„Nikdy nevíte, kam vás život vezme, a v tom je právě ta krása,“ říká Kanaďan Brad Kropinak, pro kterého byl vítězný dvojzápas s Tempo Titans Praha tím zřejmě úplně posledním v hanácké metropoli. I se svoji novou rodinou se vrací domů.

Proti Titans Praha to byl váš poslední zápas?
Ano, s velkou pravděpodobností to byl můj poslední zápas tady v Olomouci. Za nedlouho odjíždím zpátky do Kanady.

Vyhráli jste, takže rozlučka se podařila?
Vcelku ano, navíc jsem dal homerun, takže to celkem vyšlo.

Budete v baseballu pokračovat i za oceánem?
Těžko říct, už několik let neustále říkám, že hraju poslední zápas, ale pořád mě baseball baví. I když teď už cítím, že to byl asi ten skutečně poslední.

Proč odjíždíte?
Kvůli rodině.

Působil jste tu jako hráč i trenér poměrně dlouho. Jak byste váš zdejší pobyt zhodnotil? Udělal tým nějaký zásadnější posun?
Je to tady velmi speciální. V zámoří nemáme podobné mužské soutěže, hraje se na vysoké škole, ale pokud se neprosadíte do Major League, tak je to pro většinu hráčů konec. Tohle pro mě byla nová zkušenost a jsem moc rád, že jsem tu mohl být a protáhnout si kariéru ještě o nějaký ten rok. Co se týče týmu, tak se spousta hráčů individuálně zlepšila, měl jsem prostor s nimi pracovat. Samozřejmě, že bych toho chtěl udělat ještě mnoho navíc, ale když se rozhlédnu kolem a vidím kluky, tak musím uznat, že se hodně věcí zlepšilo.

Předáváte mužstvo s klidným srdcem vaším nástupcům Justinu Driverovi a Bucku Simmonsovi?
(dlouho váhá) Pro Skokany je především důležité, aby našli co nejvhodnější článek, který by sem zapadnul, aby to fungovalo baseballově i po té týmové stránce.

České angažmá vám i docela zásadně změnilo život, našel jste si tu ženu, nedávno se vám narodilo dítě.
Je to tak, musím se dávat bacha na české holky (smích).

Čekal jste, že se může stát něco podobného, když jste se rozhodnul odjet do Česka?
Nikdy nevíš, kam tě život vezme a v tom je právě ta krása. Ale kdyby mi někdo řekl před lety, že strávím roky v Evropě, tak bych tomu nevěřil.

Jak budete vzpomínat na život v Olomouci?
Určitě se sem budu vracet každé léto, už jen kvůli Ivě, mé ženě, která tu má rodiče. Vždy to pro mě budou skvělé vzpomínky. Nejenom co se týče baseballu, ale celkově budu vzpomínat na život tady.

Kdo vám bude v zámoří nejvíc chybět?
Budou mi chybět samozřejmě všichni. Udělal jsem si tu spoustu přátel, teď se mi život trochu proměnil a musím se věnovat rodině. Ale přes léto se s lidmi tady uvidím, takže to neberu jako něco definitivního.

Dá se třeba očekávat, že budete sondovat hráče, kteří by mohli do Olomouce přijet?
Mám tam spoustu kontaktů, ale je opravdu těžké takhle někoho poslat, je to hodně o osobnosti. A už se několikrát stalo, že lidé co tu přijeli, nebyli těmi správnými. Proto bych chtěl navázat užší spolupráci se školami, kam jsem chodil, abych si mohl o těch hráčích promluvit s trenéry a zjistit, jací jsou. Mělo by to navíc fungovat i opačně. Aby mladí kluci z Česka měli možnost jít na univerzitu do Ameriky. Tomu bych se chtěl věnovat víc.

Za jak dlouho se Česká republika dočká svého prvního zástupce v Major League Baseball, nejvyšší americké soutěži?
To je velice těžká otázka. Třeba Nizozemci nebo Italové už tam svoje první kluky mají. Baseball v Česku jde po správné cestě, akorát by bylo potřeba ještě víc mládeže, která by chtěla hrát. Dřív nebo později se tu určitě objeví nějaký výjimečný atlet, kterému se to podaří. Nedávno jeden šestnáctiletý Němec podepsal v Americe smlouvu za půl milionu dolarů, takže to určitě jde.