„Vrátit se do stovky je moje priorita. Věřím, že to bude co nejdříve,“ říká sedmadvacetiletý tenista, který se v příštích dvou týdnech představí na turnajích v Polsku.

Jak se zrodilo vaše úspěšné tažení v Německu?

Bylo dobré rozhodnutí, že jsem vynechal kvalifikaci na Wimbledon a místo toho jsem měl desetidenní kvalitní přípravu, kterou jsem už dlouho neměl. Před začátek sezony to bylo ovlivněné zraněním achillovky, takže jsem byl hodně rád, že jsem to absolvoval, a hned se to projevilo. Opravdu jsem se cítil dobře a odehrál jsem, myslím, dva velice dobré turnaje.

V Marburgu jste skončil ve finále na raketě domácího Bjorna Phaua, v Braunschweigu jste v semifinále podlehl Lukáši Rosolovi – pozdějšímu vítězi turnaje. Předvedl jste na turnajích svoje momentální maximum?

Samozřejmě to mohlo být ještě malinko lepší. Trochu mě mrzí finále s Phauem (výsledek 4:6, 6:2, 3:6, pozn. red.), protože, kdybych ve třetím setu zahrál trochu lépe, tak jsem to mohl vyhrát. Ale zaplaťpánbůh za to, že jsem ty turnaje odehrál, tak jak jsem je odehrál.

Během obou turnajů jste zvládl otáčet i nepříznivě se vyvíjející zápasy. Je to známka toho, že se dostáváte zpět do pohody?

V Marburgu jsem hrál v jeden den semifinále i finále. Dohromady to bylo pět setů a byl jsem úplně v pohodě. Na to jsem navázal těžkými zápasy v Braunschweigu, takže myslím, že to bylo všechno v pořádku. Samozřejmě ke konci už trochu síly ubývaly, ale myslím, že je to normální, když člověk během dvanácti dní odehraje nějakých devět zápasů. Ke konci jsem toho už pak měl plné zuby.

Byl jste blízko svému prvnímu letošnímu titulu. Věříte, že se vítězství na turnaji již brzy dočkáte?

Bylo by to krásné vyhrát, ale musím jít postupně. V pátek (dnes, pozn. red.) odlétám na další dva challengery do Polska. Na sto pětadvacítku do Sopot a pak na stovku do Poznaně. Kdyby se mi aspoň jeden podařil až do konce, tak bych byl spokojený.

Díky dvěma vydařeným turnajům jste se posunul v žebříčku na 143. místo. Boj o návrat do světové stovky tedy nevzdáváte?

Kdybych ho vzdal, tak bych netrénoval a nejezdil po turnajích. Vrátit se zpátky do stovky je můj prvořadý cíl, protože tam se hrají grandslamy a ATP turnaje, jsou tam větší body i peníze. Takže vrátit se do stovky je moje priorita. Doufám, že to zvládnu co nejdřív. Nechci si dávat cíle, kdy by se mi to mělo podařit, ale věřím, že to letos určitě bude.

Budete v nejbližších týdnech dávat přednost výhradně challengerům, nebo budete zkoušet i kvalifikace na velké ATP turnaje?

Nemám to zatím v plánu, protože ty kvalifikace jsou příliš špatně bodované. Člověk musí vyhrát tři těžké zápasy v kvalifikaci a pak ještě aspoň jeden v hlavní soutěži, aby měl ty samé body, jako když na challengeru uhraje dvě kola. Já myslím, že bodování od ATP je postavené úplně na hlavu. Kvalifikace ATP jsou strašně málo bodované a pro hráče, který se chce dostat zpět nahoru, je daleko výhodnější hrát ty větší challengery.

Co říkáte na úspěch své týmové spoluhráčky z TK Agrofert Prostějov Petry Kvitové?

Je to fantazie. Vyhrát grandslam a navíc Wimbledon, který je specifický, a říká se, že to je asi největší turnaj, který hráč může vyhrát, to je naprostá paráda. Moc jí to přeji, je to strašně hodná holka a myslím, že pokud bude zdravá a bude dál takhle pracovat, tak to nemusí být její poslední grandslamový titul.