Jak byste představili svou expedici BigTrip?

Dva týpci, co vzali škodovku a vobjeli zeměguli… Zkrátka magoři (smích).

Jistě máte z výpravy nějaké kulinářské zážitky…

Samozřejmě, že někde je ta nabídka trošku omezenější, ale když není člověk moc vybíravý, nají se dobře všude. Protože jsme ale rozmlsaní Evropané, mělo u nás vždy navrch maso. Steaky z žirafy či zebry 
v Namibii byly boží. Argentinské grilování alias „asádo" je hotový rituál a v kombinaci s malbecem je to lepší jak sex. Bizon v USA, ale vůbec americké grilování a opravdové burgery jsou také výjimečná dobrota. Klokaní steaky a grilování
v Austrálii je rovněž neuvěřitelná záležitost. Abychom ale nepůsobili jako čistě masožraví, musíme vyzdvihnout ruský boršč či slovenské halušky. Ale jak bylo uvedeno v úvodu, dobře najíst se dá všude, jen nesmí být člověk vybíravý.

V které zemi, na kterém kontinentě se nejvíc pije?

Pije se všude. Teda aspoň my jsme pili všude. (smích) 
V Africe mají takovou obarvenou 
voděnku a říkají tomu pivo, ale s tím naším se nedá srovnat. Nicméně se tam také pije. V Jižní Americe je to hodně o víně a měli jsme možnost ochutnat modely, které nebyly jen tak 
nějaké a opravdu nám šmakovaly. Ruská vodka a vůbec kultura jejího požívání je přímo legendární. Ale je spousta dalších zemí, kde se s tím moc nemažou, a to je pak fůra srandy.

Vzpomeňte situaci, kdy jste měli chuť dát si opravdu velkého panáka.

Ať už z důvodu oslavy, či jako antistres jich bylo určitě víc. Například každé znovuzískání auta po přepravě přes moře. Dost často nám však lihoviny sloužily spíš jako medikament, jako dezinfekce vnitřní i vnější.

Kolik kabelek si z výpravy 
přivezla Kateřina?

No celkově se jich z cesty doma sejde kolem třicítky, ale většinou se jedná o dárky. Těch opravdu „expedičních trofejí" je jedenáct. Každá je jedinečná a každá má svůj jedinečný příběh!

Jak reagovali běžní lidé, ale například také celníci na minipáleničku z Nedakonic?
Většinou se nám ji dařilo utajit a provézt bez jejich vě-domí. Jediný případ, kdy byla objevena, byl v Austrálii bez naší přítomnosti. Tam také s největší pravděpodobností došlo k vylití prvních vzorků. Celníci v Austrálii jsou taková zvláštní odrůda tvorů, kteří si myslí, že mohou ničit cizí věci. Australský vzorek jsme však ubránili, ten do ruky nedostali, a tak dojel s námi.

Kolik vzorků jste nadestilovali?

Celkem jsme jich vypálili pět. První byl na rovníku Keni. Další jsme pálili opět na rovníku, ale v Ekvádoru v Jižní Americe. Třetí jsme chtěli pálit na obratníku v Austrálii, ale místo, které jsme plánovali, nám rozbagrovali, a tak se vzorek zrodil na zahradě naší kamarádky v Lakes Entrance. Čtvrtý jsme pálili na hranicích Evropy
a Asie, kousek od Jekatěrinburgu. Úmyslně jsme jej pálili na asijské straně. Poslední, za poslední navštívený evropský kontinent, jsme pálili symbolicky na Slovensku. Poslední večer předtím, než jsme překročili hranice do České republiky. Na terase motorestu před obcí Kúty, sedm kilometrů od domova.

Jeli byste znovu?

Určitě!

Cestovatelé budou hosty III. slováckého koštu slivovice 5. listopadu v uherskohradišťské Redutě. Minipálenici z Nedakonic, kterou vezli s sebou, 
a vzorky vypálených destilátů předají v Uherském Hradišti zástupcům Muzea pálenic ve Vlčnově. Zároveň bude tato mobilní pálenice vzor 1922 zapsána do České knihy rekordů.