Corso: střídaly se kavárny, banky a teď čína

Už v roce 1720 si zde založil kavárnu Ignác Bischovský. Ještě mnohem dříve, v dobách ranného novověku, stály na místě domu, v jehož vlastnictví se střídali šlechtici a který měl i oprávnění k vaření piva, dvě vzácné renesanční budovy.

Ve dvacátém století vystřídali v budově urozené pány bankéři. Počátkem dvacátého století dům koupila Olomoucká úvěrová banka, která jej nechala zbourat a na jeho místě vybudovala novostavbu.

Důležitý je rok 1911, kdy zde vzniklo Kafee Keiserhof, tedy kavárna Císařský dvůr.

V roce 1917 dům koupil Bankovní spolek ve Vídni a o sedm let později se koncese dostala do rukou pražského magnáta Jana Bouzka. Ten podnik přejmenoval na Grand.

Při návštěvě kavárny nešlo zdaleka jen o klábosení u kávy, pohostinství nabízelo i možnosti dalšího vyžití.

„Byl zde hlavní kavárenský sál, kulečníkový sál, klubovní místnost, a kuchyně v prvním poschodí. Podávaly se zde různé teplé i studené nápoje a občerstvení a provozovaly se tu hry,“ píše odborník na historii hospod Miloslav Čermák.

Další německá banka, která kavárnu vlastnila ve třicátých letech, ji přejmenovala na Ring Kaffee a tento název jí zůstal i v době, kdy dnešní Horní náměstí mělo v názvu jméno Adolfa Hitlera.

Corso, herna a pak čína

Po válce ještě krátce fungovala pod staronovým názvem Grand, ovšem pouhé dva roky. Opětovného otevření se dočkala až v sedmdesátých letech, tentokrát pod názvem Corso.

V prvním patře jste mohli zajít buď do kavárny s výhledem na Horní náměstí, nebo do hospody, jejíž okna ústila na opačnou stranu ke kostelu svatého Mořice.

Kavárna se pak v devadesátých letech proměnila v hernu s biliáry. Dnes si zde můžeme dát čínskou specialitu.