Bank: Jsem strašně naštvaný na pořadatele
Ruda nad Moravou - Jako filmová hvězda přiletěl domů nejlepší český alpský lyžař současnosti Ondřej Bank. Z nemocnice v Kitzbühelu, kde byl před týdnem operován po těžkém pádu, ho vrtulník snesl po třech hodinách letu na fotbalové hřiště pár metrů za domem, kde žije se svými rodiči.
Jan Kastner
0×video 0×audio 0×foto 0×komentářů 22.1.2008 7:45 aktualizováno 22.1.2008 11:29
Kdo ale čekal, že ze záchranářského stroje vynesou zdecimovaného pacienta, musel být zklamán.
Bank z vrtulníku seskočil a jen s pomocí berlí přeběhl stometrovou vzdálenost mezi vrtulníkem a automobilem, kterým pak odjel domů. Evidentně dobře naladěn ochotně pózoval fotoaparátům a odpovídal na otázky.
Máte tři zlomeniny na pravé noze, ale vypadáte spokojeně…
Já jsem nadšený z toho vrtulníku. Já po operaci jen ležel v nemocnici, byla to strašná nuda a teď tohle. Vážně to byl zážitek. Sedm set kilometrů jsme s mezipřistáním v Českých Budějovicích zvládli za tři hodiny. To je něco. Brácha se z Kitzbühelu musí vracet autem (smích).
Nicméně letos se v Kitzbühelu kromě vás těžce zranil i Američan Macartney a Rakušan Buder, čím to je?
Pořadatelé v Kitzbühelu… jak to říct… jsou to hovada. Oni jsou spokojení. Jejich závod se zviditelnil, co na tom, že se pár lyžařů přizabilo. Ta trať byla špatně připravená. Byla hrbolatá a ten skok, na kterém jsem spadl, ten byl také postaven tak, že se skoro nedal absolvovat. To nebyl závod, ale boj o přežití.
Vypadáte hodně naštvaně, když o Kitzbühelu mluvíte.
To mi věřte, jsem strašně naštvaný, takhle se to nedá dělat. Postavit takovou trať, kde závodí čtyři jezdci a ostatní jedou tak, aby přežili, to nemá smysl. Ať je závod těžký, ale musíte bojovat jen se soupeři a svými osobními limity, ne o holý život.
Tohle si pořadatelé v Kitzbühelu neuvědomují?
(dlouho přemýšlí) Já nevím co na to říct, mám na to svůj názor. Oni se vážně chtěli zviditelnit tím, že postaví tak strašnou trať, že to pár lidí odnese.
Když jste letěl vzduchem, kdy jste začal tušit, že to nezvládnete?
Asi tak v polovině letu jsem si říkal, že letím vysoko a dlouho. To jsem se začal připravovat na to, že ten skok neustojím a snažil jsem se dopadnout tak, abych se moc nevykostil.
Vy jste dopadl, natřikrát si zlomil pravou nohu a po břiše setrvačností doklouzal do cíle. Pamatujete si to?
Já si pamatuji všechno.
Promiňte, ale jaké to byly pocity, když jste jel po břiše do cíle?
Já samozřejmě věděl, že mám polámanou nohu, už při dopadu jsem cítil, jak mi v ní ruplo. Ale v Kitzbühelu jsou na tyhle věci dobře připravení. Hned mi dali injekci proti bolesti, převezli mě do nemocnice, takže jsem to zvládl dobře i díky známým i neznámým, kteří mi přes esemesky a maily přáli všechno nejlepší, za což jim moc děkuji.
O svém zranění mluvíte, jako by se nic nestalo.
Já jsem na zranění zvyklý, jsem pořád zraněný. Dřív jsem to prožíval, vyčítal jsem si, že jsem udělal chybu a kvůli tomu přicházím o závody. Ale teď už vím, že takové věci k tomuto sportu prostě patří, nemá cenu se v tom pitvat.
Víte o tom, že se na stejné sjezdovce těžce zranil i Američan Scott Macartney, který upadl do bezvědomí a musel být udržován v umělém spánku?
(Bank už evidentně nechce na tohle téma mluvit) Sledoval jsem to.
Proti němu jste dopadl ještě dobře…
Já tohle nesrovnávám. Jsem vážně naštvaný, co na nás v Kitzbühelu připravili.
Jak vaše pády prožívá vaše maminka?
Já ani nevím. Vždycky to za mě schytá můj brácha (Tomáš Bank je manažerem Ondřeje – pozn. red.). Když se něco stane, tak než já absolvuji ošetření, volá mamka bráchovi a ten to všechno vyfiltruje (smích).
Vy máte za sebou řadu zranění, víc než kaskadér, že?
No, ale teď jsem si polámal pravou nohu, tu jsem ještě zlomenou nikdy neměl. Jinak jsem měl snad všechno, už jsem i krvácel do mozku.
Čtěte související:
