Proti snaze přibrzdit export surového dřeva, víc ho zpracovat na zdejších pilách a dát práci lidem, asi nemůže nikdo nic namítat. Podpora pro nové pilařské kapacity, kterou chystá ministerstvo zemědělství (MZe), ale vůbec nemusí vývoz omezit. Zasáhne ovšem do silně konkurenčního prostředí, když novou fabriku zvýhodní před ostatními.

Podpora, kterou připravuje MZe vedené Marianem Jurečkou (KDU-ČSL), spočívá v garantování dodávek surového dříví ze státních lesů pro nové kapacity. A to za neprůhledných podmínek a za vágně nastavené ceny. Dřevo má být k mání za cenu v místě a čase obvyklou. „Při jejím stanovení budou vlastníci lesů vycházet z výsledků jiných kanálů, které v současné době využívají," uvádí mluvčí MZe Markéta Ježková.

Podpora pro nové pilařské kapacity, kterou chystá ministerstvo zemědělství, vůbec nemusí vývoz surového dřeva omezit.

Kolik suroviny mají státní lesy poskytnout novým vyvoleným? „V pilotní fázi projektu, která má trvat dva roky, se počítá s maximálním množstvím 500 tisíc metrů krychlových ročně," upřesnila pro Dotyk mluvčí ministerstva. Jak doplnila, zpočátku budou dodávky pocházet ze státních lesů. „Vstup do programu již přislíbil státní podnik Lesy České republiky. Nyní probíhají jednání s podnikem Vojenské lesy a statky a ministerstvem obrany jako jeho zakladatelem. Program je však otevřený i pro další vlastníky lesů," poznamenává Ježková.

Rozhodne neprůhledná komise

Kolik dřevozpracujících firem bude moci novou státní podporu využít, neumí Jurečkovo ministerstvo říci. „To nelze předem odhadnout," odpovídá mluvčí. O tom, komu stát dřevo zajistí, bude rozhodovat „odborná pracovní komise". Z návrhu programu není vůbec jasné, kdo v ní bude, čím se komise bude při udělování podpory řídit a kdo bude za celý program zodpovídat.

„Velikost podniku, který bude žadatelem o podporu, není nijak omezena," doplňuje Ježková. Štěstí přeje připraveným, a tím je firma Labe Wood, která se již delší dobu chystá postavit obří pilu ve Štětí na Litoměřicku. Garantované dodávky suroviny od státu investorovi jistě pomohou při jednání s bankou o úvěru. Dřevo se firmě snaží u státních a vojenských lesů zajistit přímo Jurečkův lesnický náměstek Patrik Mlynář. Na ministerstvo přišel z Asociace lesnických a dřevozpracujících podniků, zastupující zájmy velkých firem.

Přísun suroviny do Štětí

V korespondenci, k níž se magazín Dotyk dostal, náměstek Mlynář konkrétně vyčísluje, kdo a v jaké míře se má podílet na dodávkách dříví pro aktuální projekt Labe Wood. Plán je následující: Lesy ČR poskytnou minimálně 55 procent ze státem garantovaného objemu. Dalších alespoň 26 procent mají zajistit Vojenské lesy a statky. Téměř pětina dříví by pak měla pocházet z národních parků a hlavně od soukromých vlastníků lesů.

V prvních dvou letech by stát podle ministerského záměru přihrál firmě Labe Wood 30 procent potřebné suroviny. Ve třetím roce čtvrtinu a v dalším roce pětinu zpracovávaného množství. Cílová kapacita projektu s garantovanými dodávkami dřeva počítá s objemem jeden milion kubíků, uvádí se v rozpisu MZe. Ročně se v tuzemsku vytěží zhruba 16 milionů kubíků dřeva.

Rakouská společnost Labe Wood obdržela investiční pobídku ve výši až 498 milionů korun.

Na stavbu pilařského gigantu se společnost Labe Wood chystá už od roku 2012, kdy vznikla. O dva roky později obdržela od státu investiční pobídku. Za to, že s novou investicí za téměř 2 miliardy korun vytvoří 159 nových pracovních míst, může využít slevu na dani z příjmu ve výši až 498 milionů korun.

Komu vlastně stát takto pomáhá? Společnost s ručením omezeným Labe Wood vlastní z 65 procent rakouská dřevařská firma Holzindustrie Maresch se sídlem v Retzu, který leží blízko českých hranic nedaleko od Znojma. Pila v Retzu je z velké míry závislá na dovozu kulatiny z Česka. Dalších 25 procent v Labe Wood drží nadnárodní gigant Mondi, který ve Štětí vlastní papírnu. Třetím vlastníkem s 10 procenty je komanditní společnost S.B.Consulting, za níž podle obchodního rejstříku stojí dva Rakušané. Jeden z nich, Vídeňan Ernst Burger, je přímo i členem dozorčí rady Labe Wood.

Další gigant u Tábora

Státní pomoc v podobě garantovaného přísunu dříví by mohla využít i další rakouská společnost Schweighofer, která plánuje zpracovatelský závod na Táborsku. Původně chtěla obří pilu za čtyři miliardy korun stavět ve Vodňanech. Proti tomu se ale v referendu vyslovili místní občané. Rakouský investor si poté pro stavbu pilařského gigantu vyhlédl bývalé vojenské letiště Všechov u Tábora.

Výstavbu závodu na zpracování dřeva zvažoval také šéf státních Lesů ČR Daniel Szórád. Plán, o němž mluvil vloni, ale nejspíš nebude v souladu s aktivitami MZe coby zřizovatele státního podniku.

Velkou a moderní zpracovatelskou kapacitu postrádá také Agrofert, jehož lesnické firmy si díky státním zakázkám vedou stále lépe. O tom, že by měl majitel agrokolosu Andrej Babiš v šuplíku nachystaný projekt na novou velkou pilu, se dá jen spekulovat. Vzhledem k tomu, že Babiš staví svou skupinu na výrobních vertikálách, by ale takový plán nebyl od věci.

Malé pily v ohrožení

Nač podporovat nové pily, když kapacit na pořezání dříví je v Česku víc než dost? To je jeden z hlavních argumentů, proč chystanou státní podporu pro nové pily svorně odmítají dřevařské svazy a asociace, které se jinak zpravidla na ničem neshodnou.

„Málokterým současným zpracovatelům se může líbit, když se jejich konkurence bude budovat za podpory státu," kritizuje ministerský záměr předseda Společenstva dřevozpracujících podniků Petr Pražan. Chápal by snad, pokud by šlo o podporu malých a středních podniků. Chystá se však velká investice.

„Výsledkem bude, že skončí menší a střední pily a klesne zaměstnanost v oboru," varuje Pražan. Připomíná, jaký efekt mělo spuštění velké pily v Paskově před 12 lety: „Zaměstnali tam 130 lidí. V okruhu 120 kilometrů ale zanikly menší pily, o práci tak přišla více než tisícovka lidí. Export kulatiny to neomezilo, vyváží se ještě víc."

Proti programu v navrženém znění je také Asociace lesnických a dřevařských podniků. „Přinese to víc škody než užitku. Zničí se spousta malých pil ve spádové oblasti. Proč chce ministerstvo zemědělství pod vedením KDU-ČSL házet klacky pod nohy malým a středním podnikům?" podivuje se výkonný ředitel asociace Zdeněk Musil. Asociace sdružující velké zpracovatele trvá na tom, aby se garance dodávek státního dříví týkaly všech. Tedy i současných provozů, pokud rozšíří výrobu.

„Dopředu také musí být jasně dané, jak se bude stanovovat cena takového dřeva," zdůrazňuje Musil. Formulaci, že dodávky budou za cenu v místě a čase obvyklou, považuje za velmi neurčitou a netransparentní.

Jurečkovo ministerstvo chce do programu vtáhnout také lesy, které spravuje ministerstvo obrany prostřednictvím podniku Vojenské lesy a statky. Tady ovšem podle informací Dotyku narazilo. Vojenské lesy se připojí pouze za podmínky, že se dřevo bude prodávat přes komoditní burzu v Kladně. Bude tedy dostupné pro všechny a za reálnější cenu. Tím ale padá výsada pro nové kapacity, kterou razí Jurečkovo ministerstvo.

Nemůže počítat ani s přísunem dřeva od Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů. „Máme společný obchod se dřevem, ročně zobchodujeme už řádově statisíce kubíků. Prodáváme ale firmám, které známe, a máme smluvně dané podmínky dodávek," říká předseda sdružení František Kučera. Jak dodává, nemůže členy sdružení zavázat k tomu, aby prodávali kulatinu do nějakého pilařského provozu, aniž znají cenu a obchodní podmínky. „Ať se rozhodne každý vlastník sám, jestli chce touto cestou dřevo prodávat," poznamenává Kučera.

Proč tolik dřeva mizí v zahraničí? Důvodem je naprosto volný obchod se dřevem.

Je také otázkou, co vlastně může garantovat státní podnik Lesy ČR. Sám dřevo nemá, patří totiž těžařským firmám, které si podnik vybral v tendrech na lesnické práce. „Státní podnik nijak nemůže ovlivnit, aby těžaři kulatinu nevyváželi," připomíná Petr Pražan. Proč tolik dřeva mizí v zahraničí, přičítá naprosto volnému obchodu se dřevem. „Jsme taková výprodejna. Kdo zaplatí o euro víc, je to jeho," poznamenává.

Ještě na jednom se dřevaři shodnou. Pilařských kapacit je v tuzemsku dost a mnohdy ani nejedou na plný výkon. Místo, aby stát podporoval někoho, kdo tu pořeže dříví, měl by spíš motivovat k většímu využívání dřeva. Jako to dělají třeba v Rakousku. Protihlukové stěny nestavět z betonu, ale ze dřeva. Ve veřejných zakázkách dát podmínku, že okna na budovách budou dřevěná, ne plastová.