Ne náhodou. Jeho máma je původem Češka a v Olomouci žije strýcova rodina.

Mladý Kanaďan je vnuk odvážného protikomunistického odbojáře, který musel i se svým bratrem v padesátých letech minulého století do komunistického vězení za velezradu.

Sloužili totiž u letectva a chtěli s dalšími kamarády „za kopečky“ i s letadlem. Když se bratři z vězení vrátili, oslavovali nadějné jaro, ale svoboda netrvala dlouho. Po příjezdu sovětských okupantů šířili vysílání svobodného rádia z Litovle, pracovali v tamní Tesle.

Brzy ale pochopili, že se zde Sověti usadí natrvalo. Tak raději emigrovali do Kanady, aby neskončili ve vězení znova. A Brandonovu tehdy sedmiletou mámu vzali s sebou.

„Vím o komunismu hodně, děda s babičkou mi o tom povídali dost podrobné historky. A ještě dnes je na Olomouci a okolí vidět, jak komunisté město zanedbali. Ještě bude dost dlouho trvat, než se z města stane útulné místo pro život,“ říká slušnou češtinou čerstvý absolvent Univerzity v Torontu, kde studoval management.

Hlavně prarodiče se postarali, aby vnuk rozuměl jejich rodné řeči.

První, co na letišti v Praze na začátku října vyjelo na pohyblivý pás, byla jeho hokejová výstroj. Kromě hokejky si přivezl vše a hned se pídil po možnosti zahrát si svůj oblíbený sport.

A brzy zapadl do sestavy týmu Milo Olomouc, který na Olomoucku hraje Okresní hokejovou ligu. Stal se tak prvním Kanaďanem, který na Hané bojuje o okresní titul.

„Je to bojovník k pohledání. Hbitý, rychlý, užitečný pro tým. Měli jsme před sezonou problém, nemohli jsme dát dohromady potřebný počet hráčů, ale i díky příchodu Brandona je nás teď dost,“ chválí posilu trenér Mila Štefan Gibala.

Strýc Ivo je majitelem firmy Algraf a právě tam teď Brandon poznává, jak těžká je práce v české reklamní agentuře.

„Nemáme to s kolegy lehké, pracujeme od rána do pozdního večera, takže čas na poznávání nových známých a na zábavu je prakticky jen o víkendu, a to ne vždy,“ naoko si stěžuje nová akvizice Algrafu.

Tam ale bude mladý Kanaďan pracovat už jen chvíli, protože se rozhodl, že začne vyučovat angličtinu.

„Nedělám to pro peníze, moje kurzy jsou levné. Rád bych poznal nové lidi a zároveň je něco naučil. Ale nevím, jestli není drzé chtít po lidech, aby si z letáků, které jsem roznášel například po vysokoškolských kolejích, bez chyby opsali mou e-mailovou adresu b.seupersadsingh@sympatico.ca,“ směje se Brandon svému složitému jménu.

„Ale dnes už si stejně každý každého najde na Facebooku, takže snad budu mít dostatek studentů, abych se nenudil,“ dodává stále usměvavý Brandon.

Co jej však v Olomouci netěší, jsou příliš úzké cesty, při řízení je zvyklý na větší prostor.

„A také mi vadí, že spousta řidičů se na silnicích chová, jako by byli šílení. Tomu vážně nerozumím, ohrožují sebe i druhé,“ všímá si mladík, který je jinak v Olomouci spokojený a těší se, že si rok na Hané užije.

Je to pravděpodobné i vzhledem k tomu, že si chválí krásu místních žen a chuť českého piva.

(pev)