VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Marek Spáčil bilancuje nepovedenou Rallye Dakar 2011

Buenos Aires – Letošní Rallye Dakar nepřinesla pro Czech dakar Team moc pozitivního. Obě tatrovky skončily hned v úvodu soutěže, Jaroslav Lamač s Martinem Kolomým se zranili a museli do nemocnice. Přinášíme ohlédnutí za náročným závodem z pozice Marka Spáčila, manažera a jezdce Czech Dakar Teamu.

14.1.2011
SDÍLEJ:

Olomoucký závodník Marek SpáčilFoto: DENÍK/Jiří Kopáč

Bezproblémové přípravy. Průběh byl až překvapivě hladký, v týmu vládla pohoda, auta nám připlula nepoškozená, přípravy před přejímkami byly také bez potíží.

Technické přejímky byly bez jediného problému. Následoval start a první přejezd, do téhle doby bylo vše v nejlepším pořádku.

Začátek rallye

V první ostré etapě se začala naše smůla projevovat na Martinově tatře. Ve vysoké rychlosti mu praskla levá zadní pneumatika a auto skončilo levým bokem ve stromě.

Naší posádce se celkem dařilo, jeli jsme na jistotu, a i tak jsme v etapě dojeli šestí. Martinovo auto se našim šikovným mechanikům podařilo dát dohromady tak, že by málokdo poznal předchozí střet se stromem, a na start do další etapy odjelo v technicky perfektním stavu.

První odstoupení

Druhá etapa byla konečná pro naši posádku Spáčil, Vršecký, Vodrhánek. Do etapy jsme vystartovali šestí hned za Andrém de Azevedem a to bylo dobré, protože André je skvělý pilot se skvělým nářadím.

Před námi nebyl nikdo, kdo by nás brzdil a prášil. Jelo se perfektně, rychlá rallyeová trať nám vyhovovala a tatra s novým CAT motorem fungovala skvěle.

Díky motorové brzdě jsme mohli šetřit brzdy a využívat je tam, kde byly opravdu zapotřebí. V první třetině etapy jsme se přiblížili i k Andrému de Azevedovi.

V tom okamžiku nás ale začalo zlobit řazení a nešla nám zařadit velká pětka. Začali jsme tak ztrácet na dlouhých rovinách, kde se dalo jet 150 km/hod, a my jeli pouze 120 km/hod.

K tomu se přidal problém s plynovým pedálem, ten se začal zasekávat. V jedné zatáčce jsme kvůli němu vylítli mimo trať, naštěstí nám nic nepřekáželo v cestě a byli jsme schopni se okamžitě vrátit na trať a pokračovat dál.

Po jisté době jsme byli nuceni zastavit, protože vracení pedálu nohou začínalo být nebezpečné. Když jsme prováděli provizorní opravu, předjelo nás několik kamionů a my jsme po dokončení prozatímní opravy pokračovali také. Pak to přišlo…

Nehoda samotná vypadala velmi nevinně – dlouhá táhlá zatáčka projetá lehkým smykem pod plynem, následovalo esíčko, kde bylo zapotřebí okamžitě ubrat, což se nestalo díky opět zaseklému plynovému pedálu.

Vím, že jsem vymáčkl spojku a snažil se auto srovnat, ale už bylo pozdě, auto bylo moc rychlé a rozjeté. Cesta byla úzká a obklopená obrovskými balvany, takže na nějaké velké manévrování nebo výlet mimo trať nebyl prostor.

Všechno se seběhlo strašně rychle, levé přední kolo se zakouslo do meze. Pamatuji si jen, že první přemet byl pomalý a v tu chvíli jsme věděli, že půjdeme přes boudu, ale ne po boku, ale podélně.

Pak jsme vypadali, jako když hodíte kostku, ovšem devítitunovou. V takové chvíli nevnímáte, jste-li hlavou dolů nebo nahoru, jen čelíte zdrcujícím ranám, které dostáváte neočekávaně ze všech stran.

Najednou jsme stáli zpět na kolech, koukám na posádku, ptám se, zda jsou v pořádku, a po utvrzení, že ano, chci pokračovat.

Auto je na kolech, motor CAT dále běží ve svém lokomotivovém rytmu…

Zjišťuji, že nejde řadit, že se můj prostor pro řízení značně zmenšil a že volant je úplně někde jinde, než původně byl. Podaří se mi tam něco zařadit a odjíždíme mimo trať, abychom nezpůsobili další nehodu, protože místo je velmi nepřehledné.

Teprve později zjišťuji, že se jen s obtížemi vysoukám z auta, mám pohmožděnou a pořezanou ruku od rámu, který se dostal až k volantu. Po kontrole auta jsme si uvědomili, že v závodě končíme.

Autu sice kromě kabiny nic není, ale právě kabina a její vnitřní rám jsou natolik zdemolované, že by nás do závodu zpět bezpečnostní komisaři stejně nepustili. Na autě jsme provedli alespoň základní opravy, abychom byli schopni dojet do přístavu.

Další různá poranění a modřiny člověk objevuje až později, spíše druhý den. Vnímám velkou diskusi kolem bezpečnostního prvku HANS. Myslím, že nám nepomohl, ale ani neublížil.

Tolik k mojí nehodě, je to pro mě ponaučení a určitě jsem tímto získal spoustu cenných poznatků ke zlepšování a vylaďování naší závodní techniky. Byť to byla smůla, tak v té smůle jsme měli daleko více štěstí, že se nikomu nic nestalo.

Druhé odstoupení

Třetí etapa byla osudná pro náš druhý kamion s posádkou Martin Kolomý, Jaroslav Lamač a David Kilián. Průběh této nehody nebudu komentovat, neb mi to nepřísluší.

Okomentuje ji Martin, hned jak mu to jeho zdravotní stav dovolí. Bohužel, v této nehodě došlo ke zranění páteře Martina a Jardy.

Jsou v provinční nemocnici v Saltě. Místní hygiena je tragická. Jarda je úspěšně po operaci dvou rozdrcených obratlů.

Martinovo zranění se obešlo bez chirurgického zákroku, a tak je „pouze” ve speciálním krunýři, který mu brání v pohybu a pomůže mu zhojit jeho prasklý obratel.

Oba se cítí lépe a to je pro všechny ta nejlepší zpráva, kterou jsme během letošního Dakaru dostali. Nejhorší dojem na mne udělaly české pojišťovny a lékařská zařízení, které především řeší, kdo vše zaplatí, a vůbec je nezajímá zdravotní stav zraněných a to jak jim pomoci.

Naopak musím pochválit a poděkovat zastupitelskému úřadu v Buenos Aires, který nám ochotně pomáhá a vyvíjí maximální úsilí, aby naši jezdci dostali tu nejlepší péči a byli co nejdříve transportováni do Česka.

O Dakaru. Letošní Dakar má opět velkou úmrtnost aut. Myslím, že pořadatel tak trochu přeceňuje síly závodníků, zejména pak dlouhými přejezdy. Je nesmysl přejíždět 500 km a pak 200 km závodit, navíc když přejezd je v podstatě závod po silnici.

Například přejezd před naší nehodou byl 114 kilometrů a měli jsme na něj pouze 1 hodinu a 35 minut, přičemž se 50% jelo přes zacpané vesničky se semafory. Na start jsme dojeli tak, že jsme se málem nestihli ani připoutat.

Náš tým navzdory všemu pokračuje dále, pořád nám skvěle jede náš jediný motorkář Honza Veselý. Celý tým mechaniků mu pomáhá, jak jen může. Však si to také Honza chválil, vždyť má sám pro sebe celý velký asistenční kamion a hned pět mechaniků.

Moc mě mrzí, že musel odstoupit André de Azevedo s tatrou. Ještě den před etapou byl u nás pro brzdové obložení, které nám on sám loni nepůjčil, a já málem trefil autobus. Přesto jsme mu je ochotně půjčili a doufali, že jeho tatra dojede do cíle.

Mám v hlavě spoustu úprav

Doufám, že i nám shluk všech těchto náhod, smůly a nezdarů přinese do další let něco dobrého.

Dnes vím, že tatry mají schopnost konkurovat špičce a že je opět dokážeme dostat na jejich vrchol. Vytvořil jsem plán dalších úprav a testování a už nyní začínáme s přípravami na Silk Way.

Mám v hlavě spoustu úprav, vím, kde je co zapotřebí vylepšit a hlavně je třeba jezdit a testovat.

Marek Spáčil
manažer a jezdec Czech Dakar Teamu

14.1.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kabelkový veletrh 2016 ve foyer Moravského divadla v Olomouci
8

Kabelkový veletrh bude poprvé na třech místech!

Křišťálová Lupa 2017

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Odpoledne plné vážných nehod: celkem osm zraněných, včetně dětí

U tří vážných dopravních nehod v Olomouckém kraji zasahovali hasiči i záchranáři v úterý v odpoledních hodinách.

Zábava v parku: Zaparkuj fest zve na hry, jógu, muziku i kino

Na zábavné odpoledne v olomouckém parku zve ve středu Zaparkuj fest. Ten se výjimečně se tentokrát přesouvá do Bezručových sadů mezi altán a mauzoleum.

Zpátky do plavek! Třicítky se vrací, víkend bude tropický

Po citelném ochlazení čeká obyvatele Olomouckého kraje opět tropický závěr týdne.

Vysněné dětské postele

Dětský pokoj potřebuje pořádnou postel. Ale obyčejné postele jsou plné nesplněných dětských snů. Zkuste splnit nějaké ty sny i vysněnou postelí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení