VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Wojkovski: Psal jsem dopis Tonymu Blairovi

OLOMOUC - Na jeruzalémských školách se Zbyněk Wojkowski staral o volnočasové aktivity pro děti. V Hebronu pak pracoval pro místní organizaci zabývající se obnovou starého města.

7.12.2007
SDÍLEJ:

Zbyněk Wojkowski nad Jeruzalémem.Foto: DENÍK/archiv

Wojkowski, který je posluchačem Mezinárodních rozvojových studií na Univerzitě Palackého v Olomouci, strávil letos v Izraeli šest měsíců.

Rozhovor


* Izrael si letos připomíná 40 let od znovusjednocení Svatého města Jeruzaléma. Co je na tomto spojení života arabských a židovských obyvatel kontroverzní, jak napovídá název besedy (Ne)sjednocený Jeruzalém?

Situace v Jeruzalémě po čtyřiceti letech „sjednocení“ je ve skutečnosti naprosto odlišná: neexistují zde smíšené čtvrti arabských a židovských obyvatel, rozdělené jsou školské systémy i veřejná doprava. Arabské obyvatelstvo je zjevně diskriminováno, a to hlavně při územním plánování a dělení veřejných výdajů. To vše je ve velké míře umožněno pasivitou arabské populace -když někdo spolupracuje s městskou správou, je považován za zrádce národních zájmů, který uznal okupaci.

* Jak místní lidé prakticky zvládají život před, za a mezi všudypřítomnými ploty?


Především mnoho Palestinců, zvláště z předměstí Jeruzaléma, přišlo o možnost volně cestovat do Izraele. Ke vstupu potřebují speciální povolenku, kterou ovšem většinou nedostanou. Jsou pak odříznutí od zaměstnání, palestinských nemocnic, škol. Mnoho jich sice „dojíždí“ do města za prací načerno - skáčou přes sedm metrů vysokou betonovou zeď, popřípadě objíždějí všechny checkpointy, tedy kontrolní stanice, na vstupu do města a zkoušejí, kde je pustí vojáci i bez povolení. Nejde ale jenom o zdi - v celé oblasti na západ od Jordánu existuje velké množství uzavřených oblastí: vojenské prostory, izraelské osady, cesty určené výhradně pro izraelská auta… Palestinci jsou pak nuceni používat objížděk nebo vedlejších cest, mnoho farmářů tímto způsobem přišlo o přístup k sadům a pastvinám. Nadruhou stranu Izraelci mají ze zákona zakázán vstup do oblastí pod správou palestinské samosprávy. Běžní Palestinci a Izraelci se tak dnes takřka nesetkají, což dává extremistům z obou stran prostor k vymýšlení různých lží „o těch na druhé straně“.

* Jaká byla konkrétní náplň tvé práce v neziskových organizacích v Jeruzalémě a Hebronu v rámci projektu Evropské dobrovolné služby?


V Jeruzalémě jsem pracoval v oblasti školství a zdravotnictví. Narozdíl od západního břehu Jordánu, kde působí řada zahraničních organizací, je Jeruzalém z politických důvodů opomíjen. Původně jsem měl učit angličtinu na palestinských vládních školách. Jenže několik dnů po mém příletu začala měsíční stávka učitelů, neboť - jako většina zaměstnanců palestinské správy - nedostali šest měsíců zaplaceno. Do škol jsem se tedy dostal jen na několik dní na konci školního roku. Převzal jsem místo toho náhradní úkoly v kanceláři organizace, převážně administrativu. V Hebronu jsem pracoval v PR sekci Hebron Rehabilitation Committee, která se zabývá renovacemi historického středu města. Většinu času jsem komunikoval s evropskými partnery, neboť organizace připravovala sérii výstav o Hebronu a své práci. Jedna výstava byla i v Praze a v novémroce by měla zavítat i do Olomouce. Nejzajímavější pro mě bylo psaní zvacího dopisu pro Tonyho Blaira, mírového ambasadora OSN, EU,USA a Ruska pro Blízký východ -ten nakonec Hebron skutečně navštívil.

* Po tom, co jsi v Izraeli zažil a viděl, jakým směrem se podle tebe bude tamní situace vyvíjet dál? Považuješ za reálný vznik samostatného palestinského státu?

Člověk většinou po zhlédnutí reality ztrácí naději… Také mn se to stalo. Vznik jen malého palestinského státu na zlomku západního břehu Jordánu by si vyžádal vystěhování několika desítek tisíc izraelských kolonistů (z celkového asi půl milionu) a k tomu chybí v Izraeli dostatečně silný vůdce, jako byl třeba proklínaný Ariel Šaron. Navíc neexistuje shoda mezi izraelskou veřejností, o kterou by se politici mohli opřít. Nadruhou stranu sine umím představit, jak by dnešní palestinská samospráva takový stát spravovala. Osobně si myslím, že v lepším případě bude pokračovat současná mírná spolupráce, kdy Izrael zeslabuje bezpečnostní opatření a palestinská samospráva aktivně zasahuje proti radikálům. Život Palestinců se pak bude zlepšovat. Nebo se vůdcové „poštrachají“ a dojde k obnovení terorismu a Palestinci (a následně i Izraelci) se přikloní k extremistům a izraelská bezpečnostní opatření rozvrátí palestinské hospodářství. Něco takového se dnes děje v pásmu Gazy.

* Co ti z té oblasti navždycky zůstane v paměti?

Především různé způsoby, jakým Palestinci překonávají izraelské bariéry - sám jsem viděl například sedmdesátileté babičky, jak se drápají přes dvoumetrovou zeď a žiletkový drát. Ataké potřebu dávat si neustále pozor na jazyk, co, kde a komu člověk může nebo musí říct. Naco dále nezapomenu, je strach z cestování autobusem. Člověku to připadá jako paranoia, dokud si sám nezačne podezíravě prohlížet snědší spolucestující s velkým batohem. Ataky ty pozitivní věci: nádhernou krajinu, památky a hlavně pohostinnost Palestinců, kteří nesmírně oceňují, když někdo podporuje palestinskou věc. Taky jsem potkal mnoho milých Izraelců, ale těm jsem raději neříkal, co dělám.

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z OLOMOUCKA

Moje OlomouckoSportKulturaPodnikáníČerná kronika

7.12.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Policisté pátrají po tomto muži v souvislosti s vyšetřováním znásilnění v olomoucké části Hodolany
7

Znásilnění v Hodolanech. Policie hledá tohoto muže, neznáte ho?

Jakub Plšek na předsezonní tiskové konferenci
10

Jakub Plšek, práce všeho druhu. Nejnovější role? Chytrý útočník

Nepropásněte! Prvňáčci ze ZŠ sv. Voršily, ZŠ Štarnov a ZŠ Droždín

Ojedinělý seriál Deníku Naši Prvňáci pokračuje dalším dílem.

Jitka Molavcová věnovala do veletrhu oblíbený batoh i kabelku od maminky

Do kabel a do kabelek se podle herečky a zpěvačky Jitky Molavcové ukládá všechno, o čem lidé sní. Hned dvě tašky, v nichž jsou schovaná její přání, si budou moci pořídit i návštěvnice Kabelkového veletrhu Deníku 4. října v olomouckém kině Metropol.

Dvě ze tří nejnebezpečnějších míst v zemi jsou v Olomouckém kraji

Rovné úseky a frekventované křižovatky. Právě ty jsou nejnebezpečnější a řidiči by na nich měli co nejvíc zbystřit. A především v Olomouckém kraji.

Řidič vjel u Babic do protisměru a převrátil dodávku

Zranění řidiče a převrácená dodávka. Tak skončila nehoda u obce Babice, ke které došlo v úterý před desátou dopoledne.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení