VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tomáš Hradílek: Demokracii vnímám bez iluzí

LIPNÍK NAD BEČVOU - V osudný rok 1989 byl mluvčím Charty 77 a zakladatelem Občanského fóra. Stal se polistopadovým ministrem vnitra, ale brzy se této funkce vzdal. Tři roky po revoluci z politiky odešel a věnoval se soukromému podnikání. Politickou scénu však nepřestal sledovat.

17.11.2007
SDÍLEJ:

Tomáš Hradílek se dívá na věci s nadhledem.Foto: DENÍK/Dagmar Rozkošná

Dnes žije jako důchodce v Lipníku nad Bečvou. Jak na listopadové události vzpomíná bývalý disident Tomáš Hradílek?

ROZHOVOR

17. listopad 1989 vám určitě utkvěl velmi dobře v paměti. Mohl byste popsat, jak jste tento den prožil?

Devětaosmdesátý rok byl pro mě celkově dost napjatým a nabitým obdobím, protože v té době jsem byl mluvčím Charty 77. Signatářem charty jsem se stal už v lednu roku 1977 a v roce 1989 jsem se stal jejím mluvčím společně s Danou Němcovou a současným ministrem pro otázky evropských záležitostí Alexandrem Vondrou.

Jako mluvčí jsem v podstatě celý rok na každý víkend odjížděl do Prahy. 17. listopadu 1989 byl právě v pátek, a jako obvykle jsem večer odjížděl do Prahy.

To jsem už věděl, že se něco děje, ale neměl jsem ještě zprávy o událostech na Národní třídě. O tom mě informovali až na místě moji známí.

Takže jste se hned v onen osudný den ocitl v centru dění…

Ano, a první co jsme učinili bylo, že jsme se Sašou Vondrou a Danou Němcovou vydali k této události dokument Charty 77.

Zúčastnil jsem se manifestace v centru Prahy a v noci ze soboty na neděli jsme řešili s Petrem Uhlem, jak naložit s informací o zabitém studentovi, která se pak ukázala jako mylná.

Potom jsme se začali společně s Václavem Havlem a dalšími podílet na zformování Občanského fóra v Činoherním klubu v Praze. Ještě předtím jsem byl zadržen, ale naštěstí mě brzy propustili.

Jak se vám dařilo vyvíjet aktivity poté, co jste se vrátil z Prahy?

V úterý jsem se rozjel do Olomouce, kde už probíhaly první studentské pochody, kterých jsem se zúčastnil a na nichž jsem vystoupil s projevem. V Olomouci jsem pomáhal založit Občanské fórum. Následující den, ve středu, jsem měl v úmyslu udělat totéž v Ostravě.

Když jsem se tam však rozjel, před ostravským nádražím byl záměrně vlak zastaven. Přijeli si pro mě pracovníci Státní bezpečnosti z Přerova. Zavezli mě zpět a já jsem noc ze středy na čtvrtek strávil v cele předběžného zadržení.

Ve čtvrtek ráno, nevím z jakých důvodů, mě převezli do Opavy. Tam jsem strávil další noc. Po vypršení osmačtyřiceti hodin, kdy jsem musel být propuštěn, mě příslušníci bezpečnosti naložili do auta a zavezli do Fulneku.

Tam mě vysadili. Domů mi nic nejelo, ale náhodou jsem zastavil stopem auto, které mě zavezlo až do Lipníku. Hned ten den v noci jsem se rozjel do Prahy.

Zúčastnil jsem se tam obou velkých manifestací na Letenské pláni. Po návratu domů jsem vystoupil na manifestaci u kina Hvězda v Přerově.

Kdy jste se začal věnovat politice profesně?

Bylo to 1. 12. 1989, kdy jsem nastoupil jako mluvčí Občanského fóra v Ostravě. Později jsem působil jako neformální hlavní představitel této organizace celého severomoravského kraje.

Vrátím se ještě do období před rokem 1989. Jak jste se stal signatářem Charty 77?

Tomu předcházelo několik událostí. Jako devatenáctiletý student vysoké školy zemědělské jsem se stal členem komunistické strany. Byla to chyba, ale tehdy jsem neměl moc informací.

Byl jsem takový idealista. Člověk nažhavený touhou pomoci společnosti. Nebyl v tom vůbec žádný osobní prospěch a té chyby nelituji, protože v té době na akademické půdě už probíhal tvrdě střet mezi konzervativním a reformním křídlem uvnitř komunistické strany.

Samozřejmě jsem se připojil k reformnímu křídlu, které nakonec přivodilo Pražské jaro 68. Tuto událost jsem prožíval velmi intenzivně, protože jsem byl na vojně, kde jsem prožil i 21. srpen.

Po vojně jsem se stal zootechnikem na statku. Pro mé reformní názory a díky tomu, že jsem se tvrdě stavěl proti okupaci, jsem byl dokonce ještě v lednu 1969 zvolen předsedou základní organizace KSČ.

To vydrželo do dubna, než padl Dubček a nastoupil Husák. V červnu jsem totiž na jednom aktivu předsedů základních organizací komunistické strany z přerovského okresu jako jediný vystoupil s provokativními otázkami a vyjádřil jsem nesouhlas s nástupem Husáka.

Na druhý den mi bylo řečeno, abych opustil své místo na statku. Když vedení komunistické strany zrušilo usnesení předsednictva, které odsuzovalo vstup vojska, byla to pro mě hranice, za kterou jsem nechtěl jít.

Jakmile k tomu došlo, okamžitě jsem požádal o zrušení svého členství ve straně. To bylo v září roku 1969 provedeno formou exemplárního vyloučení. Politické poměry jsem však stále sledoval a velmi mě žrali.

Když byly na podzim sedmdesát šest takzvané svobodné volby, s manželkou jsme se dohodli, že už nebudeme hrát divadélko a odmítli jsme volit. To byl na malém městě docela průšvih.

A tenkrát jsem se rozhodl, že jakmile se objeví nějaká politická opoziční organizace, hned se do ní zapojím. Když pak vznikla charta, neváhal jsem do ní vstoupit. V práci mi ale dali najevo, že mám odejít. Tak jsem nastoupil jako dělník na pilu, kde jsem pracoval třináct let.

Jak hodnotíte vývoj událostí krátce po Sametové revoluci?

Je mnoho lidí, kteří zpochybňují průběh událostí a mají různé spiklenecké teorie a dosti kritizují tu „sametovost“. Domnívají se, že došlo k nějakým nechutným zákulisním dohodám mezi bývalou a nově se vytvářející politickou mocí.

Já vím, že jisté porozumění v tomhle směru bylo, ale bylo motivováno hlavně tím, aby ten přechod od totality k demokracii byl v pravém slova smyslu sametový, a pokud možno, aby co nejméně bolel.

To byl celoevropský zájem. Mělo to sice jistá svá negativa. Například to, že určité nespravedlnosti nebyly dotaženy do konce a viníci za jisté zločiny nebyli potrestáni, ale na druhé straně jsem rád, jakým způsobem všechno proběhlo.

Mnohem větší průšvih by byl, kdyby se v nás probudil barbar a došlo k větším křivdám, které by museli napravovat naši potomci. Sametovost byla dána tím, že hybnou silou prvních dní byla Charta 77.

Ta nastolila princip nenásilí a dialogů, který jí byl vlastní. Mně osobně, až na jisté drobné detaily, celý tento přerod velice vyhovoval.

Vás tato doba vynesla až do křesla ministra vnitra. Jak na tuto funkci vzpomínáte?

Stal jsem se poslancem Federálního shromáždění a ve svobodných volbách v roce 1990 jsem byl lídrem na kandidátce do Sněmovny národů. Shodou okolností jsem se stal ministrem vnitra české vlády, ale ke konci listopadu jsem rezignoval.

Důvodem bylo moje celkové vyčerpání. Hrozilo, kdybych se funkce nevzdal, že zkolabuji. Do roku 1992 jsem v politice pokračoval jako poslanec Federálního shromáždění a v té době jsem se rozhodl z politiky zcela odejít.

Proto jsem nepřijal nabízené kandidatury do dalších voleb a zařídil si doma živnost. Dodnes se zabývám chovem akvarijních rybiček, které jsou určeny na export do zahraničí. Dnes jsem už důchodcem.

Předpokládám, že o politiku jste se však zajímat nepřestal.

To ne, spolupracoval jsem s Občanským hnutím a dokonce jsem se podílel na obnovení České strany sociálně demokratické, ale nikdy jsem se nestal jejím členem. Už jsem byl rozhodnutý, že do politiky nevstoupím.

Jak vnímáte současný stav na naší politické scéně?

Nikdy jsem si nedělal iluze, že demokracie je ideální systém. Bylo mi jasné, že demokracie je spousta všelijakých drobných konfliktů a různých problémů.

Je to systém, který ještě naopak dává víc různých příležitostí všelijakým vykukům než dával totalitní režim. Tyto možnosti jsou v demokracii větší. Mě z principu nic zásadního nepřekvapilo a je jasné, že ideální stav v demokracii je nesmysl.

Ten nikdy nenastane. Proto se na to dívám s nadhledem. Mnohé věci se mi samozřejmě nelíbí, ale zásadně si myslím, že jsme poměrně konsolidovaná, standardní demokratická společnost, kde lidé žijí v atmosféře svobody.

I v ní je však neustále zapotřebí nebýt lhostejný k věcem a snažit se různé věci napravovat, aniž by člověk musel být profesí politik. Přes veškeré problémy naše země vzkvétá a nevidí to jen ten, kdo to vidět nechce.

Osobně si velice cením našeho kulturně-politického a bezpečnostního zakotvení a mám eminentní zájem na jeho stabilitě. Rozumem i srdcem souhlasím s vybudováním protiraketového radaru Spojených států amerických u nás.

Irituje mě náš český antiamarikanismus. Považuji za potřebné stále těsnější sepjetí sjednocené Evropy a Severní Ameriky. Chtěl bych se dožít vzniku Spojených států evroamerických, neboť v tom spatřuji největší naději pro náš budoucí svět.

Tomáš Hradílek

  • narozen 28. 4. 1945
  • vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně
  • žije v Lipníku nad Bečvou
  • je ženatý
  • vychoval tři děti

Autor: Pavel Mokrý

17.11.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

V Drahanovicích havaroval motorkář s osobním autem

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Kam o víkendu? Na veterány, rekordy v zoo či ultralehká letadla

Pravidelná porce tipů na zajímavé víkendové akce na Olomoucku.

Kuki z Úsova se vrací domů. Chytili ho v Jihlavě

Tříměsíční pobyt ve volné přírodě klokanu Kukimu končí. Svému majiteli utekl v květnu z rodinné farmy v Úsově na Šumpersku. V pátek 18. srpna ráno se ho podařilo pracovníkům jihlavské zoologické zahrady, hasičům a městským policistům chytit ve Starých Horách u Jihlavy v lokalitě Červené domky.

Hrát proti AS Řím byl zážitek, říká Vasiljev. A vyhlíží ligový debut

Třiadvacetiletý fotbalista Tomáš Vasiljev zažívá turbulentní životní období. Ale v tom dobrém slova smyslu. Ještě v červnu proháněl třetiligové obránce v dresu Uničova, pak přebral pohár pro mistra MSFL, načež si zahrál přípravu proti italskému AS Řím a nyní očekává ligový debut. To vše už jako profesionální hráč prvoligového Slovácka.

Pozor, řidiči, křesťané vyráží na pouť na Svatý Kopeček

Na případné zdržení dopravy v Olomouci upozorňuje policie a to v souvislosti s konáním Celostátního setkání mládeže. Účastníci totiž budou v pátek po poledni, asi od 13 hodin, přecházet z Olomouce na Sv. Kopeček.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení