VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Fabíková: Už chci jen pravidelně trénovat

Olomouc - Neuvěřitelný příběh německého angažmá Lucie Fabíkové nekončí. Když před rokem a půl do německého Thüringer HC přestupovala, neskrývala své nadšení a chuť. Loňskou první sezonu se sní táhla podivná série zranění, která bohužel neskončila sposledním loňským zápasem.

2.1.2008
SDÍLEJ:

Fabíková se prodírá obranou soupeře.Foto: DENÍK/archiv

Ještě než se mohla pořádně obout do letní přípravy, musela na čtyři měsíce zapomenout na házenou. Teď už je konečně zpět a dle svých slov už si velké mety neklade. „Už si dávám jen postupné cíle. Tím prvním je vytrvale a pravidelně trénovat, abych mohla hrát,“ přiznává spokorou hráčka svelkým házenkářským srdcem.

Rozhovor

Vtéto sezoně jste se chtěla po loňské sérii zranění konečně předvést. Ale na podzim jste toho zase moc neodehrála,že?

Dostaly jsme na celé léto skutečně brutální tréninkový plán. Hned po nástupu zdovolené nás čekaly testy, kde se vše ukázalo, a kdo neuspěl, tak byl potrestán jak finančně, tak ipsychicky. Takže já jsem strávila dovolenou vŘecku běháním. Pak přišlo soustředění a já hned druhý den odpadla snohou. Nejdřív si mysleli, že mám obnovený zánět chodidla zloňska, ale na konci soustředění mě poslali na rentgen a magnetickou rezonanci a zjistilo se, že mám zátěžovou zlomeninu chodidla sdobou léčení od dvou do čtyř měsíců. Bylo to přímo uprostřed chodidla, takže to nešlo řešit žádnou dlážkou. Dostala jsem sádru, berle, domů iobrovský magnetický přístroj a léčila jsem se doma. Do přípravy jsem tak nastoupila až vpolovině října, kdy nám zbývaly do konce sezony tři zápasy.

Ale už vprvních utkáních sezony jste byla uvedena vzápise.Proč?

Bylo to omylem, protože jsme měli hodně zraněných hráček a někdo musel být na soupisce uvedený. Poté se stala zajímavá věc. Každé zranění má určité průběhy– tři týdny nemůžeš vůbec chodit, pak můžeš chodit, ale jen přes patu, potom můžeš chodit přes špičku. Pak můžeš začít běhat. Nejdřív na tartanu, pak na trávě, na betonu, vlese a až nakonec může člověk jít do haly. Na konci září přišel fyzioterapeut, neměla jsem za sebou jediný trénink a on mi řekl: „Vsobotu jdeš do zápasu, máme velkou marodku, potřebujeme, aby tam aspoň někdo seděl.“

Těšila jste se, nebo převládal strach?

Měla jsem obrovský strach a vtuhle chvíli jsem se opravdu netěšila, protože jsem vlastně tři měsíce nebyla vhale. Připadala jsem si, jako bych nikdy házenou nedělala. Vždycky mi vadí, když mám dělat něco jen napolo, a teď jsem věděla, že naplno nemůžu. Trenér sdoktorem se samozřejmě hádali, ale bylo potřeba, aby někdo na lavičce seděl, takže jsem tři zápasy strávila takto a vpolovině října jsem poprvé nastoupila do zápasu proti Ketschi. To byl poslední zápas před reprezentační pauzou. První zápas, kdy jsem ale skutečně mohla hrát naplno, byl až 22.října sNorimberkem.

Ten vám celkem vyšel, dala jste šest branek, že?

Byla jsem strašně nabuzená. Celou dobu mě drželi vposilovně, a já byla jak malý Rambo. Hrozně jsem se těšila, ale pořád se vklubu báli, že to není pořádně doléčené a že se mi to vrátí, takže jsem se až do pauzy vlistopadu objevovala na hřišti spíše jen sporadicky. Opravdový zápas, kdy jsem hrála celých šedesát minut, přišel až poslední pátek před Vánocemi vpoháru proti Ketschi.

Přišly i myšlenky na konec

 

Jak jste snášela další zranění psychicky?

Bylo to pro mě těžké. Už jsem se cítila, že jsem na konci. Nejsem typ, který by tohle dokázal hodit za hlavu, spíš se pořád ve všem piplám. Strašně jsem se trápila, ale ještě mnohem víc jsem trápila lidi kolem sebe (smích). Za to, co se mnou zažili doktoři a fyzioterapeuti, se jim zpětně omlouvám, vůbec to neměli jednoduché.

Jak vnímali další zranění vklubu?

Jak se mi to stalo, tak jsem to psychicky moc nezvládala a vtu chvíli jsem opravdu chtěla končit. Bylo mi to strašně trapné, zavolala jsem trenérovi a vážně jsem mu řekla, že jsem do Erfurtu přišla hrát házenou, ale budu naprosto souhlasit stím, když předčasně ukončíme mou smlouvu. On mě ale strašně podržel a řekl mi, že za čtyři měsíce budu zpátky a že mě potřebuje. Kdybych ale zaslechla jediné slovíčko vyčítání, tak bych už byla zpátkydoma.

Honily se vám hlavou imyšlenky na konec sházenou?

Napadlo mě to. Všechno beru strašně emocionálně a spontánně. Vždycky to pálím, jak to zrovna cítím. Každý návrat po zranění tě strašně bolí, a když jsem včervenci viděla, že na hřiště se dostanu vpolovině října, tak mě to skutečně napadlo. Aco bych dělala bez házené? Být učitelka by mě moc bavilo, ale možná bych chtěla něco dělat sjazyky nebo vcestovním ruchu. Vždycky jsem ale viděla jen házenou, ale teď jsem si idíky příteli udělala průvodcovské zkoušky, a to by se mi taky líbilo.

Vlétě vám vErfurtu končí smlouva, už víte, co budedál?

Teď jsme se bavili opříštím roce a trenér mi na rovinu řekl, že toho ode mě herně moc neměl, ale že půjde do rizika, a přesto stojí oto, abych zůstala.

Znamená to, že jste kontrakt prodloužila?

Ještě ne, oficiálně se to bude podepisovat asi vlednu. Většinou se to podepisuje na dva roky, ale obě strany se shodly, že vzhledem ke zkušenostem smými zraněními to podepíšeme jen narok.

Bude česká dvojka řádit?

 

Vlétě přišla do klubu aktuálně nejlepší česká házenkářka Martina Knytlová a daří se jí skvěle. Je mezi nejlepšími pěti střelkyněmi celé soutěže, takže potíže saklimatizací vnovém prostředí vůbec neměla?

Čekala jsem, že se jí bude dařit, protože za dobu svého působení vzahraničí se neuvěřitelně vystřílela. Unás to bylo ještě podmíněno tím, že na začátku sezony jsme měli skutečně jen sedm hráček, takže naši hru musela táhnout křídla. Na pravém křídle máme českou reprezentantku Martinu a na levém zase německou reprezentantku.

Jaké to pro vás bylo mít vedle sebe spřízněnou krajanskouduši?

Je to strašně fajn. Když nás Němky štvou, tak si zalezeme dohromady a probereme to. (smích) Moc jsem se těšila, jak budeme hrát spolu a vyhovíme si, protože se známe. Teď se nám povedl zápas vpátek, kdy to bylo, jak se unás říká, „já na bráchu, brácha na mě“. (pozn. Knytlová dala deset branek, Fabíková devět) Přesně na tohle jsem se těšila.

Klub má vysoké ambice, ale po více než polovině základní části je sedmý. Převládá zklamání, nebo se to bere kvůli absencím jako úspěch?

Zklamání je veliké. Na začátku byl cíl čtvrté místo a pohárové ambice, ale to se muselo těsně před začátkem sezony přehodnotit. Mělo se hrát ostřed tabulky a nějakými kličkami se pokusit dostat do pohárů. Po sezoně nám odešlo sedm hráček a přišly dvě. Trenér počítal se třemi spojkami do základu, ale ty mu odešly. Takže si půjčoval dorostenky.

Zlaté časy v Olomouci

 

Sledujete letošní výkony olomoucké Zory?

Vím, že se jim daří a hrají ievropský pohár. Strašně to holkám přeju, je to velký zážitek a kvůli pohárům se házená hraje. Už to není jen osportu, ale iokultuře a poznávání. Ale byla jsem ztoho takovým způsobem trochu smutná, protože když jsem hrála vOlomouci, tak jsme měli pětkrát bronzovou medaili, dvakrát jsme byli mistři, ale poháry jsme nikdy nehráli. Ato, kvůli čemu jsme pak odešly hrát do ciziny, se teď vOlomouci hraje. Ale strašně jim to přeji, sleduji výsledky, akorát teď neměli moc velké štěstí při losu, když dostali rumunské družstvo.

Nabízí se srovnání vašeho tehdejšího zlatého týmu se současnou Zorou, která momentálně také kraluje českým týmům. Co otom soudíte?

Do toho bych se radši nepouštěla, protože vždycky budu mít subjektivní pocity a na náš tehdejší tým nedám dopustit. Tehdy jsme spolu vyzrávaly, přitom na začátku jsme si spolu sÁďou Poláškovou a Martinou Šaškovou nedokázaly vedle sebe porozumět. Ale tím, že jsme spolu pět let hrály pohromadě, tak jsme si to pak házely naslepo. Pak jsme si rozuměly nejen na hřišti, ale byly jsme iúžasná parta. To byly skutečně zlaté časy. Teď je vidět, že po čtyřech letech tým také dozrává, ale srovnání bych se zdržela.

Zažila jste někdy podobnou partu ijinde?

VNěmecku je to jiné, nejsou tolik přátelští. Ale letos máme podstatně lepší kolektiv než loni, krize nás stmelila a Němky zjistily, že nás, cizinky, potřebují. VNorsku byly holky strašně fajn, ale lepší než vOlomouci to nebylo.

Konečně to vypadá, že jste definitivně zdravá. Sčím chcete jít do jarníčásti?

Už si dávám jen postupné cíle. Tím prvním je vytrvale a pravidelně trénovat, abych mohla hrát. Máme dobrého trenéra, který mě naučí spoustu věcí. Jako střední spojka se potřebuji se sehrát sholkama, a když spolu nemůžeme trénovat, tak je to oničem. Moc bych si topřála.

Myslíte ina reprezentaci?

Kdo mě zná, tak ví, že pro reprezentaci jsem schopná udělat cokoliv. Teď jsem tam ale dva roky nebyla, takže nevím, jestli na dalším srazu budu, protože je to jen na rozhodnutí trenéra. Za sebe mohu jen říci, že mám obrovské přání reprezentovat, a pokud se mi vyhnou zranění, tak mohu reprezentaci pomoci. Mohu jen doufat, že na mě nezanevřeli.

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z OLOMOUCKA

Moje OlomouckoSportKulturaPodnikáníČerná kronika

2.1.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Takto vypadá klokan Kuki, který utekl chovateli až z Mohelnice. Objevil se v minulých dnech poblíž Jihlavy.

Klokan utekl chovateli z Mohelnice, objevil se v Jihlavě

Hitem letošní letní etapy Flory 2017 je výstava terakotové čínské armády.
17

Letní Flora zve na setkání v Rajské zahradě, terakotovou armádu i řadu hvězd

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

Pekárek: Na tuto úroveň už by se basket v regionu těžko vracel

/ROZHOVOR/ Značnou krizí si v loňském roce prošli basketbaloví Orli z Prostějova. Tým z české nejvyšší souteže nakonec zanikl a na Hané se zrodil nový subjekt – Basketbal Olomoucko. Klub získal licenci pro Kooperativa NBL od zaniklého Prostějova a na stejném místě jako loni se tak budou hrát znovu zápasy domácí basketbalové elity.

Pedagogové se učí, jak připravit výuku tak, aby mělo šanci učit se každé dítě

Podpora rozvoje dětského čtení, čtenářské gramotnosti a přípravy výuky tak, aby mělo šanci učit se skutečně každé dítě ve třídě. Jak na to, zjišťují až do soboty 19. srpna pedagogové na Letní škole pro učitele v Hrubé Vodě, místní částí Hluboček na Olomoucku.

AUTOMIX.CZ

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Kromě přepravy cestujících je auto od nepaměti využíváno k převozu nákladu. A jak dnes uvidíte, je tím myšleno doslova jakéhokoliv nákladu. Připravte se na bizarní přehlídku převážených věcí všeho druhu, kdy vás už nepřekvapí ani auto naložené v dalším autě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení