VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Přítel Čáslavské z Jeseníků: Byla v ní velká síla, i když bojovala s nemocí

Červenohorské sedlo - Chlapi jako Zdeněk Zerzáň nebrečí. Během vzpomínání na dlouholetou přítelkyni Věru Čáslavskou však devětasedmdesátiletý muž musel skrýt oči za sluneční brýle. Byli si blízko. Milovali Jeseníky a sport, spojovala je nenávist ke komunistům.

10.9.2016
SDÍLEJ:

Věra Čáslavská jako šestadvacetiletá gymnastka v červnu 1968 při přeskoku na mistrovství ČSSR.Foto: ČTK

Byl to on, kdo sportovkyni ukryl na horské chatě, když po Věře Čáslavské pátrala před odletem do Mexika ruská tajná služba. Teď ve svých milovaných Jeseníkách odpočívá. Ve čtvrtek byla pohřbena v Bělé pod Pradědem.

Na kamaráda z Červenohorského sedla nezapomněla ani když se jako oslavovaná hvězda vrátila zpět do Československa.

V pondělí se Zdeněk Zerzáň s nejlepší českou sportovkyní všech dob rozloučí v Národním divadle.

V tichosti a se vzpomínkami na metráky koksu, které sama složila do sklepa na Vřesové studánce, a příjemné večery, když s rodinou přijela na chatu v Bělé pod Pradědem.

„Věřil jsem, že je z toho Věra venku. Byl to takový šok, když jsem se dozvěděl, že souboj s rakovinou prohrála," vzpomíná v rozhovoru pro Deník dlouholetý náčelník horské služby v Jeseníkách, sportovec a letec.

Všichni doufali, že nemoc porazila…
I ona sama… Věřil jsem, že je z toho venku. Jako žena byla ráda, že trochu zhubla a plánovala, co dál.. Byl to v minulém týdnu takový šok, když jsem se dozvěděl, že souboj s rakovinou prohrála. Rakovina slinivky, to je svinstvo. Zákeřné onemocnění, což se v jejím případě jen potvrdilo.

Mluvilo se o státním pohřbu, ale kdo znal názory paní Věry, tomu muselo být jasné, že radost by z toho určitě neměla..
Rodina to šmahem zamítla. Tak, jak to nachytala společně s Českým olympijským výborem – důstojně a krásně – Věra by měla by radost…

Zdeněk Zerzáň se symbolickým klíčem od Mexiko City, který mu v roce 1968 přivezla Věra Čáslavská. Se sedminásobnou olympijskou vítězkou spojovalo horského záchranáře a pilota dlouholeté přátelství.

Zdeněk Zerzáň se symbolickým klíčem od Mexiko City, který mu v roce 1968 přivezla Věra Čáslavská. Se sedminásobnou olympijskou vítězkou spojovalo horského záchranáře a pilota dlouholeté přátelství. Zrodilo se na hřebeni Hrubého Jeseníku, kde se obě rodiny setkávaly.

Zdeněk Zerzáň se narodil 28. dubna 1937 ve Zlíně. Převážná většina jeho života je spjata s Jeseníky, kde v letech 1967 až 1987 působil jako náčelník horské služby. Procestoval 45 zemí Evropy, Asie, Afriky a Ameriky. Jako první člověk na světě sjel na lyžích nejvyšší horu Afriky Kilimandžáro. Je držitelem pilotního průkazu pro motorová, bezmotorová a ultralehká letadla. V letech 1994 až 1998 byl místostarostou Šumperka. Působil jako ministerský a krajský poradce v oblasti cestovního ruchu. Žije v Šumperku, má tři děti.

Seznámení díky zamrzlému autu

Jak si tuto ženu uchováte v paměti?
Úžasný, statečný člověk vysokých morálních kvalit. Bezvadný přítel.

Byli jste dobří přátelé? Kdy a jak jste se poznali?
Znali jsme se moře roků. Poznali jsme, když jezdili na chatu rodiny jejího manžela do Bělé pod Pradědem. Opravdu chcete vědět ten moment, kdy jsme se poznali? (srdečný smích) To tehdy přespali na Červenohorském sedle a ráno potřebovali odjet. Jenže jim zamrzlo auto. Mordovali se s tím, ale auto bylo celé zamrzlé. Zrovna jsem přijel z Vřesové studánky a když jsem je tam viděl… , tak jsem jim samozřejmě hned přiběhl pomoci. Dali jsme se do řeči a nakonec jsme společně chvíli poseděli. Nějak jsme si kápli do noty. Tím začalo naše dlouholeté přátelství.

Navštěvovali jsme se?
Rádi. Přišli za mnou na Vřesovou studánku (tehdy ještě stála horská chata), kde jsme měli byt. Jindy zase přijeli autobusem nebo vyšli pěšky z Domašova na Červenohorské sedlo, kde jsem byl u horské služby.

Snímek Vřesové studánky patrně z doby roku 1933.

Snímek Vřesové studánky patrně z doby roku 1933. Zdroj: vresovka.cz

NKVD de po signatářích

Vídali jste se i během šumperského soustředění olympioniků před Mexikem?
Jasně. Chodil jsem za nimi, seznámil se s jejich trenérkou Matlochovou a úžasným klavíristou Rudou, což byl bezvadný chlap. Trénovali tady kousek v tělocvičně, kde měli kompletní zázemí.

To už paní Věra podepsala 2000 slov. I to vás spojovalo? Politické postoje?
Jednoznačně. Vedle toho láska ke sportu a horám. Oba jsme byli zaměstnanci ČSTV, já jako náčelník horské služby, která spadala pod ČSTV, což byla moje záchrana. Tehdy dělal předsedu Českého ústředního výboru ČSTV doktor Hlaváček, který nade mnou držel ochrannou ruku proti zdejším komunistům. Nebýt něj, vyhodili mě.

Ale stejně jste šel..
Až umřel, nastoupilo nové koště a vymetlo mě pryč.. Tři roky před revolucí.

Vzpomenete si, jak jste se během soustředění olympioniků před letní olympiádou v Mexiku v roce 1968 dozvěděl, že po jde KGB?
Zavolal mi správce stadionu. Dostal echo od člověka z OV KSČ, který mu telefonoval, ať se Věra urychleně schová, protože mají hlášku, že NKVD (Lidový komisariát pro vnitřní záležitosti, později sovětská tajná služba) jde po signatářích 2000 slov. Přijel jsem do tělocvičny, sbalili jsme věci, zašli za trenérkou a valili pryč na Vřesovou studánku. Musel jsem si tajně půjčit terénní auto z letiště.

Tajně?
Šéfoval tam velký stranický funkcionář. Nesměl se to dozvědět. Sice se to pak dozvěděl, ale já jsem samozřejmě zapíral a zapíral.

Vy jste v tu dobu byl na Vřesové studánce?
Z chaty jsem odešel v roce 1967, ale byla tam moje manželka, která to tam vedla pod Restauracemi a jídelnami Jeseník. Jenže v roce 1968 zrovna odešla na mateřskou, ale měli jsme tam spolehlivého člověka, pana Vojtěchovského, a stále jsme tam měli byt – šéfová zůstala i během mateřské. V našem bytě byla Věra dva týdny a oni se o ni starali, aby mohla trénovat.

Do odjezdu do Mexika?
Ano.

Kláda místo kladiny 

Hodně se připomíná, jak Věra Čáslavská trénovala kolem horské chaty, houpala se na větvích, skákala po kládě… Jezdil jste za ní a dohlížel na kvalitní přípravu na zlatou medaili?
(Smích.) Když skládala pět metráků koksu, aby bylo čím topit, říkal jsem jí: „Holka, to nedopadne.." Ne, vážně. Byla to úžasná ženská. Když ten náklaďák koksu dovezli, prohlásila, že to sama složí do sklepa a taky k tomu nikoho nepustila. Na plácku u chaty cvičila, vzala si kládu, co zbyla ze stavby, a využila ji jako kladinu.

Co jste si myslel, když jste ji viděl? Že dosáhne na „bednu"?
V tom člověku byla nesmírná síla a odhodlání. Věřil jsem jí, že doveze zlato, ale že toho zlata bude tolik… (V Mexiku získala čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile).

Myslíte si, že jí ten „únos" na Vřesovou studánku nějak pomohl? Mohl sehrát nějakou roli v tom fantastickém výsledku na olympiádě?
Našla klid. Byla v harmonii sama se sebou a se svou silnou vůlí. Nemusela se podvolit přísnému trenérskému drilu. To jistě mohlo sehrát roli.

Olympiádu jste bezpochyby sledoval a fandil. Co vás napadlo při jejím „slavném" gestu na stupni vítězů, kdy odvrátila tvář od sovětské vlajky, aby dala najevo svůj protest proti „znásilnění" tehdejšího Československa? Věděl jste, že to bude „průšvih"?
Jasně. Pak přijela, byla slavná, byla u prezidenta. Za pár dní vše přešlo do normálního života a na tělovýchovné jednotě na ni začali doléhat, aby 2000 slov odvolala, aby podpis vzala zpět. Odmítla.

Tak šla, aby nekazila socialistickou mládež…
Vyhodili ji. Nemohli s ní však dělat nic horšího, co by jistě chtěli, protože to byla slavná olympionička.

Tak ji uklidili do Mexika za uhlí.. Tak to bylo?
Sovětský svaz měl dohodu s Kubou na dodávku uhlí. Něco v dohodě zahaprovalo, tak se obrátili na Mexiko a výměnou za pomoci poskytli Věru Čáslavsku.

Mohla tam zůstat..
Nezůstala. Na Mexiko mám od Věry jednu památku. Ukážu vám ji… (Odešel z altánku v zahradě, kde jsme si povídali, a z domu přinesl starou krabici..) Když přijela jako velká hvězda z letní olympiády, zastavila se za kamarádem a dovezla mi klíč od Mexiko City. Mám ho pořád… Když ji uklidili do Mexika, ztratili jsme kontakt, ale hned po návratu jsme se zase viděli.

Tragédie, žádná vražda

Po pádu komunistického režimu šla její hvězda opět vzhůru.. Byla šťastná?
Na chatu už moc nejezdila. Skoro jsme se neviděli. A pokud, byla hodně upracovaná. Práce na Hradě jí stála hodně sil, byla tam od rána do noci. Ale bavilo jí to. Byla šťastná.

Do průšvihu v hospodě U Cimbury v Bělé pod Pradědem v roce 1993. Znal jste se s lidmi, kteří byli v podniku, když syn Martin uhodil plukovníka Odložila a ten zranění podlehl? Co říkali?
Hned jsem se to dozvěděl. Mladý měl popito a táta mu přišel kázat. Byli tehdy na chatě společně. Bylo to neštěstí. Odstrčil ho a on zakopl a spadl, kam neměl. Tragédie, žádná vražda.

Byl jste na soudních jednáních v Šumperku? Už ani nevím, zda přijela paní Věra, vybavuji si jen jejich právníka, doktora Teryngela.
Nebyl jsem tam. Neměl jsem na to nervy.

Lidé ji odsuzují za milost pro syna Martina. Vytkl jste jí to? Jak jste to viděl jako její přítel a blízký člověk? Odsouzen tehdy byl i Jaroslav Lieskovan, a ten milost od Havla nedostal..
Co udělala ona, to by udělala každá milující máma. Otázka, jestli to bylo z její iniciativy. Havel ji měl na očích a viděl, co ta tragédie s Věrou udělala.

Smála se, že je tlustá

Pak přišlo její nejhorší období. Byli jste v kontaktu?
Ne. Zavřela se do sebe. Na moc dlouho. Až pak, jak se z toho dostala. Byla v Šumperku na předávání Cen města. Byla tu tři dny a měl jsem pocit, že se cítí dobře. Jen se smála, že je tlustá, což jako sportovkyně, gymnastka, nesla těžce. Měla cukrovku a to byly následky.

Pak jste natáčeli s Olgou Sommerovou?
Vzpomínal jsem právě Vřesovou studánku. To jsme se s Věrou taky viděli. Pak přišla rakovina slinivky.

Přesto ale pomáhala ostatním a naposledy bojovala za Martinu Sáblikovou, aby mohla startovat v Riu…
Sportem žila pořád. Byla to silná ženská. Nemoc si nepřipouštěla. Byla optimistická. Bezvadná…

Japonci ji milovali. V Tokiu v roce 1964 si je získala asi jako málokdo. Měla i samurajský meč. Prý s vámi vloni točila japonská televize povídání do filmu o paní Věře, je to tak?
Když přes komplikace tehdy na olympiádě v Tokiu předvedla těžký prvek Ultra C, byli z ní unešeni. Jeden fanoušek jí daroval starobylý samurajský meč, což je něco mimořádného. Japonci ji i po těch letech uctívali. Možná více než Češi. Věru respektoval celý svět.

Obnovit chatu? Věra by si to zasloužila  

Bude vám paní Věra hodně chybět?
Víte, s někým se můžete vídat denně, a není to ono, s Věrou jsme se třeba rok neviděli, a bylo to tam – velké přátelství a porozumění. Za to děkuji. Bude mi chybět to její: „Jedeme do Domašova, sejdeme se na sedle.. „ Byly to krásné chvíle. Nasmáli jsme se…

Chata Odložilových ještě stojí?
Ani nevím. Už tam nejezdím.

Je nějaký sportovec, který by se této české sportovní ikoně mohl vyrovnat? Připomíná vám někdo svým nasazením paní Věru?
Martina Sáblíková.

Polemizuje se o tom, zda má na Vřesové studánce, kde olympionička trénovala, vyrůst chata, která by nahradila tu zbouranou v roce 1988. Jste pro, aby se vybudovala?
Samozřejmě, že jsem pro. Vadí mi demagogické argumenty proti. Chata tam stála 100 let, tokali tam tetřevi, přestože provoz ze sedla byl velký. Byl bych moc rád, pokud by se podařilo chatu postavit a mohu slíbit, že se zasadím o to, aby tam i příští generace našli vzpomínku na nejlepší českou sportovkyni všech dob. Věra si to zaslouží a já to pro ni ze srdce rád udělám.

Autor: Daniela Tauberová

10.9.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Králíkáři se nákazy nebojí, je daleko

Ilustrační foto
1

V Drahanovicích havaroval motorkář s osobním autem

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

Kam o víkendu? Na veterány, rekordy v zoo či ultralehká letadla

Pravidelná porce tipů na zajímavé víkendové akce na Olomoucku.

Kuki z Úsova se vrací domů. Chytili ho v Jihlavě

Tříměsíční pobyt ve volné přírodě klokanu Kukimu končí. Svému majiteli utekl v květnu z rodinné farmy v Úsově na Šumpersku. V pátek 18. srpna ráno se ho podařilo pracovníkům jihlavské zoologické zahrady, hasičům a městským policistům chytit ve Starých Horách u Jihlavy v lokalitě Červené domky.

Hrát proti AS Řím byl zážitek, říká Vasiljev. A vyhlíží ligový debut

Třiadvacetiletý fotbalista Tomáš Vasiljev zažívá turbulentní životní období. Ale v tom dobrém slova smyslu. Ještě v červnu proháněl třetiligové obránce v dresu Uničova, pak přebral pohár pro mistra MSFL, načež si zahrál přípravu proti italskému AS Řím a nyní očekává ligový debut. To vše už jako profesionální hráč prvoligového Slovácka.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení