VYBERTE SI REGION

Apokalypsa v Troubkách: stoletá voda ženě vzala oba rodiče

Troubky nad Bečvou /SERIÁL 15 LET OD POVODNÍ/ – Obyvatelé hanácké vesnice Troubky nad Bečvou se v noci ze 7. na 8. července 1997 probouzeli do děsivého snu, který netrval několik hodin, ale celé týdny a měsíce. Rány, které napáchal ničivý živel, se nezahojily dodnes.

10.7.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
16 fotografií
Jana Brázdová z Troubek nad Bečvou přišla při ničivých povodních v roce 1997 o oba rodiče

Jana Brázdová z Troubek nad Bečvou přišla při ničivých povodních v roce 1997 o oba rodičeFoto: DENÍK/Petra Poláková-Uvírová

Troubky se před patnácti lety staly symbolem marného boje s přírodou, ale i lidské solidarity. Tragické osudy lidí, kteří katastrofu nepřežili, dnes připomíná skromný pomníček na návsi se jmény devíti obětí.

Dnes již pětapadesátiletá Jana Brázdová ukazuje rukou, kam až sahala voda před patnácti lety. Když vzpomíná na osudnou noc ze 7. a 8. července, jen stěží potlačuje slzy.

Přišla totiž o oba své rodiče. Její příběh je podobný jako dalších pozůstalých, kterým v troskách domů zahynuli ti nejbližší. O bytí a nebytí rozhodovala té noci náhoda.

Jana Brázdová z Troubek nad Bečvou přišla při ničivých povodních v roce 1997 o oba rodiče

Jana Brázdová z Troubek nad Bečvou přišla při ničivých povodních v roce 1997 o oba rodiče. Autor: DENÍK/Petra Poláková-Uvírová

Její pětasedmdesátiletý otec a dvaasedmdesátiletá maminka se chtěli před ničivým živlem ukrýt u sousedů. Zatímco ale jejich dům jako zázrakem zkázu přežil, obydlí rodiny, u které se ukryli, se na ně zřítilo.

„Nejhorší byl ten začátek. Věděli jsme sice, že voda stoupá, ale když jsme se podívali vikýřkem, tak to najednou začalo tak zvláštně šustit. Když jsem vyhlédla z okna, spadl jeden dům. A pak druhý a třetí. Ten zvláštní zvuk si dodnes pamatuji," vybavuje si Jana Brázdová.

„Dům rodičů pořád stál, a tak jsme si říkali, to bude dobré. Jenže jsme nevěděli, že naši ze strachu odešli k sousedům. Jejich dům podemlela voda a uvěznila je tam. Ani jeden z mých rodičů nepřežil. Kdyby tehdy zůstali ve svém domě, tak by tu byli. Tak to byl ten paradox," pokrčila rameny Jana Brázdová.

Ještě dnes prý cítí bezmoc, když si vybaví, jak své rodiče tehdy hledala.

„Nejhorší byly okamžiky, kdy nás lidé potkávali a říkali: vaši se zachránili. Pak zase kdosi řekl: já jsem mámu viděl na lodi. Všichni z těch, kteří tehdy v tom domě s rodiči byli, měli štěstí a přežili. Ti naši chudáci ale spali někde na boku a tam to na ně spadlo," řekla se slzami v očích.

Nikdy prý nezapomene pohled na zřícené domy a řeku, která se vytvořila v ulicích Troubek, sténání a pláč starých lidí, kterým se zhroutil celý svět.

„Tenkrát byl problém uspořádat rodičům pohřeb, protože jsme neměli kam pozvat rodinu. Nebylo auto, protože se utopilo. Oblečení bylo mokré a nasáté. Na pohřeb přišli známí rovnou z ubytoven, kde zůstali, když přišli o dům," popsala.

Noemova archa

Jana Brázdová se osudnou noc se svým mužem i třemi syny ukryla na „hůře" domu manželovy maminky.

„Byla to taková naše Noemova archa, protože jsme s sebou vzali celou naši zvířecí farmu – měli jsme boxera a osm štěňat, byla tam s námi koza s kůzlaty, prasata i koťata. A k tomu pět dospělých. Na hůře jsme přečkali až do srpna. Jediným štěstím bylo, že jsme byli jako rodina pohromadě," vylíčila.

Co jí v těch těžkých dnech pomáhalo přežít?

„Práce, tvrdá práce. Lidi ve vesnici byli nadření, psychicky vyčerpaní, protože přišli o všechno. Ale díky práci jsme neměli čas myslet na ty hrozné věci. Zároveň si vybavuji velkou sounáležitost, všichni ve vesnici jsme si pomáhali. Určitě nám pomohlo i to, že se o naše osudy začali zajímat lidé ze všech koutů republiky, byla tady armáda, hasiči. Těm je potřeba znovu za všechno poděkovat," dodala.

Pomohla by v té době větší informovanost a dalo se zabránit ztrátám na životech?

„O tom silně pochybuji. Před stoletou vodou se nedalo utéci, proud vody vytvořil mohutnou řeku a domy byly ze starých vepřovic. Těch tragédií u nás bylo ale více, nebyli sami. Lidé čekali na záchranu dlouhé hodiny na střechách, jeden pán byl třeba přivázaný ke stromu, protože měl nemocnou nohu. Maminky se plavily s malými dětmi ve člunech a vrtulníky je převážely do Přerova," řekla.

Podle ní lidé v takových chvílích obvykle přestanou lpět na zbytečných věcech.

„Že se utopil nábytek a spotřebiče? Tak se vyhodí a koupí nové. Na tyto věci se začnete dívat jinýma očima. Když pak přišla voda znovu v roce 2010, nebyli jsme v takovém šoku jako v roce 1997. Nad spoustou věcí už jen mávnete rukou, když nejde o život," poznamenala.

Povodeň si vyžádala devět lidských životů

Při povodních v Troubkách zahynulo celkem devět lidí. Růžena Hermannová, Jiří Herman, Drahomila Řihošková, Emilie Skřenková, Ludmila Smolková, Božena Špalková, manželé Jarmila a Jan Vojtkovi a nejmladší obětí byl tehdy teprve čtyřiadvacetiletý Jan Zaoral. Ten chtěl zachránit babičku v sousedním domě a skončil pod jeho troskami.

Jeho matka Vojtěška Varechová Zaoralová cítí i dnes hořkost.

„Nikdo nám nepomohl, ani tehdy ani teď. Všechno jsme si museli vybudovat sami. Jezdím v pětašedesáti letech do práce, abych mohla zaplatit úvěr, co jsem si vzala na barák. Mám zdravotní problémy a při každém větším dešti nervy na pochodu," svěřila se.

Přestože Troubky po patnácti letech opět vstaly z popela a na troskách domů vyrostla zcela nová, moderní vesnice, trpkost nad nečinností v otázce protipovodňových opatření je dodnes na lidech znát. Stále není hotový suchý poldr v Teplicích nad Bečvou, který jako jediný může účinně ochránit obce na Přerovsku, a vesnici tak chrání před velkou vodou jen dílčí opatření. Obec se navíc znovu ocitla pod vodou v roce 2010. Zlý sen mnohých lidí tedy stále neskončil.

Autor: Petra Poláková-Uvírová

10.7.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Loučení s tratí kolem Desné: končí barevné motoráky i soukromník

Jeseníky – Největší změna za devatenáctiletou historii čeká v noci ze soboty 10. na neděli 11. prosince Železnici Desná. Osobní vlaky zde přestane provozovat soukromá firma, nahradí ji České dráhy.

Kapři jsou letos větší a nezdraží

Tovačov, Uničov – Bez smaženého kapra a bramborového salátu si štědrovečerní tabuli dokáže představit málokdo. Letos se vyznavači tradice nemusejí obávat zdražení – šupináče pořídí za zhruba stejnou cenu jako loni. Potvrzují to největší regionální chovatelé ryb v Tovačově i Uničově-Nové Dědině.

Zákaz kamionů v centru Olomouce začne platit za pár dní. Teď osadí značky

Olomouc - Ještě do letošních Vánoc vyženou nové značky těžké náklaďáky z širšího centra Olomouce. Radnici se podařilo pod dlouhém snažení reálně zakázat vjezd vozů nad 6 tun do historického středu města a jeho blízkého okolí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies