Letos levé křídlo s reprezentačními zkušenostmi nebylo tou hrozbou jako v minulosti a po Novém roce se čím dál častěji skrývalo ve stínu talentované Romany Tomečkové. Na lepší časy se blýsklo až v posledním kole, kdy z dobrého výkonu týmu vyčnívalo šest branek Stuchlové. Samotná hráčka věří, že teď už se bude blýskat častěji.

Rozhovor

Jak se cítí nejlepší střelkyně?

O pocity moc nejde, ale konečně mi to tam po dlouhé době zase padalo. Hodně velkou roli v tom samozřejmě hrály rychlé protiútoky. To nás podle mě dovedlo k vítězství nad Bratislavou.

Začátek vám přitom moc nevyšel, prohrávaly jste 4:7…

Měly jsme hodně technických chyb hlavně v útoku. Chtělo to trošku rozhýbat, tak jsem se snažila chodit do brejků, což se mi docela dařilo. Celý útok ale dokázala probudit především Verča Hejtmánková.

Nebyl už celý tým po třech porážkách v řadě trochu psychicky dole?

Určitě jsme se cítily pod tlakem, protože nám šlo o šesté místo v interlize, což byl náš předsezonní cíl. Výhru jsme ale potřebovaly i proto, abychom se uklidnily a pořádně se motivovaly před blížícím se play- off.

Nervozita na vás nedolehla? Pomalejší začátek do utkání by to naznačoval…

S tlakem samozřejmě souvisela i nervozita, ale myslím si, že tentokrát nám utkání docela vyšlo. Měly jsme i štěstí a nevyhnuly se nám ani problémy, takže úplně perfektní utkání to z naší strany asi nebylo. Ale po psychické stránce jsme to zvládly.

Jste jedna z nejzkušenějších hráček v týmu, ale vaše výkony jsou letos trochu za očekáváním, že?

Celý letošní rok mi moc nevyšel. Od ledna jsem ani moc nehrála, ale čím to je, nevím. Snad psychickou stránkou… Moc jsem si na trénincích nevěřila a v zápasech to pak samozřejmě nemohlo být lepší. Tentokrát mi celkem sedla soupeřova brankařka, takže doufám, že už forma jen poroste a do play- off se konečně chytím.