bych se na Jávě do nemocnice už dostat nechtěla. Několikrát jsem tam na ošetření jít musela a bylo vidět, že si se mnou lékaři vůbec nevěděli rady i když se nejednalo o nic vážného,“ poznamenala Emrichová.
Přiznává, že za celý svůj život nezažila takovou pohodu jako v Indonésii. Lidé se tam za ničím nehoní, na všechno mají čas a jen máloco je dokáže naštvat.
„My se ze všeho neustále stresujeme, všechno plánujeme a organizujeme a oni nic takového neřeší. Jízdní řády tam skoro nemají, na schůzky se chodí třeba o dvě hodiny později, ale nikdo se kvůli tomu nerozčiluje. Rodiny drží velmi úzce při sobě a starají se o sebe. Nikdo nepotřebuje někam cestovat, protože právě doma je mu s jeho nejbližšími nejlíp. Na každého a na všechno si najdou čas a nikam nespěchají. My bohužel tak pohodově žít neumíme,“ dodala Emrichová, která by v budoucnu ráda procestovala ještě Jižní Ameriku.
6°C
10°C
